Soud zrušil odškodnění za holocaust

Kdo viděl několikahodinový dokument Clauda Lanzmana Šoa, možná si na ten záběr vzpomene. Přeživší pamětníci nacistických deportací židovského obyvatelstva tam vzpomínali na polské železničáře, kteří jednoduchým gestem v podobě přejetí pravého ukazováčku přes krk deportovaným naznačovali, co je čeká. Jinými slovy velice dobře věděli, na čem se podílejí a k jakému cíli míří lidé nacpaní v dobytčácích.

Naopak zaměstnanci francouzských železnic (SNCF) svůj vědomý podíl na holocaustu vždy popírali. Podle jejich verzí pouze převáželi své spoluobčany židovského původu za prací. Navíc, jak adekvátní svědectví často zdůrazňují, oproti polským či německým dobytčákům v normálních civilizovaných vagonech.

Z Francie tak v době okupace bylo odvezeno na 75 000 Židů, vrátilo se jich 2 500. Zástupci SNCF rovněž dodávají, že jejich společnost byla k tomuto kroku přinucena nacisty i vichistickým režimem. Faktury za přepravu nevinných lidí, netoužících po žádném přesunu „za prací“, státu však bez problémů vystavovala. Právě tyto úřední listiny se staly jádrem bezprecedentní kauzy, jejíž druhé kolo se ve Francii včera završilo.

Odvolávací soud v Bordeaux totiž anuloval loňské rozhodnutí tribunálu v Toulouse, který na základě žaloby rodiny Lipietzů odsoudil stát i SNCF k finančnímu odškodnění každého ze čtyř pozůstalých ve výši 62 000 eur, za násilnou deportaci jejich otce. Francouzský stát, jehož přímá odpovědnost na holocaustu již byla v minulosti několikrát soudně potvrzena, se proti rozsudku neodvolal. Což ale nebyl případ železniční společnosti, která argumentovala absencí jakékoliv vzájemné smlouvy organizující transporty.

Podle advokáta SNCF francouzské železnice zkrátka nemohly vyjednávat. Neboli neměly na vybranou, jednaly dle administrativních příkazů vlády z Vichy či okupační správy a navíc zcela patřily státu, který jim vlastně mohl přikázat cokoliv.

Pomineme-li morální rozměr celé aféry i otázky o vědomém nebo nevědomém podílu na vyvražďování nevinných lidí, je na celé věci nejzajímavější právě poslední věta. Jestliže v názvu SNCF písmeno N znamená nationale, tedy státní, je třeba nějaké smlouvy mezi chapadly útvaru, který se sám sobě vymkl kontrole? Což je zdůvodnění žalující strany, jež se chce vůči rozsudku v Bordeaux odvolat - u státní rady.