0:00
0:00
Astrounat Brázda
Odvaha nejen číst
Obálka vydání 19/2005
19/2005 • 8.–15. 5. 2005

2005/19

Editorial

Editorial

Jaroslav Spurný

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

do rukou se vám dostalo sedm set devadesáté vydání týdeníku Respekt. Můžete si v něm přečíst
článek Sylvie Blechové o zahraničněpolitické vizi Jana Kavana a dalších levicových rebelů sociální demokracie anebo slíbené téma o větším než menším množství svobody pro uživatele marihuany. Doporučuji také komentář o druhé světové válce a jejím dopadu na dnešní Evropu.
V redakci je vše při starém, což může být pro některé čtenáře dobrá, pro jiné špatná zpráva. O víkendu by se mělo několik redaktorů vrátit z dovolené a v příštím čísle vám v plné síle nabídneme další zajímavé čtení. Například téma o tom, jak Britové a Francouzi přistupují k referendu o evropské ústavě, nebo reportáž z přípravy jednoho z největších opozičních setkání na Kubě. Děkujeme za přízeň a přejeme dobrý týden.

Scéna

Kulturní tip

Petr Třešňák

Alan Clements, který tento týden navštíví Prahu, má za sebou vskutku rozmanitou kariéru. Coby jeden z prvních Američanů vůbec strávil v 70. a 80. letech téměř deset let v barmských klášterech jako buddhistický mnich, meditoval až 20 hodin denně a mlčky poznával sebe sama. Na příkaz diktátorů musel zemi opustit. Po návratu se věnoval nejen výuce meditačních technik, ale část devadesátých let prožil jako novinář ve válečné Jugoslávii. Stal se aktivistou za lidská práva, se svou přítelkyní, laureátkou Nobelovy ceny míru a dnes vězněnou barmskou disidentkou Su Ťij, napsal v polovině 90. let uznávanou knihu Hlas naděje. Spojení aktivismu s tvorbou jej přivedlo až k divadelní hře s názvem Spirituell Inkorrekt: Existenční komedie, kterou Clements představí v sobotu 14. 5. v pražském Divadle Na zábradlí.

Co se děje

Tomáš Glanc

Hlavním hostem letošního 25. ročníku pařížského knižního veletrhu Salon du livre, který se koná vždy na jaře a těší se značné popularitě, bylo Rusko, respektive ruská literatura. Na výstavišti v Porte de Versailles vytvořil divadelní výtvarník Pavel Kaplevič dost nevzhledný březový háj se jmény spisovatelů na kmenech papírových stromků, ruské úřady sem vyslaly delegaci 40 autorů různého zaměření. Šlo o celkem srozumitelnou a nekonfliktní sestavu. Přijeli čítankoví klasici jako Vasilij Aksjonov nebo Andrej Vozněsenskij, autoři masového čtiva, které se prodává po statisících kusů (Alexandra Marinina, Leonid Juzefovič), představitelé někdejšího undergroundu (Dmitrij Prigov, Vladimir Sorokin), několik prozaiků, pro jejichž dílo je určující vztah mezi židovskou a ruskou kulturou (Assar Eppel, Leonid Giršovič), a další spisovatelé, kteří disponují mezinárodním renomé (Jurij Mamlejev, Ljudmila Ulickaja, Mark Charitonov a další). Čestné pozvání nakladatelství Fayard nemohl ze zdravotních důvodů přijmout Solženicyn a nepřijel ani král ruského bestselleru Boris Akunin.

Hudba

Jaroslav Pašmik

Při doprovodných programech na loňském ročníku filmové školy v Uherském Hradišti došlo k zajímavému setkání hudebníka Vladimíra Václavka s čínskou zpěvačkou Feng-Jün Song. Napůl improvizovaný koncert spojený se čtením starých eskymáckých pohádek a různých taoistických textů měl velký úspěch a umělci se rozhodli ve spolupráci pokračovat. Tento týden v úterý projekt rozvinou znovu, a sice před publikem v pražském Divadle Archa.

Výstavy

Petr Třešňák

Až do poloviny července probíhá v Národním technickém muzeu výstava švýcarského výtvarníka H. R. Gigera Mimo dobro. Autor bývá charakterizován jako surrealista, tradiční arzenál výtvarných prostředků surrealismu však rozšířil směrem k moderním technologiím. Základem Gigerovy tvorby jsou umělé bytosti zvané biomechanoidi. Tvorové přeživší atomovou válku, jejichž tělo tvoří napůl ještě lidské tkáně, především však mechanické a hydraulické prvky, jež jim propůjčují děsivou funkčnost. Giger dopřává svým postavám hojnost sexu, i ten má ovšem napůl okultní, napůl zmechanizovanou povahu. Švýcarský umělec je mimo jiné autorem slavné filmové postavy Vetřelce, za niž po realizaci snímku Ridleyho Scotta dostal Oskara. Pražská výstava je zatím nejrozsáhlejší Gigerovou retrospektivou.

Knihy

Viktor Šlajchrt

V autobiografické novele Big Sur vypráví Jack Kerouac o létě v roce 1960, které prožil v půjčené chatě na pobřeží Pacifiku. Je mu osmatřicet, před třemi lety se proslavil románem Na cestě a pro publikum se stal věrozvěstem nového životního stylu, v němž je tím hlavním svoboda, erotická nevázanost a pijácké extáze. Sám se však propadá do nejistot a pocitů marnosti. V přírodě se chce o samotě usebrat, důkladně vystřízlivět a najít způsob, jak se vyrovnat s nadcházejícím zralým věkem i literárním úspěchem. Jenže to dlouho nevydrží a pozve k sobě divokou partu známých ze San Franciska, s nimiž pokračuje v celoživotním mejdanu. V přirozeně básnickém textu splývají obrazy přírodních živlů s živelnými hnutími mysli, zatímco děj působí až přízračně banálně. V autorově díle znamená Big Sur přelom: ústup od hýřivé energie předchozích knih k temnějším náladám, v nichž už lze tušit předzvěst předčasné smrti.

Domov

Boj o vojenský prostor

Eliška Bártová

Připomeňme si

Jaroslav Spurný

Grebeníčkovi policie s láskou

Jan Kovalík

Scéna z Letenské pláně, kdy na pokyn komunistického předsedy Miroslava Grebeníčka „Je tu nějaký primitiv. Odveďte ho!“ policisté tvrdě zatočí s nepohodlným křiklounem, připomíná předrevoluční režim. Na rozdíl od té doby se ale zákonodárci chystají interpelovat ministra vnitra Františka Bublana, jak je možné, že při zásahu asistovali policisté bez uniformy či jiného jasného označení. „Jsem přesvědčen, že v rámci ochrany veřejného pořádku mohou zasahovat pouze uniformovaní policisté. Ti v civilu tam mohou být, ale nikoliv zasahovat, navíc bez prokázání,“ říká bývalý ministr vnitra Jan Ruml (US). Senátor Martin Mejstřík kroutí hlavou nad způsobem zásahu: „Proč první zasahovali ozbrojení civilové? Kdyby teoreticky Šinágl měl zbrojní pas a pistoli, mohl se bránit, protože nevěděl, kdo se na něj sápe.“

K Číně čelem, k Americe zády

Silvie Lauder

Vypadalo to jako podivná komedie, které nikdo nerozumí. Nově vzniklou vládu chtěli sociální demokraté Jan Kavan a Vladimír Laštůvka potopit kvůli něčemu tak abstraktnímu, jako je „nedostatečná komunikace“ mezi ministerstvem zahraničí a poslaneckým zahraničním výborem. Za požadavkem se ovšem skrývá propracovaný plán, jak kontrolovat a ovlivňovat každý krok ministra zahraničí.

Ministrovo úporné odhodlání

Jaroslav Spurný

Po stopách pěti hrdinů

Jaroslav Pašmik

Komentáře

Je dobré mít ČT 24

Erik Tabery

Zbytečný účet na půl bilionu

Marek Hudema

Němec vážně vychýlil váhy

Zdeněk Kühn

Jedinec, ne stát

Tereza Brdečková

Je evropská ústava nesrozumitelná? Co si o ní vlastně myslet? Musíme ji číst? Pravda je, že délka a odbornost některých pasáží odradila od četby Evropany všech národností. Všude v Unii lidé bezmocně kroutí hlavami nad množstvím výkladů. A často docházejí k závěru, že nebudou hlasovat pro dokument, kterému nerozumějí a o jehož smyslu se dohadují i odborníci. Proto když budou lidé ve Francii či u nás hlasovat proti ústavě, neznamená to nutně, že jsou proti jednotné Evropě. Znamená to spíš, že evropská myšlenka se jim ztrácí v mlhách anebo že ji z ústavy nevyčetli. Proč? Může to být jinak? A hlavně – byť to zní naivně – o jakou myšlenku tu jde?

Ve hvězdách

Jaroslav Pašmik

Rozpaky nad šedesátkou

Zbyněk Petráček

Diamantové výročí konce druhé světové války přináší více rozpaků než předchozí šedesátky. Loni v Normandii to bylo jasné, sešly se veškeré světové celebrity – a poprvé přizvaly ke vzpomínce na rozhodující krok k jejich porážce i Němce. Také letos v Osvětimi si osvobození symbolu tragédie holocaustu připomínal na místě samém celý svět. Ale co teď? V Moskvě se sejde Putin s Bushem, Němci však poslouchali Schrödera v Berlíně, Francouzi Chiraca v Paříži a Britové vítězného Blaira v Londýně. Jako by Evropě i světu scházel společný jmenovatel, ač jeden se vysloveně nabízí: 9. květen jako Den Evropy.