2004/52

Natočit vynikající album, které bude trvalou hodnotou, by si přál alespoň jednou za život každý hudebník. Jedno takové se na předvánočním trhu objevilo a jeho autorem kupodivu není profesionální hudebník, ale výtvarník Petr Nikl (44). Deska Nebojím se smrtihlava, kterou dal dohromady se skupinou Lakomé Barky, je kouzelná a neopakovatelná. Úspěch tkví v Niklově tiše neústupné originalitě, šťastné lokální aktivitě několika nadšenců a také paradoxně v totální neambicióznosti celého projektu, který umožňuje skutečnou explozi radostné hravosti.

Za pár dní vstoupíme do roku, kdy by nejslavnější pohádkář všech dob Hans Christian Andersen oslavil dvousté narozeniny. Dánové se chystají výročí svého proslulého krajana připomenout s velkou parádou: usilovně se pracuje na kritickém vydání celého spisovatelova díla, dolaďují se velkolepé plány na vývoz Andersenova díla do světa a televize připravuje na výroční dubnový den vysílání slavnostní galashow z centrálního kodaňského stadionu. Kdo ale vlastně byl Hans Christian Andersen a proč jeho pohádky tak nesmazatelně ovlivnily světovou literaturu?

V Buenos Aires zavládla rozverná nálada. Obvykle sisyfovsky stoická společnost klimatologů a diplomatů na konferenci OSN o globálním oteplování tentokrát potměšile oslavuje vzkříšení: za dva měsíce začne platit Kjótský protokol. Smyslem letošního předvánočního setkání je ještě honem doladit technické detaily, od plic se pohádat s ideovým nepřítelem, ale především pokusit se dohodnout, co dál. Iniciativu už přebírají například i kanadští indiáni či jednotlivé severoamerické státy, které žalují gigantické znečišťovatele ovzduší.

LÍDA HESOVÁ (1945) vystudovala Fakultu všeobecného lékařství v Brně. V 90. letech působila jako lékařka v Portugalsku, poslední čtyři roky spolupracuje s jednou z nejvýznamnějších světových humanitárních a zdravotnických organizací Lékaři bez hranic (Médecins sans frontieres, MSF); zúčastnila se mise na Kavkaze (2000), v Palestině (2002), v Etiopii (2003–4) a před nedávnem v uprchlických táborech v Polsku. Organizaci Lékaři bez hranic založila z podnětu Bernarda Kouchnera skupina francouzských lékařů v roce 1971 a od té doby pomáhá při odstraňování následků živelních katastrof i válek v krizových ohniscích po celém světě; před pěti lety jí byla udělena Nobelova cena míru. Lída Hesová žije v Liberci, je vdaná a má dceru a syna.

Život v České republice během posledních dvanácti měsíců neutvářely jen velké události jako vstup do Evropské unie, ale také spousta drobných, skoro neviditelných příběhů, která nás všechny posouvají často zcela zásadně dopředu. V posledním tématu letošního roku vám předkládáme čtyři z nich.

Měly to být chvilky naplněné radostnou atmosférou, ale stala se z toho tahanice, která měla do plánované vánoční pohody daleko. Když před dvěma týdny učitelé základní školy v severoitalském Comu začali nacvičovat s dětmi pro letošní vánoční vystoupení koledy, sotva tušili, že se dostanou na přední stránky celostátních deníků. Na nečekanou popularitu si vedení ústavu zadělalo, když se s ohledem na to, že školu navštěvují i muslimští žáci, rozhodlo staré písně upravit a slovo Ježíšek nahradit slovíčkem „ctnost“. Trochu udivené děti se o tom přirozeně zmínily doma a během dvou dní byl oheň na střeše.

Evropská unie otevřela své brány Turecku. Po přijetí postkomunistických zemí střední a východní Evropy je to další zásadní krok v dějinách sjednocujícího se kontinentu, který změní jeho tvář. Unie se rozšíří o sedmdesátimilionový muslimský stát s hrdou a mladou populací a její hranice se dotknou Iráku.
Ale nepředbíhejme. Členství Turecka v EU ještě není jisté. Turci si z evropské schůzky přivezli datum, kdy začnou vyjednávat o svém vstupu do Unie, zástupy těch, kteří by jim nejradši dveře klubu zase přibouchli, tím ale neprořídly.

Byl to blesk z čistého nebe: v pondělí dopoledne česká finanční skupina PPF oznámila, že prodává svůj majoritní podíl v televizi Nova americké firmě CME finančníka Ronalda Laudera. Právě toho, kterého o Novu v roce 1999 připravil její ředitel Vladimír Železný za přihlížení poslanců a Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, což český stát přišlo na 10,5 miliard korun.
Obě strany na tiskové konferenci oznámily, že CME za 85 % nejsledovanější tuzemské televize zaplatí v hotovosti 12,4 miliardy korun a další 2,7 miliardy dá ve 14 % vlastních akcií CME. Ta definitivně ovládne Novu asi v polovině příštího roku, kdy skončí celá transakce a především ji odsouhlasí antimonopolní úřad.

Zní to jako hlavolam ze zábavného kvízu: co mají společného Velká Británie, Dánsko, Polsko a Česká republika? Odpověď už příliš zábavná není. Od této čtyřky analytici i politici z ostatních zemí Evropy očekávají, že zamítne nový základní kámen Evropské unie, její první ústavu. Nikdo přesně neví, co by následovalo. Pokud však pracně vyjednanou konstituci vetuje méně než pět států, reálně jim hrozí dosud nevídaná odpověď ostatních – vyloučení z EU.
„Když ústavu zamítne jedna malá země, stane se izolovaným páriou. Bude čelit ekonomickým i politickým sankcím, “ říká stínový ministr zahraničí Jan Zahradil z ODS. I s tímto vědomím však jeho strana na nedávném kongresu jasně doporučila Čechům říci v referendu NE.

Vedle předvánočních zpráv o rostoucích cenách dárků, které si zdejší rodiny nadělují pod stromeček, se trochu ztratila jedna podstatná informace: že totiž čeští občané jsou rok od roku štědřejší nejen sami k sobě a ke svým blízkým.

Letošní Vánoce zastihnou Zlatu a Petra Škárkovy daleko ode dna, na kterém se topili ještě docela nedávno. Manželé, kterým stát před časem jen kvůli chudobě odebral všechny čtyři děti, dokázali zničující úder přestát a po měsících na ulici jsou opět tu – odhodláni bojovat s úřednickou zvůlí a získat své potomky zpět. Rána je ale stále živá. A pro každého, kdo ji utržil, je vyčerpávající už jen každodenní snaha udržet se nad hladinou.

Zdá se, že příběh televize Nova se logicky uzavírá. Americký investor, který v Česku vytvořil nejúspěšnější soukromou televizi a pak byl o ni podvodem připraven, se vrací zpátky. Není to jen uzavření příběhu jedné televize, ale i jedné porevoluční etapy, kdy se právo ohýbalo podle politických zájmů. Návrat na scénu si CME zasloužila, protože český stát se k ní zachoval doslova hanebně. Nicméně zůstává otázkou, jaký to bude přínos do budoucna.

Nebývá zvykem psát při výroční bilanci o tom, co se mohlo stát a nestalo. Pro rok 2004 jsou však z českého pohledu významné čtyři právě takové ne-události.
Nepřišel žádný teroristický útok. Celý prostor bývalého Rakouska-Uherska zatím na mapě atentátů chybí, což v roce Beslanu a Madridu není úplná samozřejmost.
Historický vstup do Evropské unie nepřinesl žádné podstatné potíže – naopak. Optimisté měli pravdu a skeptici se mýlili.
Třetím „ne“ je vysoká neúčast v trojích volbách: nepřišlo 70 % lidí. Je to zpráva o protestu či apatii voličů, nebo o znicotnění politiky v Česku 2004?
Konečně pak se patnáctý rok svobody nestal rokem tlusté čáry za minulostí. A to je možná nejpřekvapivější zpráva.