Klid a pohoda jsou smrtící ideály
S historikem a aktivistou Matějem Spurným o životě po česku, vztahu Čechů k menšinám a bažině normalizace
V devatenácti letech spoluzaložil občanské sdružení Antikomplex, které významně posunulo polistopadovou reflexi důsledků nuceného vysídlení Němců. Podílel se ale i na pořádání demonstrace proti Václavu Klausovi, když navzdory ústavě odmítal podepsat Lisabonskou smlouvu. Teď byl historik Matěj Spurný za svou knihu Nejsou jako my oceněn Prémií Otto Wichterleho, kterou Akademie věd ČR uděluje vědcům mladším 35 let za vynikající odborné práce.
Ve své knize Nejsou jako my se věnujete přístupu komunistické vlády k menšinám. Vysledoval jste při tom nějaké kontinuity v našem myšlení? Zdá se totiž, že v moderních dějinách v tomto ohledu vynikáme – zbavili jsme se Němců a zčásti i Maďarů, vydali jsme Židy, rozešli jsme se se Slováky.
Víc než nějakým vynikáním je to tím, že jsme dostali možnost se těch menšin zbavit. Možná po tom toužily a touží i jiné společnosti, ale nevyšlo jim to a musely se s nimi naučit žít. Škoda je, že i většina z těch zdejších Židů, kteří přežili holocaust, po válce postupně emigrovala nebo se hodně asimilovala, což ještě přispívalo k pocitu, že správná společnost je ta homogenní, kdy nás nikdo neruší a kde si žijeme po svém, nikdo na nás nemluví jiným jazykem, nemá jinou barvu pleti a hlavně se nikdo nechová jinak.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu