Francouzský Mistral Moskvě, s láskou
Francouzská vláda „v principu schválila“ začátek vyjednávání o prodeji bojové lodi typu Mistral Rusku; nyní se čeká jen na „formální nabídku“ Moskvy. Tato zpráva je ve svém důsledku mnohem důležitější než nedávno vyhlášená nová vojenská doktrína Ruska.
Tento časopis se doktríně také věnoval a připomenul, že ruská výhrůžka o použití jaderných zbraní jako první tu byla už v předchozím dokumentu z roku 2000. Nejde tudíž o nic nového ani zásadního. Co je na věci naopak podstatné, je fakt, že Rusko používá jaderné strašení v kontextu analýzy, v níž jako hlavní aktuální hrozbu pro svoji vnitřní bezpečnost označuje rozšiřování Severoatlantické aliance na ruské hranice.
Byť se tedy píše rok 2010 a NATO donekonečna opakuje, že Rusko není nepřítel, ale partner – už osm let ostatně existuje Rada NATO-Rusko, společný orgán obou na půdě aliance –, Moskva charakterizuje NATO jako nepřítele.
Kdyby šlo jen o slovo, které po krunýři aliance sklouzne v momentě, kdy je vysloveno, bylo by zbytečné se jím zabývat. Ruská agresivně-vyděračská rétorika ale zanáší do nitra NATO spory: tradičně proruské západní země ji vždy použijí jako důvod k opatrnému zacházení s Rusy, kdežto pro postkomunistické státy je dalším argumentem k tlaku, aby NATO upravilo svoji politiku bezmezné tolerance vůči východnímu sousedovi.
Tak se stalo i nyní: zatímco nováčci v alianci a ostražitější západoevropské vlády se vůči definici NATO coby hrozby pro Rusko ozvaly, Francie, Německo, Španělsko, Itálie a další mlčely (a pravděpodobně si to zapsaly jako bod do příští debaty o přijímání nových členů do aliance). Rusko tak západní spojence opět rozdělilo. A kde je nejednota, nabízí se široké pole bočním akcím, na které lze jen nevěřícně koukat.
Je to i případ připravovaného prodeje Mistralu ruské armádě. Mistral není jenom hromada plechu: je to špičkový, 200 metrů dlouhý obojživelný bitevník, schopný dopravit na souš stovky vojáků, třináct tanků, patnáct helikoptér… atd. Ruská admiralita při hodnocení lodi uvedla, že kdyby byla součástí ruského arzenálu už v srpnu 2008, obsazení Gruzie by trvalo „40 minut“ spíš než 26 hodin. Estonská vláda pak prohlásila, že případná akvizice Mistralu Rusy „zásadně změní poměr sil“ v pobaltském regionu.
USA proti chystanému prodeji vyjádřily svoji „rezervovanost“ a na spornost obchodu upozorňují také nováčci. Nicméně – na rozhodnutí Francie to nic nezmění. Co také, když pohled na Rusko alianci štěpí.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
