Před padesáti lety se po krvavém zásahu příslušníků bezpečnosti zrodil underground

Sesedl jsem z kola, přišel k prvnímu domu ve zlínské Bylnici a odečetl z elektroměru stav elektřiny. Potom u druhého, třetího domu. Trvalo to tak pět minut, než zabrzdilo kousek ode mne žluté policejní auto s velkým nápisem VB. Psal se rok 1980, měl jsem vlasy po lopatky a v Bylnici jsem byl poprvé. Vypadal jsem divně, jinak než běžný občan. Příslušníky komunistické policie moc nezajímal můj průkaz, který mi umožňoval přístup k elektroměrům. Kolo mi opřeli o plot, já musel nasednout do auta a na služebně trvalo dvě hodiny, než si ověřili, kdo jsem a proč jsem do jejich vesnice přijel. Tu a tam mezitím brali do ruky nůžky a cvakali jimi kolem mé hlavy.

Pokud příjezd jednoho dlouhovlasého mladého muže vzbudil okamžitě pozornost místních a strážců komunistických pořádků, co s nimi mohly udělat čtyři stovky podobných, kteří se objevili koncem března 1974 v Rudolfově u Českých Budějovic? Tehdy se tam sjeli mladí lidé na koncert kapel The Plastic People of the Universe, DG 307 a další skupiny jménem Adept. Koncerty – neboli čaje, jak se tehdy říkalo – se odehrávaly v sále místní hospody Na Americe poměrně pravidelně. A nikoho tehdy neudivilo ani to, že se za chvíli objevila ve vesnici policejní hlídka. Co se ale odehrálo dál, bylo podle mnoha pamětníků začátkem efektivního odporu proti komunistickému režimu.

Ten tehdy uměl drsně potlačit protesty jedinců, které byly jasně a adresně namířeny proti jeho praktikám. Ovšem jak se ukázalo, nevěděl si rady s lidmi, kteří režim ignorovali a žili podle svých vlastních hodnot, i když řada z nich se za to dostala později v inscenovaných procesech do vězení. Čtyři stovky mužů a žen, kteří namířili do Rudolfova poslouchat unikátní svobodnou hudbu, neměly v březnu 1974 žádné politické či opoziční ambice. Brutálním zásahem proti nim režim tehdy nechtěně stvořil základ odporu, na němž stála většina budoucích disidentských i nenápadných občanských „podzemních“ protestů.

Tam je louže, můžeš se napít

Popis brutálního zásahu v Rudolfově najdeme v několika odborně zpracovaných textech na stránkách Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR) a v řadě bakalářských či disertačních prací nebo třeba v knize Magor a jeho doba od Marka Švehly. Tak si ho připomeňme. 

V pátek 29. března 1974 se odehrál na festivalu Na Americe koncert pražské kapely Adept a českobudějovické skupiny Infinitas. Už v pátek se nelíbil místním „výskyt dlouhovlasých mladíků a nekonformně vypadajících mladých žen“, ale koncert proběhl v klidu bez „narušení veřejného pořádku“. 

V sobotu přijeli další posluchači, večerní koncert měla zahájit kapela Adept a po nich by přišli na řadu Plastici a DG 307. Jenže čtyři stovky lidí, kteří zaplnili sál, hospodu i prostor před ní, a hlavně jistá nespoutanost, kterou vyzařovali, znepokojily předsedu místního národního výboru. Přivolal proto policejní hlídku a vzápětí přijelo dalších pět policejních aut. Adepti odehráli tři skladby, když policisté vešli do sálu a poručili „zábavu“ ukončit a do deseti minut prostor vyklidit.