0:00
0:00
Astrounat Brázda
Odvaha nejen číst
Obálka vydání 31/2005
31/2005 • 31. 7. – 7. 8. 2005

2005/31

Kultura

Mariza hýčká své sny

Petr Dorůžka

Starý gringo si jde pro smrt

Markéta Pilátová

Nová vlna české ostudy

Jan Lipšanský

Nejslavnější díla naší kinematografie vznikla v rozmezí pěti let – od roku 1963 do roku 1968. Tahle doba dala Československu dva Oscary a světu jména Miloš Forman, Ivan Passer, Vojtěch Jasný, Jan Němec, Věra Chytilová. Člověk by čekal, že stejně jako v knihkupectví nemá problém sehnat Hrabala nebo Škvoreckého, může si v časech digitalizace dopřát také koupi děl ze Zlatého fondu české kinematografie. Ale mírně zděšená prodavačka ve specializovaném Centru českého videa jen kroutí hlavou. Většinu těchhle filmů nedostanete ani na zastaralém formátu VHS, natož DVD.

Hradiště pod vlajkou vzpoury

Tereza Brdečková

Film a jeho dějiny by se měl vyučovat ve škole – tak jako literatura. Několik generací odborníků za to bojuje, a nikdy se to nepodařilo. Film prostě nikdy nenašel milost v očích tvůrců učebních plánů. Ale na druhé straně, kolik studentů má opravdu zájem o povinnou literaturu a prokousalo se romány Jiráska, Dickense či Balzaka? Na letošní Letní filmové škole v Uherském Hradišti se hrál Ejzenštejnův Křižník Potěmkin dvakrát v přeplněném sále, zatímco před třiceti lety se na něj se školou chodilo povinně a děti z něj utíkaly. Zájem se prostě nedá naordinovat, ve škole ani jinde. A zásluhou LFŠ je, že přitáhne k náročným tématům a filmům diváky, které obojí jinak příliš nezajímá.

Domov

Slavný muž v nesnázích

Jáchym Topol

Všichni jsme z Hrusic

Jáchym Topol

CzechVztek 2005

Jan Kovalík

Válka o louku u dálnice trvala dva dny a tři noci. Lidé, které přitom policie měla chránit, psali protestní petici a nevěřícně přihlíželi zpoza svých plotů.
Pan Antonín Kareš stojí v sobotu večer na louce svého domu v Újezdu pod Přimdou a přes nedalekou dálnici D5 sleduje dalekohledem tisícihlavou rojnici policejních těžkooděnců. Ti na protější louce hlava nehlava mydlí poslední účastníky technoparty CzechTek 2005. Teče krev, nad loukou se vznášejí oblaka slzného plynu, obloha je zamračená a slabě prší.

Zlodějský roaming

Marek Švehla

Každému, kdo vyrazil do zahraničí a vzal si s sebou svůj mobil, se to už stalo. Použití tohoto bezkonkurenčního symbolu dneška se příjezdem do první slovenské či německé vesnice stává těžce luxusní službou s hrozbami tisícových rodinných účtů. Jak je to možné, když přitom zůstávám v síti své domovské nadnárodní firmy, pro kterou jinak státní hranice nepředstavuje žádnou velkou překážku? Odpověď je stručná a ne úplně radostná: prostě proto, že to tak telefonní operátoři chtějí. Takže je nutné ptát se na něco jiného. Především – co proti tomu můžeme podniknout? A kdy se dočkáme změny?

Vstupte do své řeky, možná už je čistá

Silvie Lauder

Skočit v horkém dni do řeky bývalo tou nejpřirozenější věcí. A možná zas brzo bude – aspoň v Česku. Zdejší řeky jsou totiž stále čistší.

V Brně rozbourali yperit

Eliška Bártová

Komentáře

Glosa

Erik Tabery

Lidský život a lidská práva

Zbyněk Petráček

Rozehnat CzechTek a zemřít

Marek Švehla

V čase, kdy londýnské policejní sbory nahánějí pěšáky al-Káidy a připravují společnost na dlouhý a nepříjemný čas nebezpečí a nejistoty, má i česká policie plné ruce práce s nenadálým nepřítelem. Nenosí sice u sebe Korán, nemá po těle dráty s výbušninami a nikomu neplánuje zkřivit vlas na hlavě, přesto muže zákona přiměl mobilizovat elitní sbory, zablokovat dálnici, povolat vrtulníky a postavit do čela akce policejního prezidenta s ministrem vnitra. Ti rozhodli vytáhnout na nepřítele slzný plyn, vodní děla i pistole. Není čemu se divit, v jedné z největších polistopadových policejních akcí šlo o hodně: hrozilo neplánované zdupání jedné polní cesty a srocení mladých lidí se slepenými vlasy, kteří chtěli na pronajaté louce tancovat za zvuků hlasité hudby.

Ve hvězdách

Josef Greš

Přítel, který prohrával

Petr Třešňák, Tereza Brdečková

Svým heroickým odchodem ze života si Pavel Dostál zajistil úctu kolegů z politiky a často i z umění. Teď už je pohřben, všechna vyznání jsou přečtena a o pozornost se pomalu hlásí praktická otázka: jaký byl Dostál ministr a kam se česká kultura v jeho éře dostala. Taková bilance je důležitá už proto, abychom věděli, co máme žádat od Dostálova nástupce. Jedno je totiž jasné: ještě žádný ministr kulturu nestvořil ani nezachránil. Ale může jí vybojovat prostor – anebo jí ho naopak vzít.