Kde vzít novou vládu?
Po týdnech „vyjednávání“ se funkční vláda zdá být stejně vzdálená jako na začátku. Přestože zatím nelze pozorovat negativní dopady „bezvládí“ např. ve formě poklesu kurzu koruny, zemí se začíná šířit lehká nervozita.
„Jaké vládní uspořádání bude vaše strana prosazovat?“ Podobné otázky slýchali během předvolební pravidelně předsedové všech současných parlamentních stran. Jejich odpovědi si byly obvykle velmi podobné, když nám shovívavě vysvětlovali, že na takovou otázku je ještě „příliš brzy“ a bude „předmětem povolebního vyjednávání“.
Teď to máme: Po týdnech „vyjednávání“ se funkční vláda zdá být stejně vzdálená jako na začátku.
Přestože zatím nelze pozorovat negativní dopady „bezvládí“ např. ve formě poklesu kurzu koruny, zemí se začíná šířit lehká nervozita.
Think tank E-stát spřízněný s ODS upozorňuje na svých stránkách veřejnost na náklady spojené s provozem „nefunkční“ sněmovny. Vedoucí tiskového oddělení Sněmovny sice s takovým označením nesouhlasí a označuje ji za „naprosto funkční“, je však velmi těžké tomu věřit, když dosud nezvládla ani zvolit vlastní vedení. Politolog Jiří Pehe varuje před snahou přepočítávat demokracii na peníze.
Denní náklady na provoz Sněmovny jsou samozřejmě pouze špičkou ledovce, podtrhují ale její neschopnost normálně fungovat. Nabízí se otázka, zda by nemělo být poslancům znemožněno opustit schůzi, dokud si nezvolí vedení: Pak by handrkování o post předsedy stěží mohlo trvat šest týdnů.
Zintenzivňuje se i debata o kvalitách české Ústavy a možnostech její změny. Názory se v tomto směru velmi různí: Profesor Vojtěch Cepl se staví proti neuváženým změnám Ústavy a v pořadu Studio Stop vysílaném na ČRo 6 kritizoval politiky za nerespektování ducha ústavních zákonů. České politické elity by si podle něho měly zvykat pravidla dodržovat a nikoli je měnit kdykoli se zdají nepohodlná.
Realita bohužel ukazuje, že původní úmysl ústavodárce – umožnit několik pokusů o sestavení vlády – se v rukou politiků mění v pravý opak. Ústava ČR ve svém článku č. 68 předpokládá, že po volbách jmenuje prezident předsedu vlády, který se pokusí získat důvěru pro svou vládu. V současné době se však žádné sestavování vlády nekoná. Prezident nikoho nejmenoval, žádná vláda se proto nestaví a nemůže o důvěru žádat. Pohybujeme se mimo rámec Ústavy, kdy se strany snaží předjednat co se bude dít, až prezident někoho pověří.
Občan se tak musí ptát, na co máme v Ústavě tři pokusy na sestavení vlády, když politici nebyli zatím schopni využít ani jeden z nich.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
