0:00
0:00
Astrounat Brázda
Odvaha nejen číst
Obálka vydání 47/2003
47/2003 • 16.–23. 11. 2003

2003/47

Zahraničí

Kdo prásknul jména agentů

Daniel Anýž

Z minulého týdne

Zbyněk Petráček, Teodor Marjanovič

Elfové a politici

Kateřina Šafaříková

Ševardnadzemu zvoní hrana

Teodor Marjanovič

V kavkazské republice čítající pět a půl milionu obyvatel se minulý týden vzedmuly velké demonstrace, namířené proti prezidentovi Eduardu Ševardnadzemu. Podobně jako v sousedním Ázerbájdžánu, kde se před pár týdny po vyhlášení výsledků voleb strhly srážky mezi opozicí a režimními silami, se i v Gruzii rozbuškou nevole stalo oznámení výsledků hlasování konaného začátkem listopadu. Přesněji řečeno – lidi do ulic vyhnalo hodnocení Spojených států a mezinárodních pozorovatelů, podle nichž byly volby zfalšované. Podle oficiálních výsledků zvítězil vládní blok Za novou Gruzii, následovaný navenek opoziční, ale v klíčových věcech vždy provládní Obrozeneckou stranou. Teprve na třetí příčku se dostalo opoziční Národní hnutí nacionalisty Michaila Saakašviliho, přestože mu všechny nevládní průzkumy před volbami předpovídaly jasný triumf.

Tudjmane, vrať se

Teodor Marjanovič

Ten ostrov je náš

René Kočík, Oleksa Livínský

Saúdi se ocitli bez partnera

Zbyněk Petráček

Když jeden udělá dvakrát totéž, nemusí to být totéž. Tak by se dal zhodnotit pumový útok Al Kajdy v saúdskoarabské metropoli Rijádu. V noci na neděli 9. listopadu tam v obytné čtvrti zahynulo nejméně 17 lidí, převážně Arabů. Na první pohled šlo o reprízu útoku, který se odehrál před půl rokem. Tehdy, 13. května, zahynulo při ataku na rezidenční čtvrť Rijádu 34 lidí – včetně osmi Američanů. Nicméně podobnost zůstává v rovině počtu obětí a technologie, jinde najdeme značné odlišnosti.

Komentáře

Ve hvězdách

Teodor Marjanovič

Hojdarovy štěnice

Jaroslav Spurný

V Iráku přituhuje

Kateřina Šafaříková

Máme odejít z Iráku? Po středečním atentátu ve městě Násiríja, při němž zemřela dvacítka italských vojáků, a sobotním sestřelení dvou amerických vrtulníků s dalšími sedmnácti vojáky mnozí opět znejistěli. Japonská vláda se dokonce rozhodla odložit vyslání své jednotky do oblasti a Spojené státy oznámily, že chtějí předat správu země do rukou Iráčanů, co nejdříve to bude možné. Úprk ze země však zatím neplánují.
Ani Špidlova vláda dosud nezpochybnila českou přítomnost v regionu, začátkem příštího roku však chce stáhnout z jihoirácké Basry polní nemocnici.

Chceme rychlé nohy

Erik Tabery

My děti ze stanice ZOO

Zbyněk Petráček

Bouřit se je správné

Adam Drda

Včera si Češi připomněli čtrnácté výročí 17. listopadu 1989, tedy dne, kdy se při brutálním policejním zásahu proti demonstraci na pražské Národní třídě začal fakticky hroutit komunistický režim. Je to bez nadsázky nejvýznamnější státní svátek: v našich dějinách prostě neexistuje nic, co by místní společnost zdevastovalo tak, jako to udělal nacistický a bolševický totalitní systém. Zatímco však nacismus představoval importovaný teror, který se setkal s všeobecným odporem a byl po několika letech vojensky poražen, komunismus si Češi z velké části instalovali dobrovolně a šance zbavit se ho, kterou v listopadu 1989 po téměř půl století dostali, se rovnala zázraku.

Kultura

Mimochodem

Viktor Šlajchrt

Orfeův tanec s žábou v hrdle

Jaroslav Pašmik

Karel a Helena byli jen loutky,

Petr Třešňák

Jak se šlape na Východě

Radovan Holub

Bič na Českou televizi

Jaroslav Pašmik

Koncem minulého týdne zveřejnila Česká televize šokující zprávu. Od prvního ledna ruší ze svého programu přes sto pořadů. Diváci se mohou rozloučit například s oblíbenou soutěží O poklad Anežky české, úspěšným hudebním pořadem Paskvil nebo s pořadem Filmopolis, který skýtá velmi cenný průhled do dění na světových filmových festivalech. Děti přijdou o nové pohádky, dospělí o některé připravované seriály. ČT také razantně sníží výrobu nových dokumentů, což patří k jejím nejcennějším aktivitám, a téměř přestane podporovat vznik nových českých hraných filmů. Důvod? Poslanci si usmysleli, že České televizi dají za vyučenou.

Lukasova cesta za svobodou

Petr Třešňák

Dokumentárním fotografům sluší dlouhověkost. I jedna dobrá reportáž má svou hodnotu, ale když se někomu podaří, aby na sklonku první republiky portrétoval T. G. Masaryka a o půl století později zakončil svou kariéru reportáží z první návštěvy Václava Havla v Bílém domě, můžeme mluvit o výjimečném životě. Dnes osmaosmdesátiletý Čechoameričan Jan Lukas to štěstí měl. A jak ukazuje jeho monografie, kterou právě vydalo nakladatelství Torst, měl také štěstí, že mu ani zkušenost dvou totalitních režimů nevzala vnitřní svobodu a chuť do života.