Čínský strach z Avataru

Lépe řečeno přiblížila pocity obyčejných lidí žijících v systému vlády jedné strany, který i demokratický Západ už dávno neskrývaně obdivuje za jeho hospodářské výsledky. A dnes mu i tiše závidí. Všude jinde přece vykazují ekonomický propad, narůstající nezaměstnanost, akumulaci dluhů, avšak v Číně vesele jedou dál. Ovšem jak kdo.

Zmíněná reportáž byla o americkém filmovém trháku Jamese CameronaAvatar, jenž nedávno dorazil i do těchto prosperujících končin. Výsledkem jsou nekonečné fronty diváků ochotných čekat na vytouženou vstupenku třeba i celou mrazivou noc. To se v New Yorku, v Paříži ani v Praze nestalo. Ale nestalo se taky ani v dalších svobodných zemích, aby diváci opouštěli kinosály a do televizní kamery tvrdili, že sci-fi příběh o obyvatelích planety Pandora je vlastně příběhem o nich, a proto berou kina útokem, schopní znovu čekat na vytouženou vstupenku celou mrazivou noc. Přesně to sdělovali zpravodaji České televize Avatarem okouzlení a dojatí Číňané.

Co tím měli na mysli? Jako domorodci Na´vy ze vzdálené vesmírné planety totiž mají za sebou stejnou zkušenost. Útoky na své domovy, vesnice, města, odkud byli nemilosrdně vyhnáni v zájmu oněch obdivuhodných hospodářských výsledků. Čína přece musí stavět gigantické přehrady, elektrárny, továrny, budovat nová letiště, centra měst, nákupní zóny. Byla to zaostalá země, říkají její vládcové, má co dohánět. Ostatně nedělá nic jiného než západní státy. To vše lze jistě namítnout. Rozdíl je ovšem v tom, jaké přesvědčovací prostředky systém vlády jedné strany používá.

Reportáž ukázala jeden z nich, kdy proti lidem hájících svoji vesnici před násilným vystěhováním, vláda použila vězně z blízkého kriminálu, jež vybavila tyčemi a násadami. Po jejich běsnění tam zůstalo ležet deset mrtvých, ale problém byl vyřešen. Obdobné zkušenosti z jiných míst této obrovské země pak vysvětlují překvapivou reakci obyčejných Číňanů na americký velkofilm.

Zároveň však tyto odezvy jasně ukazují, jak si na první pohled silný a mocný režim čínských komunistů není vůbec jistý ani jedním z obou přívlastků. Nestalo se totiž nikde na světě, kam Avatar dorazil, aby kasovní trhák řešila vláda. V Pekingu po prvních reakcích obyvatelstva ale nelenila ani minutu. Příběh obyvatel Pandory je už stažen z devadesáti procent tamních kinosálů. Což je pro čínské filmové diváky zajisté špatná zpráva. Naopak pro probouzející se občanskou společnost (nedávné odsouzení disidenta Liou Siao-poa k jedenáctiletému vězení vyvolalo protesty statisíců čínských intelektuálů) by tak zjevný strach moci z jednoho filmu mohl být signálem, že světem obdivovaný obr ve skutečnosti stojí na hliněných nohách.