Režisér Peter Kerekes se na evropskou minulost dívá optikou armádních kuchařů
Jako dítě nechtěl jít v otcových šlépějích. Vídával totiž tatínka, režiséra v košické televizi, jak chodíval unavený po směně domů, otevřel si pivo, začal vařit a přitom tiše spílal komunistům, kteří mu šéfovali. Jablko ovšem nepadá daleko od stromu.
„Dneska přijdu z natáčení domů, vyndám z ledničky lahváče, začnu dělat večeři a nadávám na stejné lidi, kteří tu televizi vedou dodnes,“
říká se smíchem
Peter Kerekes
(1973). Také nápad na jeho nejnovější film Jak se vaří dějiny vznikl příznačně právě při konverzaci s otcem u kuchyňské linky. Rozhodl se ukázat neklidnou historii našeho kontinentu posledních sedmdesáti let prizmatem nenápadných hrdinů v pozadí – armádních kuchařů.
Náročný koprodukční projekt vznikal pět let. Autor rozhodil sítě mezi veteránskými sdruženími po celé Evropě. „Pamětníci se nám často ochotně hlásili sami,“ pochvaluje si Kerekes. V rámci přípravy udělal v devíti zemích rozhovory se sto šesti šéfy polních kuchyní. Jejich vzpomínky na vyváření v bojových podmínkách sahají od válečných front druhé světové války, přes francouzskou ofenzivu v Alžíru, okupace Maďarska a Československa až po válku v Jugoslávii či Čečensku. Do filmu, který v minulých dnech vstoupil do českých kin, se dostaly výpovědi dvanácti z nich.…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu