Filmové úlety

Filmografie režiséra Otakara Vávry nabrala v osmdesátých letech směr k čiré bizarnosti.

Temné slunce

(1980) mělo být aktualizovaný „atomový“ remake

Krakatitu

, který stvořil před 35 lety. Karel Čapek ve třicátých letech nevěděl o jaderné bombě, zatímco za dob studené války se obě strany železné opony strašily závody ve zbrojení. Asi nejlépe se 133minutový výsledek dá vysvětlit tím, že jej Vávra musel dělat na objednávku, ale schválně jej pokazil, aby soudruhy přesvědčil, ať ho už na angažované látky nepouštějí. Postavy zde toporným archaickým jazykem deklamují nesouvislé věty v kulisách, které připomínají lacinou nápodobu bondovky a italského zombie hororu. Nejzábavnější část přijde v závěru, kdy se již zcela opustí Čapkova předloha a Radoslav Brzobohatý se dostane do komunity hippíků, kde se fetuje, pěstuje volná láska a zpívají protestsongy „ve jménu drobné zvěře“. Teroristka Magda Vášáryová pak se samopalem unese letadlo a nakonec potupně zhyne na červeném koberci položeném na ranveji.