2007/26

Před čtyřiceti lety se čeští oficiální spisovatelé rozhodli, že už je nebaví držet pusu a krok, a odhodlali se k zásadnímu vystoupení proti režimu.

Poděkování dárcům Tříkrálové sbírky 2007.

Premiér Miloš Zeman odmítl během své státní návštěvy USA bydlet s ministrem zahraničí Janem Kavanem, přestože si původně přál pokoj s hajzlem.

Před 40 lety se našlo jen několik literátů, kteří žádali svobodu pro jiné, o mnoho lepší to není ani dnes.

Český stát v tichosti, ale poměrně důkladně provádí nucenou asimilaci romského obyvatelstva. Dělá to podobně jako kdysi běloši v Austrálii nebo Americe s domorodým obyvatelstvem: násilím odebírá děti chudým nevzdělaným rodičům a posílá je na převýchovu do svých ústavů, aby jim vštípil „normálnost“ neboli sociální hodnotové návyky většinové společnosti. Za sebou tím nechává rozvrácené rodiny, zoufalé a ponížené rodiče a dezorientované děti s pocitem selhání svých blízkých. Tohle se děje bez ohledu na české členství v Evropské unii, bez ohledu na existenci obranných mechanismů, jako je ombudsman nebo svobodná média.

Frakce v politických stranách hrají důležitou roli. Ale v Česku zatím vždy vedly k rozpadu či minimálně k oslabení politických uskupení. K čemu míří Tlustý?

Evropské politické špičky, zdá se, po dvou letech procitly do reality. Skutečné problémy, jejichž řešení od nich voliči očekávají, totiž nespočívají v reformě bruselských institucí.

Dopisy čtenářů

V poledne nasedám do auta a už jsem na cestě. Kamarádi z Brna jsou pozvaní k vídeňským chasidům na šábes a já jedu s nimi.

V devadesátých letech měli všichni velké oči. Mluvit a mluvit a mluvit do všeho se chtělo všem.

Jejich rituály už dávno nejsou zahaleny tajemstvím, přesto se najdou lidé, kteří ve svobodných zednářích vidí konspirátory toužící tajně vládnout lidstvu.

„Kdo jednou odkládá, odkládá možná navždy,“ citoval před deseti lety Respekt německého kancléře Helmuta Kohla.

Češi nebudou stačit na náročnější pracovní místa, pokud se nezačne reformovat už základní školství.

Wim Wenders (1945) je jeden z nejvýznamnějších německých filmových režisérů.

Ludvík Vaculík
(1926) je prozaik, fejetonista, publicista, autor manifestu Dva tisíce slov a zakladatel samizdatové Edice Petlice (zal. 1971), signatář Charty 77.

Můžete média milovat, nebo k nim mít ostré výhrady. Jedno jim ale nemůžete upřít. Třeba i nechtěně jsou svým způsobem oknem do naší blízké či daleké budoucnosti.

O diskriminaci žen už se toho napsalo i namluvilo hodně. Ale co o diskriminaci mužů? O té se příliš nehovoří.

O víkendové pražské akci mám pro vás dvě klasické zprávy. Nejdřív tu dobrou: Zájem lidí byl obrovský. A to je zároveň i ta špatná zpráva.

Když už letadlo téměř hodinu kroužilo nad pahorkatinou
South Downs, ohlásil pilot společnosti British Airways cestujícím...

Vláda přichází s návrhem, který má udělat z tajemných a nepřehledných státních dotací nejprůhlednější kapitolu tuzemského hospodaření.

Byla to přitažlivá nabídka. Když šedesátiletý dělník Josef Kunc z Blanska před časem zjistil, že místní odboráři vypravují koncem června hned několik autobusů, jejichž cílem je pražská demonstrace proti vládní reformě veřejných financí...

Vypadá unaveně, ale šťastně. Sedí doma na posteli se dvěma malými holkami, jedna je rozesmátá, druhá (menší) ještě trochu zaražená.

Na Olega Gordijevského v Rusku stále čeká rozsudek smrti za velezradu.

Roland Hammerschmied je pozoruhodný fenomén.

Bratrovražedné boje, jež v jediném krvavém týdnu vyvrcholily rozvratem, by podle obav některých Palestinců mohl zahubit jejich nedonošený stát.

Ve dvou čínských provinciích bylo objeveno na 600 novodobých otroků.

Relativní klid po pádu Tálibánu přetrval tři roky. Teď situace začíná zase připomínat válku.

Tuším, že to byla Petra Procházková, která v roce 1993 z rozstříleného ruského parlamentu napsala, že nejméně informací a nutného odstupu má člověk přímo v místě akce.

Našel by se asi jen málokdo, komu by byl osud africké divočiny zcela lhostejný.

Na rozdíl od nás ve střední Evropě existuje na Západě poměrně rozsáhlá a vlivná skupina nevládních organizací, investičních bank i politiků, kteří se vážně zabývají problémem tzv. peak oilu nebo maxima těžby ropy.

Ministr zahraničí tibetské exilové vlády Tempa Tsering se narodil roku 1950 v Tibetu.

Začalo léto. Na své pravidelné sezonní putování mezi Brnem a Chorvatskem opět vyrazil Jadranexpres. Otka Bednářová oslavila 80. narozeniny. Přijetím reformní dohody skončil v Bruselu úspěšný summit evropských lídrů o budoucnosti Evropské unie.

Zajímavé výstavy

Zajímavé pořady v TV

Hudební novinky a zajímavé koncerty

V polském filmu Óda na radost se mladá dívka vrací z práce v Anglii domů do uhelného pohraničí.

Když se nedávno po pražských tramvajích a nárožích objevily plakáty lákající na projekt Národního divadla s úderně znějícím názvem Bouda Bondy...

Prvně od zrodu Havířova se Česko rozrůstá o nové město.

V krátkém časovém odstupu se do našich kin dostávají dva životopisné příběhy

Držte to při zemi, žádný silný slova! Volá osmdesátiletý muž ze schodů a pomalu zavírá dveře svého smíchovského bytu.

Bogdan Trojak si utahuje z brněnské scény.

Vyšly čtivé dějiny našeho konce od Douglase J. Daviese.

Co čtou redaktoři Respektu.

Nové knihy

Tvorba švédské autorky literatury pro děti a mládež Astrid Lindgrenové (1907–2002) je v českém prostředí dobře známá.

Měl to být sjezd jako ty předešlé. Bylo v plánu, že spisovatelé jako obvykle projeví svou oddanost komunistickému režimu.