Mapa, Praha a třicet let v Londýně

Ulice se v těchto dnech nedá asi odstartovat ničím jiným než splněným snem mnoha cyklistů světa. Google totiž před pár dny oznámil, že do svých populárních planetárních map konečně zařadil i informace o trasách, které je možno bezpečně projet na kole. Novinka zatím platí jen v USA a pohled na stručnou nabídku v notoricky známých městech připomíná, že jsme teprve na začátku. Žádná redukce ale nemá šanci prvotní nadšení utlumit.

Navzdory tomu, že spousta zkušených cyklistů nebude podle trasovače jezdit (praktici zhusta upřednostňují osobní seznámení s terénem), mohou být trasy navržené na úvod Googlem pro spoustu lidí zásadním iniciačním momentem. Tvůrci totiž nabídnou v mapách informace, podle nichž se lidé rozhodují, zda si v sedle troufnou ven nebo zda zvolí jiný druh dopravy – nebo zábavy. Trasy budou na mapách barevně rozděleny podle stupně bezpečnosti: tmavě zelená značí bezpečné stezky zcela oddělené od automobilů, světle zelená trasy, které se vinou vedle aut po cyklopruzích a konečně šrafovaná zeleň určuje nejdrsnější linky, které pouze kopírují stávající automobilové silnice. V kopcovitých městech potom budou trasy počítat se zásadním imperativem všech pohodlných jezdců: v nabídce se objeví cesty, které se vyhýbají nejen přeplněným dopravním uzlům, ale především jedovatým – a nenáviděným – kopcům.

V Evropě tato data zatím zobrazena nejsou a konkrétně v Praze jezdíme především podle vlastních zkušeností nebo doporučení bikerských kolegů. Jeden z užitečných serverů sice nabízí vcelku podrobnou mapu zatím dosti řídkých pražských tras, ale elegance, přehlednost a rychlost kolegů z Google je v místních podmínkách samozřejmě nedosažitelná.

Během čekání na evropský upgrade můžeme myslet na zítřejší kolo akce, v jejímž rámci pražstí cyklisté už víc než deset let měsíc co měsíc zkoušejí přesvědčit sousedy, že i v kopcovité a studené Praze může být někdy přitažlivé vyrazit ven sólo – ale na kole. Je to trochu marnost: podmínky v Praze jsou zatím nepříjemné, stezek je málo a celoročně kolo volí logicky jen zlomek obyvatel. Zkušenost napovídá, že v březnu na sraz (ve čtvrtek v 18.00 na náměstí Jiřího z Poděbrad) přijede jen pár desítek lidí. Skok čeká město tradičně až v dubnu, kdy je na plánu Velká cyklojízda pravidelně vytahující do sedel tisíce Pražanů.

Unavené březnové vytrvalce je možné povzbudit tím, že třeba v Londýně (který dnes platí za jedno z míst, která se v rámci módního trendu pomalu otáčejí k cyklistům čelem) trvalo přesvědčování víc než třicet let. Tamní organizace London Cycling Campaign (LCC) propagujcící městskou cyklistiku byla založena už na sklonku sedmdesátých let, první jízda byla odmávnuta na konci září 1978, následovaly noviny Daily Cyclist a únavné propagační kampaně. V lednu 1980 celkem 50 aktivistů LCC zamklo svá kola před Ústřední budovou Britských drah na protest proti zákazu přepravy bicyklů ve vlacích ve špičce, bikeři se probojovali do médií a postupně začali pořádat konference a tlačit na politiky.

Na cyklojízdy jezdily tisíce lidí, ale zásadní obrat přišel až v únoru 2003, když starosta Ken Livingstone v centru města zavedl mýtné. Za pět let se počet cyklistů ve městě zdvojnásobil a nový lídr, nadšený biker Boris Johnson, souhlasí s přáním LCC, aby ranní cyklisté tvořili pětinu všech Londýňanů ženoucích se za prací nebo do školy.

Doufejme, že v Praze to s Googlem v zádech zkrátíme aspoň o deset let.