2004/10

Byla to snad nejmenší rebelie, kvůli které byla kdy povolána armáda. Vlna romských bouří na východním Slovensku za sebou nechala škody v ceně jednoho drahého auta – zhruba za sedm set tisíc slovenských korun. A v kontextu posledních patnácti let to byla také rebelie nejpotřebnější. Ano, krást a natož rabovat se nemá. Jenže nemá se ani lhostejně přihlížet, jak se valná část příslušníků celé jedné národnostní menšiny propadá ze své chudoby někam hloub – do míst, kde hrozí bezvýchodný hlad. Takže až budou všichni rabovači pochytáni a všechny výlohy zaskleny, můžeme přemýšlet, co dál. A to nejen na Slovensku, ale i v Česku. Problém totiž „uklidněním situace“ rozhodně nekončí. Vzpoura zoufalých se může opakovat, příště už v horším, poučenějším provedení.

Prvním evropským komisařem z českých zemí bude diplomat a dosavadní velvyslanec při EU Pavel Telička. V Bruselu to zjevně skoro nikomu nevadí, čemuž se nelze až tak moc divit: Romanovi Prodimu a jeho kolegům musel přinést úlevu už jen fakt, že nevyzpytatelní Češi dokázali po blamáži s Milošem Kužvartem rychle najít náhradníka, který se nejen orientuje ve změti europředpisů, ale dokonce dovede hned v několika jazycích říct víc než jen „jsem velmi optimistický“. Premiér Vladimír Špidla se s mohutnou pomocí ČSSD vmanipuloval do situace, kdy mu nezbývalo než vsadit na jistotu a nabídnout do komise někoho, kdo nezpůsobí ostudu. Takový požadavek Telička splňuje. Jeho nominace má však zároveň výrazné negativum, totiž členství v KSČ.

Ruské mafie znovu útočí. „Mám závažné signály o velmi nebezpečné trestné činnosti, třeba v Karlových Varech, kam se hrnou ruské peníze nejasného původu,“ prohlásila minulý týden v Hospodářských novinách nejvyšší státní zástupkyně Marie Benešová. Navázala tím na dlouhou řadu policejních zpráv, které tvrdí totéž: v Česku se s úspěchem usazují „brigády“ ruského organizovaného zločinu a získávají tu kontakty do nejvyšších pater komunální i celostátní politiky. „Rozvrat je už tak velký, že se něco musí podniknout,“ varuje Benešová. Její úřad prý využije všeho, co má k dispozici, a pokusí se proti gangsterům zasáhnout. Začít chce tam, kde je situace nejhorší: na západě Čech.

Po třinácti letech ve vedení zdejších tajných služeb se bývalý šéf BIS Jiří Růžek vydal na cestu do politiky. To vyvolalo překvapení. Loni totiž musel svoji bezpečnostní kariéru ukončit s nálepkou velmi kontroverzního člověka. Během služby byl stíhán pro zneužití pravomoci a s podezřením na stejný zločin jej policie prošetřuje i v současnosti. Přesto teď začal coby „expert na zpravodajskou problematiku“ pracovat pro lidovou stranu, a jak řekl Hospodářským novinám, nevylučuje ani kariéru poslance.

Irácká válka a otřes v evropsko-amerických vztazích dramaticky proměnily politiku Západu. Evropská unie se vzdálila Spojeným státům a na obou březích Atlantiku přestalo být NATO zásadní strategickou institucí. Pro Českou republiku to není dobrá zpráva. Dva pilíře naší zahraniční politiky – atlantická spolupráce a evropská integrace – budou zřejmě dříve či později stát ve dvou rozdílných budovách. Proto je nutné klást si následující otázky: Kdo bude za dvacet let garantovat naši bezpečnost – NATO, nebo armáda Evropské unie? Jaká míra unijní politické a hospodářské integrace je v našem zájmu? A kdo jsou naši přirození spojenci v EU? Následující text se pokouší hledat odpověď.

Slovenskem se provalila vlna romských bouří. Bohužel, kriminální povahy. Zasažen byl zejména východ země, kde žije – po Makedonii – nejvyšší koncentrace tohoto etnika v Evropě. Jenže na rozdíl od Makedonie tvoří slovenští Romové sociální dno zdejší společnosti, a proto také citlivěji reagují na své materiální ohrožení. Vzbouření Romové z nejzaostalejších východoslovenských osad v počtu několika desítek i stovek lidí, včetně žen a nezletilých dětí, postupně vyrabovali obchodní dům Billa v Levoči, nákupní středisko v Čierné nad Tisou a též asi desítku menších provozů v obcích Košického, Prešovského a ojediněle i Banskobystrického kraje.

Nelegální utečenci pobývající v Nizozemsku znejistěli. Dolní komora parlamentu v polovině února rozhodla, že 26 tisíc neúspěšných žadatelů o azyl musí v průběhu příštích tří let zemi opustit. Mnozí z nich přitom žili v Nizozemsku dlouhá léta. Amnestie se dočká zřejmě pouze 2300 uchazečů. Dosud žádná evropská země nepřijala tak razantní opatření. Nizozemská vláda současně popřela předchozí vlastní sliby a schválila tvrdá opatření omezující přístup pracovních sil z nových členských zemí Evropské unie. Co je oběma krokům společné?

Organizátoři Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech hospodařili špatně se státními dotacemi v řádu desítek milionů korun, porušovali zákony a ministerstvo kultury je nedokázalo ohlídat. K tomuto zjištění dospěl koncem února Nejvyšší kontrolní úřad, když prověřil festivalové účty z let 1999 až 2002. Zatímco ministr kultury Pavel Dostál si alespoň sype popel na hlavu a vyhodil dva zodpovědné podřízené, prezident festivalu Jiří Bartoška dává jasně najevo, že své zavedené praktiky moc měnit nehodlá.

Tento měsíc uplyne dvaadvacet let od chvíle, kdy poprvé před publikum předstoupil písničkář Jaromír Nohavica. Tehdy osmadvacetiletý dlouhán inspirovaný Krylem, Vysockým a Okudžavou se od prvního koncertu jevil jako originální, nespoutaná osobnost a jeho popularita rostla geometrickou řadou. Vzhledem k roli, jakou písničkáři sehrávali v minulém režimu, nic tak překvapivého. Od té doby se ale svět změnil, Nohavica prožil velkou osobní krizi, objevil se na seznamu agentů StB – a přesto je dnes na výsluní, populární jako nikdy předtím. Jeho poslední album Babylon ze sklonku loňského roku válcuje v prodejnosti novinku Lucie Bílé a písničkář se počítá mezi favority českých hudebních cen Anděl. Jak se mu to podařilo?

Ten trik jim procházel dlouhé tři roky. Desítky velkých dlužníků zkrachovalé Investiční a Poštovní banky kupovaly se slevou pochybné pohledávky, které vůči bance uplatňuje pražský advokát Věslav Nemeth, a s jejich pomocí mazaly své staré závazky. Nyní však kupcům nastávají zlé časy. Soudkyně pražského Městského soudu Marika Blažková v precedentním rozsudku rozhodla, že pohledávky jsou neplatné. Rozsudek sice není pravomocný a týká se pouze jednoho z několika desítek případů, ale podle vzoru Blažkové zřejmě budou rozhodovat i další soudci.

Ve stínu mediálně přitažlivých kosmických událostí kolem Marsu se odehrála jedna z nejodvážnějších akcí amerického vesmírného programu. Poeticky nazvané těleso Stardust (Hvězdný prach) prolétlo počátkem roku ohonem komety Wild 2 a pouhých 240 kilometrů daleko od jejího jádra sbíralo součástky, které ji opouštějí. Výsledek této mise je zatím ve hvězdách. Nezbývá než dva roky čekat, až se sonda vrátí do gravitačního pole mateřské planety a na zemském povrchu přistane kapsule s prachem, který nastřádala. O expedici se veřejnost zatím dozvěděla jen tolik, že má na Zemi dopravit nejstarší materiál sluneční soustavy a že po jeho prozkoumání budeme moci s konečnou platností určit, jakým způsobem náš planetární systém vznikl. Jsou to prohlášení „velkoústá“, a proto si prach i mise Stardust zaslouží komentář.

Rámeček
Jiří Pehe (48) vystudoval práva v Praze na Karlově univerzitě. V roce 1981 emigroval, ve Spojených státech absolvoval obor mezinárodní vztahy na Columbia University v New Yorku. V letech 1985–88 byl ředitelem pro východoevropská studia v nevládní organizaci Freedom House. Jako šéfanalytik později pracoval v Rádiu Svobodná Evropa a Open Media Research Institute. V letech 1997–99 pracoval jako ředitel politického odboru Kanceláře prezidenta republiky. Dnes je ředitelem pražské pobočky New York University, kde rovněž přednáší.
Konec rámečku

Není to pro intelektuála svazující, když načas spojí svou kariéru s politikem tak úzce, jako vy s Václavem Havlem?
V době, kdy jsem u Havla pracoval, jsem to bral spíš jako intelektuální spříznění. Problém nastal až později, kdy jsem si uvědomil, že jsem tak trochu v pasti. Jakmile jsem něco napsal nebo komentoval, novinářská obec a politici si to často vyložili jako názory Václava Havla. Trochu to trvá dodnes, což je samozřejmě nepříjemné.