Další bitva o pověst Česka?
Je to jako déjà vu a nijak příjemné. Vláda tento týden potvrdila dříve oznámený plán navýšit počty vojáků v Afghánistánu. A hned se ozvali sociální demokraté, kteří jsou proti. Ohlašuje to opakování vypjaté situace z minulé zimy, kdy právě kvůli odporu ČSSD sněmovna odmítla schválit mandát zahraničním misím české armády.
Poslat pod Hindúkuš navíc 55 vojáků je závazek sice vcelku skromný, ale vzhledem k české síle realistický a Fischerův kabinet si za něj zaslouží pochvalu. (A mimochodem na tomto případě se znovu ukazuje, že neexistuje nic jako úřednická vláda či vláda odborníků provádějící jakousi politicky neutrální agendu. Tímto krokem se ministr obrany Martin Barták, s výjimkou ministra vnitra Peciny, který se zdržel hlasování, a celý kabinet přihlásil k jasné politice.)
Můžeme se přít o to, jestli strategie, kterou Severoatlantická aliance v Afghánistánu následuje, je dobrá a má šanci na úspěch, a taky se o tom vedou dalekosáhlé spory. Faktem ale je, že pro alianci je afghánský konflikt naprosto klíčový a posilování jednotek stále hlavní strategií, se kterou měli úspěch třeba Američané v Iráku. A Česko jako odpovědný spojenec a člen NATO by u toho mělo být. Stojí za to připomenout, jaké reakce vyvolalo předloňské „zaříznutí“ misí – žádné oficiální komentáře sice nepadly, ale čeští diplomaté v alianci popisovali zmatení a rozpaky, které událost mezi členy aliance vyvolala.
Naproti tomu argumenty sociální demokracie neznějí moc přesvědčivě. Nesedí k proklamovanému obdivu ČSSD k demokratickému prezidentu Baracku Obamovi a nakonec ani náladám ve společnosti, jimiž strana Jiřího Paroubka obvykle argumentuje. Když se lidí zeptáte na reálnost a případné zdroje ohrožení, zas tak dramaticky se od prohlášení NATO a vojenských stratégů neliší. Podle prosincového průzkumu CVVM téměř polovina Čechů bere možnost teroristického útoku jako reálnou. A když se výzkumníci respondentů ptali na konkrétní země, nepotvrdilo se, že Afghánistán je pro lidi vzdálená země trpící konfliktem, který nás nemusí zajímat. Zatímco obavy z Iráku kupříkladu za poslední roky klesají, u Afghánistánu je to, byť s výkyvy, naopak.
Také na další argument sociálních demokratů, tedy že si nic takového nemůžeme dovolit v době krize, existují námitky. Třeba Paroubkův slovenský „brat“ a nejbližší politický spojenec Robert Fico navzdory krizi (a veřejnému mínění) investuje do transatlantických a obecně spojeneckých vztahů tím, že jednak doma přijme tři vězně z Guantánama a pak dokonce zdvojnásobením počtu slovenských vojáků v Afghánistánu.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
