2006/34

Dámy a pánové,
odstupující premiér Jiří Paroubek podal trestní oznámení za údajnou pomluvu na zástupce šéfredaktora Respektu Jaroslava Spurného. Důvodem jsou dva články – Kolik zbylo v ČSSD šibalů (vyšel v Lidových novinách) a Paroubek a jeho Kočka (červnový Respekt), v nichž byly uveřejněny informace o stycích Jiřího Paroubka s lidmi podezřelými ze spolupráce s organizovaným zločinem.

Tynejlepší filmy pro tento týden.

Západní brána do českých zemí, hraniční přechod Rozvadov. Na poloprázdném parkovišti stojí na první pohled opuštěný autobus.

To nejlepší v televizi pro tento týden.

To nejlepší z výstav pro tento týden.

To nejlepší z hudby pro tento týden.

Ty nejlepší knihy pro tento týden.

V těchto dnech zaplaví pražskou Letnou komedianti, akrobaté, muzikanti a žongléři.

V brněnské botanické zahradě rozkvetla viktorie královská, největší leknín světa. Vrátily se horké dny. Útoky, ať už provedené nebo odhalené, začínají pokrývat téměř celou mapu Evropy a neustále se přibližují k České republice, prohlásil v televizi zástupce šéfa rozvědky Jan Beroun na vysvětlenou, proč jeho služba požaduje větší pravomoci poté, co britská policie odhalila a těsně před spuštěním zmařila plán skupiny islámských teroristů propašovat do letadel v nenápadném limonádovém balení tekutiny nutné k výrobě výbušnin a zničit ve třech vlnách za sebou nejméně desítku letadel na linkách mezi Velkou Británií a Spojenými státy.

Dopisy od našich čtenářů.

Norsko je ve varu. Může za to text světoznámého spisovatele Josteina Gaardera nazvaný „Bohem vyvolený lid“, který 5. srpna uveřejnil nejčtenější norský deník Aftenposten.

Snažím se mírumilovně vžít do mentality kompetentního dramaturga, který vybral, schválil a uvedl 16. srpna večer na prvním veřejnoprávním programu pět let starý kanadský erotický film Speaking of Sex (neznámo proč přeložený jako Sex instruktor).

Navzdory jistému zcivilizování posledních let existují dodnes v Česku profese, v nichž angažmá žen stále zdvihá většině společnosti obočí.

Média nás utvrzují v dojmu, že se čas řítí stále kupředu, a tak se příležitostí k letmému ohlédnutí tu a tam stane jen slavné výročí.

Jeho odchodem končí celá jedna éra. Je to otřepaná věta, ale v případě Jana Špáty sedí na sto procent.

Hip hop existoval stejně jako folk dlouhá léta mimo zájem médií a bez pomoci velkých nahrávacích firem vybudoval silnou komunitu.

V neděli 27. srpna by měl odstartovat raketoplán Atlantis.

Na počátku nebylo světlo, ale spíš delikátní přítmí internetového portálu Bomis, který umožňoval hledat na webu různé věci, hlavně erotické fotografie a pornografii.

Daniel Münich se narodil v roce 1965 v Praze, vystudoval elektrotechnickou fakultu na ČVUT. Později se dal na dráhu ekonoma, prošel studijními pobyty v USA, doktorát z ekonomie získal na CERGE, ekonomickém institutu přidruženém k Univerzitě Karlově a Akademii věd.

Žijí na nejlepším místě, na jakém muslim může žít. Mají možnosti, o jakých se jejich rodičům ani nesnilo. Sami to říkají. A přesto někteří z nich chtějí povraždit co nejvíce lidí ve svém okolí.

Rakousko má před sebou měsíc do voleb a za sebou skoro sedm let vlády, která přinesla reformy i účast populistů.

Máme brát na palubu rizikové pasažéry? A hlavně – jak je určit?

Proč potřebuje profesionální fotbalista tři až čtyři dny odpočinku po utkání, jež trvá devadesát minut, a špičkový cyklista, který šlapal více než pět hodin v plném slunci, pouze jednu noc?

Proč se podařilo tak hladce předejít teroristickému útoku na letadla v Británii? Ze značné části díky Pákistánu.

Podívejme se na výsledek války očima jeruzalémského optimisty.

Mír? Na ten by asi nikdo nevsadil. Ale jisté je, že minulý týden – po 34 dnech a závěrečném sprintu – konflikt mezi Izraelem a libanonským Hizballáhem utichl. Aspoň prozatím.

Ve věku 87 let odešel autor Plechového bubínku a nositel Nobelovy ceny za literaturu

Rekonstrukci Libanonu, tak svědomitě uskutečňované v 90. letech minulého století, v současnosti hrozí zmar.

Pohledy spisovatelky Terezy Brdečkové a komentátora Zbyňka Petráčka na přiznání německého spisovatele Güntera Grasse, že byl členem Waffen-SS.

Čtyřiatřicáté číslo se před patnácti lety pochopitelně věnovalo především pokusu sovětských bolševiků o převrat. Vždyť šlo o nejsilnější ohrožení československé cesty za demokracií.

„Pro mě život definitivně skončil. Už nevím, jak dál,“ říká rozechvělým hlasem a se slzami v očích na terase své smíchovské vily bývalá vysoká úřednice Komerční banky, dnes příležitostná překladatelka ze španělštiny Jiřina Kaplanová.

Dlouho jsme o nich neslyšeli. A teď se vynořili na neočekávaném místě.

Protesty proti zamýšlené americké základně na českém území sílí. Hlas odpůrců už je nepochybně slyšet silněji než mínění stoupenců.

Babička a já zažíváme typické anglické ráno v londýnské městské části Camberwell. Dneska máme odletět do Prahy. Tam bydlíme...

Hana Kolářová po smrti svého manžela vyřizovala jeho pozůstalost a narazila přitom na smlouvu s mobilním operátorem Eurotel. Ženský hlas na informační lince společnosti jí rutinním tónem oznámil, že smlouva „samozřejmě“ platí dál. „Když jsem namítla, že ji chci zrušit, protože manžel zemřel, dostalo se mi odpovědi, že ale budu muset zaplatit pokutu,“ vypráví paní Kolářová. „A že se nejedná o záměrné nedodržení dohody, Eurotel nezajímá.“

„Býval nejlepším agentem… Nyní je hlavním cílem,“ říká ponurý hlas na obrazovce, zatímco divák sleduje urostlého muže, který prchá před granáty, střelbou a mezitím odpočívá v objetí krásné ženy.

Až na několik nevelkých novinových článků nevzbuzuje expozice, která představuje dvacáté století jako století vyhánění a exodů, žádný větší zájem ani žádnou slyšitelnou reakci českých politiků.

Pomineme-li menšinové teorie, můžeme říci, že jeden ze základních rozdílů mezi člověkem a ostatními živými bytostmi spočívá v různém způsobu, jak se vyrovnávají se změnami okolního světa.

Zdál se neúnavný, stále veselý a s pamětí počítače. Minulý týden zemřel někdejší tajemník Jana Masaryka Antonín Sum.

Můžou si Evropané a Američané za tzv. islámský terorismus sami? Rezidenti muslimských čtvrtí v Londýně odpověď znají, má si ale s touhle provokativní otázkou lámat hlavu i běžný obyvatel západního světa?