2005/37

Zkušenost praví, že památky lidové architektury zachrání spíš přivandrovalý chalupář z města než místní jezeďák. Podobné je to i s cennými přírodními lokalitami. Také v jejich případě překvapivě platí, že nejlhostejnější k nim zpravidla bývá domorodé obyvatelstvo. Dobře je to možné ilustrovat na příkladu šumavského národního parku, o nějž se po období relativního klidu opět začínají zajímat politici i média.

Skončily žně. V Šindelové u Sokolova poprvé od zimy mrzlo. Cena ropy dosáhla 70 dolarů za barel a začala klesat. Proč neklesá i cena benzinu? zeptal se na titulní stránce deník Právo. Ochránci přírody vypustili do lesů za Humpolcem osm sov pálených. Vláda se dohodla na znění státního rozpočtu pro příští rok se schodkem pětasedmdesát miliard korun; padlo přitom rozhodnutí, že státní zaměstnanci dostanou od ledna tisícovku přidáno. Severočeské doly koupily za miliardu korun nové obří rypadlo pro svůj Důl Nástup.

Španělsky mluví přibližně 400 milionů lidí a od roku 1991 se o jejich kulturní blaho stará španělský Institut Cervantes, jenž má pobočky po celém světě. Obdoba Britské rady nebo Francouzského institutu se tento týden (12. 9.) otevírá i v Praze a těšit se můžou všichni, kdo čtou současnou španělskou literaturu, chtějí si v knihovně listovat nejnovějším hispánským tiskem nebo mají rádi latinskoamerický moderní film.

Cestou z předpremiérové projekce člověk těžko skrývá nadšení: film Štěstí, který jde do kin tento čtvrtek, je suverénně jedním z nejvydařenějších českých snímků dekády. Režisér Bohdan Sláma se v něm prokousal na dřeň současného Česka a vystavěl civilní drama jeho problémů i nadějí. A přitom je to film o lásce.

Jak se vám žije v Česku?
Jsem tu hodně ráda. Život se mi zdá trošku pomalejší, líbí se mi, že společnost ještě není tak rozdělená na třídy. Tady se pořád můžete v hospodě potkat s dělníkem i profesorem. Česko mě přitahovalo už jako hodně mladou holku: můj vzor byl Václav Havel, zajímala jsem se o rok 1968.

Nic vás tu neštve?
Vždycky, když se vrátím z Německa, cítím, že mi tady chybějí cizinci. Turci, Italové atd. dodávají našim městům atmosféru. I když soužití různých lidí není ani v Německu bez problémů.

Je to jako pohodit hořící větev do mraveniště a poté se snažit přesně popsat panický boj nebohého hmyzu o přežití. Zrekonstruovat události provázející nezvladatelné katastrofy je úmorná práce. Platí to i o newyorském 11. září 2001. Vyčerpávající popis nebude hotov nikdy. Čím však bude přesnější, tím lépe pro řešení budoucích krizí i pro ukojení palčivé potřeby pozůstalých zachytit sebemenší stopu vedoucí k posledním minutám jejich blízkých.

Předvolební boj v Německu vrcholí, napětí sílí. Kancléř Gerhard Schröder má ve finále na programu sto velkých veřejných vystoupení, Angela Merkelová, kandidátka křesťanských demokratů na kancléře, jich absolvuje polovinu, menší nepočítaje.
Merkelová jde do volebního klání v pozici favoritky. Dobře přitom ví, že udržet tuto pozici vyžaduje soustředěnou koncepci. Nechce skončit jako konzervativní kandidát na kancléře Edmund Stoiber v roce 2002, kdy takřka na cílové čáře prohrál už zdánlivě vyhraný zápas. Dnes sice pro Merkelovou hovoří zhruba desetiprocentní náskok v preferencích před Schröderovou SPD, nic ale nemá jasné. Síla levicového a pravicového tábora totiž zatím vyznívá zcela nastejno.

Komplex obehnaný vysokým plotem obloženým pytli s pískem na okraji hlavního afghánského města Kábulu. Uvnitř několik montovaných hal rozdělených na kanceláře a sklady, před nimi kryty pro případ raketového útoku a na konci hlavní „ulice“ volejbalové hřiště. Tak vypadá sídlo Společného orgánu pro řízení voleb (JEMB). Jeho místní pracovníci i zahraniční experti financovaní OSN mají na starosti organizaci voleb do provinčních rad a dolní komory afghánského parlamentu. Právě zvolením nových poslanců by mělo tento týden skončit přechodné období legislativou neomezené vlády prezidenta Karzáího, které trvá od pádu Tálibánu v roce 2001.

Bývalým východním Německem se dnes šíří deziluze, a to se zřejmě odrazí i ve volebních výsledcích tento týden. Příkladem může být jedno z bývalých průmyslových center Saska Halle. V bývalé luxusní restauraci blízko hallské radnice, kam si mohli dovolit zajít pouze místní stranické špičky, se dnes schází důchodci na pivo. „U domů v centru jsme měli vždy krásné aspoň fasády,“ vzpomíná s nostalgií na NDR bývalý řidič autobusu, jednasedmdesátiletý Egon bydlící na okraji města. „Dnes jsou sice baráky za fasádami opravené, ale už v nich skoro nikdo nebydlí, nemůže si to dovolit,“ dodává.

U brněnského nádraží zastavuje oranžová tramvaj s velkým reklamním nápisem na karoserii: „Práce: www.lipstick.cz.“ Nikdo z cestujících si černého písma nevšímá, ale mladá žena s lehkým kočárkem s úžasem zírá na velká písmena a zapomíná nastupovat. „No to snad ne! Tahle firma přece podniká na internetu s pornografií a erotikou!“ Kateřinu Szczepaníkovou nábor k prodejnému sexu na městských reklamních plochách tak rozhořčil, že se kvůli němu vydala na válečnou stezku.

Že si bývalý šéf premiérovy kanceláře řekl v přímém záběru na videu o „pět v českých“, už ví zřejmě v Česku kdekdo. Jak se však nenápadný funkcionář Zdeněk Doležel z Velkého Meziříčí vyhoupl do role šedé eminence dvou premiérů, tuší jen málokdo. Své soukromí, stejně jako profesní dráhu, pan Doležel tají a neví o ní ani jeho straničtí kolegové z Vysočiny. Na jednom se však ti, kteří s ním byli ve styku, shodují: velmi toužil vyhoupnout se „nahoru“, co nejvýš. A na své ambice, zdá se, doplatil.

Zhruba padesát miliard korun veřejných peněz věnoval stát na odstranění škod po velké vodě 2002. A Nejvyšší kontrolní úřad teď namátkově na půlmiliardovém vzorku prověřil, jak státní instituce s penězi nakládaly. Nedostatky přitom zjistil u zarážejících 190 milionů zkoumaných investic. Stručně řečeno, některé peníze nebyly využity na likvidaci povodňových škod, ale jako záplata na jiné resty v hospodaření, u jiných projektů zase není doložena skutečná výše škody, a tedy potřebná výše dotace. „Zprávu pokládáme za pochvalu naší činnosti,“ komentoval tyto smutné informace mluvčí jednoho ze zkoumaných úřadů (ministerstva zemědělství) Pavel Kovář. „Vytýkané nedostatky jsou drobné. Žádné závažné provinění nebylo zjištěno.“

Ještě nikdy na tom nebyl „ředitel planety“ George Bush tak špatně jako teď. Nedaří se. A události kolem Katriny jeho černou sérii jen podtrhly. Skutečné účty si se svým prezidentem budou vyřizovat samozřejmě Američané, i pro obyvatele v Evropě mají ale jeho nezdary důležité poselství.