Piano live II. Kde lišky dávají dobrou noc

Když před rokem vyšla Altschulova metoda Chaima Cigana, soustředil se mediální zájem hlavně na odhalení reálného autora, jímž se ukázal být Karol Sidon. Poněkud stranou zůstal fakt, že takřka pětisetstránkový román je pouze první čtvrtinou ohlášené tetralogie Kde lišky dávají dobrou noc. Jeho čtivost a obdivuhodné balancování mezi popkulturní hravostí a vážnými tématy vzbuzovaly otázku, zda může v dalších dílech vystačit s dechem. Druhý díl tetralogie s názvem Piano Live dokazuje, že ve stáří mizí rychlost, ale vytrvalost nikoli.

Po vzoru rozšiřovaného vesmíru Hvězdných válek zde opouštíme prostor střední Evropy a pohybujeme se od Orientu po USA. Hlavně ale nabobtnala časová osa: zatímco v prvním díle se postavy s pomocí hypnózy dokázaly těžce pohybovat mezi současností a 17. stoletím, v díle druhém už ovládnutí hyperprostoru umožňuje časový rozptyl od éry prvních egyptských pyramid až po 25. století. Vyjasňuje se i zlomový rok 1989: slovenský nacionalista doktor Husák v něm rozbil vyhlášením Slovenského štátu monarchii rakousko-uherskou, na což Češi zareagovali obnovením království a korunováním Muammara Kaddáfího na Karlštejně. Ten po dědečkovi zdědil vesmírný koráb ufonského typu, s nímž může zvrátit tok dějin. Ve světě, kde leckdo vlivný je ve skutečnosti agentem z budoucnosti, byť obvykle vysazeným v jiném čase, než do kterého byl poslán, to ale nemá lehké a ukazuje se, že Češi nevolili nejlépe…

Sidonova fantazijní hravost přitom není ani ve druhém dílu samoúčelná. Alternativní svět, který stvořil a s péčí hospodáře, dál rozšiřuje, klade zásadní otázky ohledně zodpovědnosti – nejen za to, jakým způsobem vykládáme historii, ale i za činy, jimiž by bylo možné lecčemus zabránit, i když jsme zatím cestování v čase neovládli. Vypravěčské obžerství tu neztrácí na naléhavosti i schopnosti vtáhnout – chuť na třetí díl přichází ihned po dočtení.

Autor je literární vědec.

Chaim Cigan: Piano live II. Kde lišky dávají dobrou noc
Torst, 504 stran