Buďte, kým chcete být

Kdyby nic jiného, tak kvalita kulturních rubrik velkých médií vyletěla do stratosféry. Takto reagovala na Twitteru britská kritička Agata Pyziková na záplavu textů o Davidu Bowiem. Množství esejů, vyznání a vzpomínek, jež následovaly po nečekané zprávě o úmrtí jedné z největších postav popkultury, opravdu přesahovalo všechna myslitelná očekávání co do pestrosti, hloubky sdělení, vřelosti i tematického rozpětí.

Hlasy sympatií se ozývaly nejen ze světa populární hudby, ale přicházely také od výtvarníků, spisovatelů, divadelníků, módních návrhářů, z prostředí LGBT komunity nebo od černošských umělců. Zármutek napříč společenskými skupinami svědčí nejen o tom, že tento švihácký Brit byl vrostlý do všech soudobých kulturních disciplín – to by samo o sobě nestačilo. Zásadní poselství Davida Bowieho spočívá v tom, že svým odvážným – přitom nekonfliktním – životním příkladem otevřel mnoho zavřených dveří. Dodal odvahu lidem nejrůznějšího ražení a ukázal jim, že se nemusí bát být sami sebou, navzdory tomu, že jejich okolí to může považovat za extravagantní, či dokonce nepřijatelné.

Tehdy v červenci

V červencový podvečer roku 1972 se odehrál jeden ze zásadních momentů britské televizní historie. Tehdy ještě ne příliš známý hudebník vystoupil v podvečerní show Top of the Pops a přehrál se svou kapelou skladbu Starman. Kamera tu zachytila provokativní detail: v jeden moment se ke zpěvákovi v barevném oblečku a s nalakovanými nehty přitočí kytarista a Bowie ho…