2003/3

Evropanů ubývá – a půjde-li to prý takhle dál, za chvíli nebude, kdo by nám vydělával na důchody. Toto varování se už několik let objevuje na titulních stránkách evropských novin. A ekonomové zároveň nabízejí jednoduchou léčbu: stačí otevřít hranice těm, kteří by se na budování západního blahobytu rádi podíleli. Tedy lidem z chudých zemí třetího světa. Jenže to má zádrhel. Evropané mají z nových přistěhovalců čím dál větší strach. A politik, který to nevnímá, hazarduje se svojí kariérou. Takže starý kontinent zavírá brány. Ukázkovým příkladem soupeřících trendů je vývoj v tradičně tolerantním a otevřeném Nizozemsku.

Když se české justici s pomocí amerických soudů a policie podařilo dopadnout podnikatele Petra Lukeše, byl to obrovský úspěch. Někdejší číšník karlovarského hotelu Pupp je tady už tři roky obviněn z podvodu ve výši 4,5 miliardy korun. Lukeš stíhání vzdoroval z Floridy, kam se přestěhoval v roce 1997. Američané jej sice minulý týden propustili na milionovou kauci z vazby, ale má domácí vězení a jeho odvoz zpět do Česka je prý jen otázkou času.
Příběh Petra Lukeše zní jako pohádka. V roce 1989 byl číšníkem, o sedm let později už ovládal impérium s 6miliardovým majetkem. V prvních měsících roku 1990 dovážel v pronajatých dodávkách počítače z Německa. Pak si na to koupil kamion. V roce 1991 během války v Perském zálivu vydělala jeho firma Cimex spousty peněz prodejem plynových masek do Saúdské Arábie. V té době se Lukeš zapojil do kuponové privatizace.

Je to tady: už ve středu začnou poslanci a senátoři vybírat nového prezidenta. Ačkoli vše nasvědčuje tomu, že napoprvé nikoho nevyberou, hlasování ukáže, jakým směrem čeští zákonodárci míří. Jestli chtějí slabou figurku typu Jaroslava Bureše, silného partajnického lídra model Václav Klaus či Miloš Zeman, nebo střední cestu vedoucí k Petru Pithartovi. A co když neprojde žádný z přihlášených? V tom případě se středeční ceremoniál může stát prvním krokem na zatím neprozkoumané cestě, která by nás ještě letos měla dovést k přímé volbě hlavy státu.