0:00
0:00
Astrounat Brázda
Odvaha nejen číst
Obálka vydání 22/2005
22/2005 • 29. 5. – 5. 6. 2005

2005/22

Editorial

Editorial

Ivan Lamper

Dámy a pánové,

v tomto čísle vám přinášíme
aktuální reportáž z cesty našich politických vyjednávačů do Severní Koreje. Tématu českého angažmá v této hrozivé zemi se bude nutné věnovat i do budoucna a nás by zajímal váš názor: má něco takového z Prahy vůbec smysl a jak by naše severokorejská mise měla vypadat? Dále si přečtete příběh zoufalého obchodníka, který krachuje rovnou pod redakčními okny a viní z toho vietnamskou konkurenci. Pátrali jsme také po tom, jak vlastně prezident Klaus objevil ve zcela neznámé soudkyni vhodného kandidáta pro Ústavní soud, proč pražští radní přemlouvají lidi k odchodu z hromadné dopravy a jak vlastně Ostrava zkrotila hrozivý zločin ve svých ulicích. Vedle toho najdete recenzi fotografií z tajuplné Arábie. Snad to pro vás bude inspirativní čtení.

Scéna

Co se děje ve světě

Čestmír Lang

Po Německu putuje výstava originálů výtvarných návrhů obálek týdeníku Der Spiegel. Letos totiž uplyne padesát let od chvíle, kdy nejvlivnější německý magazín vsadil na titulní stranu coby provokativní a ironický poutač potenciálních čtenářů.
Podle slov šéfgrafika Stefana Kiefera může výtvarně nápaditá a současně dobře načasovaná obálka přinést zvýšení nákladu až o 15 procent, což v případě Spiegelu znamená 150 000 exemplářů anebo 450 000 eur navíc. Na výtvarných návrzích titulních stran časopisu pracovala v minulosti řada světově známých umělců, jako například Joseph Beuys, francouzský existencialistický malíř Bernard Buffet nebo v USA známý neosurrealista Rafal Olbinski. Neúspěšně Der Spiegel přesvědčoval ke spolupráci protagonisty pop-artu Andyho Warhola a Claese Oldenburga. Až v poslední době jsou obálky týdeníku koncipovány spíše ve stylu výtvarně méně nápaditého malířského hyperrealismu. Nicméně i zde může zjevná nebo skrytější ironie slavit překvapivé úspěchy.

Televize

Petr Třešňák

Režisér Aki Kaurismäki patří k pevným bodům evropského nezávislého filmu. Jeho zatím poslední celovečerní snímek Muž bez minulosti vyhrál v roce 2002 Hlavní cenu poroty na festivalu v Cannes a tento čtvrtek jej od 21.45 uvádí ČT2. Kdo Kaurismäkiho zná, nedočká se žádných velkých inovací, ale rozhodně ocení, že tradiční režisérovy ingredience jako poetika sociálního dna, lehce bizarní zápletka i mlčenliví samorostlí hrdinové tentokrát pospolu fungují výjimečně dobře. Ústřední postavou je ošuntělý mohutný čtyřicátník, který přijíždí vlakem do Helsinek. Zdřímne si v parku na lavičce a v noci jej tři výrostci zbijí baseballovou pálkou tak, že skončí v nemocnici na pokraji života a smrti. Nečekaně se z kómatu probere. Z minulosti si ale nepamatuje vůbec nic. Nový domov najde v přístavu, kam se stahují vyděděnci ze všech koutů Finska. Pronajme si opuštěný kontejner, opatří starý jukebox a postupně se zakouká do osamělé členky armády spásy Irmy.

Knihy

Viktor Šlajchrt

Nová knížka letos devětaosmdesátileté Lenky Reinerové se neliší stylem ani tematikou od několika předchozích. Její Praha bláznivá je rovněž volně komponovaným pásmem vzpomínek, jež se svým tvarem blíží povídkám, nejsou však pevně ohraničeny začátkem ani koncem. Uvádět čtenáře do prostředí je zbytečné, Praha je světoznámou značkou, a nadbytečná by tu byla i korunovace pointou, neboť ta je věcí dějin. Autorka drobné příhody a příběhy nechává plynout v reálném čase, kde bezpočet zápletek splývá s nekonečným množstvím rozuzlení.

Divadlo

Jaroslav Pašmik

Jestli existuje instituce, díky níž dnes máme jakýs takýs přehled o dění ve světovém moderním tanci, pak je to bezesporu festival Tanec Praha. Jeho sedmnáctý ročník začíná ve čtvrtek velkým představením tchajwanského souboru Cloud Gate (Oblačná brána) ve vysočanské Sazka Areně. Tchajwanci, kteří navštívili Česko již před třemi lety, přivážejí tentokrát rozsáhlé hypnotické dílo Songs Of The Wanderers (Písně poutníků). Po slavnostním otevření pokračuje festival až do konce června. Zajímavá představení budeme moci sledovat nejen v pražských divadlech Ponec a Archa, ale například také v ostravském Divadle loutek (5. 6., česko-maďarská choreografie Vibrations) nebo v Městském divadle v Českém Krumlově (19. 6., vynikající choreografie V každé z nás Lindy Stránské).

Kultura

Mimochodem

Viktor Šlajchrt

Sydney Pollack ve službách dobra

Přemysl Martínek

Teorie spiknutí je základním stavebním kamenem zápletky snad každého amerického politického thrilleru. Až donedávna přitom platila premisa, že za vším stojí nikým nekontrolované bezpečnostní složky typu CIA nebo FBI. Jakým způsobem žánr reaguje na aktuální dění ve světě, ukazuje nový film klasika amerického filmu Sydney Pollacka Tlumočnice. Po jedenáctém září 2001 se hlavními padouchy místo domácích agentů začaly stávat skupiny teroristů, proti kterým jsou civilizovaní lidé bezmocní. Pollack jde ale ještě dál: svůj příběh bezprecedentně rozehrává na půdě Organizace spojených národů, kde se fatálně protnou osudy schopného agenta (Sean Penn) a milé tlumočnice s temnou minulostí (Nicole Kidmanová).

Ricoeurova cesta ze zajetí

Petr Tůma

Když Arabové fotí

Petr Třešňák

Saúdská princezna v ní našla novou vášeň, irácká žena tajnou útěchu v časech Saddámovy hrůzovlády a francouzští Arabové způsob, jak se vracet ke svým kořenům. Řeč je o fotografii. Přestože arabský svět maximálně přitahuje světovou pozornost, o tom, jak sebe sama vnímá skrze hledáček, jsme donedávna vlastně nic nevěděli. Průkopnická výstava holandského kurátora Wima Melise Nazar, již od minulého týdne hostí pražská galerie Langhans, objevuje divákovi zcela nový obzor. Nečekaně rozmanitý, spojený s aktuálními proměnami arabské společnosti a většinou příjemnější než záběry z televizních zpráv.

Zahraničí

Svět kolem

Zbyněk Petráček

Kdo úplatky nebere, aspoň to předstírá

Jan Křelina

Angelinos zvolili „Mexičana“

Tomáš Klvaňa

Na Karimova se musí opatrně

Ivan Lavrov

Situace ve Ferganské kotlině, kde po nepokojích zahynulo v polovině května až tisíc lidí, se vrací k normálu. Do klidu má ale daleko. Demonstrovalo se v pohraničním Karasu i v Kokandu, policie drží ve vazbě přes stovku podezřelých z rozpoutání nepokojů. Patrolují posílené hlídky a ozbrojenci na kontrolních stanovištích u silnic. Kalašnikovy a neprůstřelné vesty už ale zmizely z ulic metropole Taškentu. Dokonce ani nevypadávají ruské televizní kanály, zřejmě však nadlouho nebudou dostupné některé ruské webové stránky, zejména oblíbené www.gazeta.ru. Správce internetové kavárny v centru Taškentu mlčky kroutí hlavou. I když podle zákonů je v Uzbekistánu cenzura nepřípustná, provideři dostali od kohosi příkaz neposlušný sajt zablokovat, na rovinu ovšem nikdo nic nepřizná. Tak jako některá další ruská i západní média se provinil tím, že o situaci informoval „neobjektivně“.

Laboratoř v Porúří

Robert Schuster

Německo prožívá politické zemětřesení. Výsledky voleb v nejlidnatější zemi, v Severním Porýní-Vestfálsku, přivodily nejenom pád tamní rudo-zelené vlády. Především přiměly spolkového kancléře Gerharda Schrödera k zásadnímu prohlášení: vzhledem k této porážce bude usilovat o vypsání předčasných voleb do Spolkového sněmu. Jako hlavní důvod uvedl šéf německé vlády nutnost získat od občanů nový mandát k pokračování reformní politiky. Zatímco volební prohra levice v její tradiční baště v Porýní a Porúří se obecně očekávala, zřejmě nikdo nepočítal s tím, že kancléř z ní vyvodí tak radikální důsledky.
Podle předpokládaného scénáře, který už schválila všechna důležitá grémia německých sociálních demokratů (SPD), by měl Gerhard Schröder 1. července předstoupit před poslance Bundestagu s žádostí o vyslovení důvěry. Pokud ji nedostane, což se předpokládá, a žádný jiný poslanec nebude usilovat o zvolení do funkce spolkového kancléře, musí prezident Horst Köhler parlament podle ústavy rozpustit a vypsat předčasné volby.

Domov

Připomeňme si

Jaroslav Spurný

Odvaha a naděje v Ostravě

Eliška Bártová

Ostrava se má zase čím chlubit. Osvícený policejní šéf, dvě odvážné ženy a jeden schopný Ind tady dokázali zkrotit hrozbu současného Česka: zmírnili nenávist a napětí mezi etnickými skupinami. V jejich stopách jdou navíc už i jinde. Možná se rodí trend nesoucí naději na smír a toleranci. A policie navíc – mimo jiné – získala nové přátele.

Jak prezident k nové strážkyni ústavy přišel

Jaroslav Spurný

Prezident Václav Klaus nominoval do Ústavního soudu zcela neznámou soudkyni, která nikdy nikde nic nepublikovala a ve své profesi nikdy nepřekročila oblastní hranice. Vlasta Formánková navíc musela před pěti lety odejít z postu předsedkyně Okresního soudu v Plzni – kvůli tomu, že její pracoviště patřilo mezi tuzemské soudy s největšími průtahy v rozhodování. A konečně dnes je v médiích rozebírán verdikt paní Formánkové z roku 1980, kdy odsoudila hostinského k deseti měsícům vězení za to, že se stavěl proti schůzování místních komunistů ve své restauraci s tím, že „nemá zájem poslouchat komunistické šplechty“. To vše nad nominaci soudkyně Formánkové do role strážkyně ústavy samozřejmě postavilo otazník. A s ním se svezla i hádanka: Jak vlastně prezident Klaus svoji kandidátku mezi třemi tisícovkami zdejších soudců našel?

V europarlamentu seděti

Kateřina Šafaříková

Poslanci chtějí zvýšit moc voličů

Erik Tabery

Toto je Česko

Jaroslav Pašmik

Komentáře

Na koberečku u škrtičů

Erik Tabery

Klíče k Číně

Jiří Sobota

Klonování musí hlídat politici

Josef Greš

Svět se teď znovu intenzivně pře, jak se k lidskému klonování vlastně postavit. Jedna země po druhé vykazuje jeho reprodukční variantu za hranice zákona a všichni se dušují, že je třeba za každou cenu zabránit narození klonované bytosti. Nad pokusy, jež z naklonovaných lidských embryí získávají kmenové buňky, slibující naději na uzdravení těžce nemocným, ale shoda okamžitě mizí a začíná hořet čím dál vášnivější spor.
Spíš než náboženství či ideologie přitom jeho aktéry rozděluje životní zkušenost a to, zda v okruhu jejich blízkých je či není někdo, kdo trpí devastující chorobou, od níž by mu klonovací medicína mohla pomoci. Tak kupříkladu vdova po zesnulém Ronaldu Reaganovi v minulých dnech obcházela republikánské kongresmany a senátory a přesvědčovala je, aby klonování pro léčebné účely podpořili. Řadu z nich nakonec získala na svou stranu a nechyběli mezi nimi ani vyhlášení představitelé americké náboženské pravice. Podobný úspěch ale slavili i rodiče, jejichž děti se narodily z uměle oplodněných embryí, která dnes bývají využívána k pokusům a po „vytěžení“ odhazována do koše.

Nevidět Hvězdné války?

Markéta Pilátová

Ve hvězdách

Erik Tabery

Schröder vyráží do bitvy

Uwe Müller

Chci, aby se Sociálně demokratická strana Německa (SPD) stala nejsilnější stranou, uvedl kancléř Gerhard Schröder v rozhovoru pro hamburský týdeník Die Zeit krátce po svém překvapivém prohlášení, že se chystá vyhlásit předčasné parlamentní volby. Zatímco rozhodnutí podstoupit riziko voleb vzbuzuje uznání, druhá kancléřova touha vyvolává spíše úsměv. Jeho strana na tom v tuto chvíli snad ani nemůže být hůře. Pravdou ale je, že Schröder umí překvapit, a tak německý zápas rozhodně není předem rozhodnutý.