Frustraci necítím

Tají ledovce v Himaláji a pokud ano, je to kvůli lidské činnosti? Nejnovější kolo sporů na toto téma se začalo roztáčet loni na podzim, kdy indické ministerstvo životního prostředí vydalo souhrnnou zprávu o himalájských ledovcích, kterou sestavil geolog V.K. Raina. Tento bývalý ředitel indické geologické služby shromáždil výzkumy prováděné po několik desetiletí indickými vědci, kteří studují ledovce často ve strastiplných podmínkách nadmořské výšky přesahující pět kilometrů.

Raina ve zprávě upozorňuje, že se ubývání mnoha himalájských ledovců, přesněji zkracování jejich délky, v poslední době zpomalilo, téměř zastavilo. K ledovcům, které se prakticky přestaly zkracovat, patří například 74 kilometrů dlouhý Siačen v Kašmíru, dále ledovec Gangotri, prameniště řeky Gangy, nebo ledovec Zemu na východních svazích nepálské Kančendžengy, třetí nejvyšší hory světa.

Zpráva indického geologa pomohla ukázat, že se Mezivládní panel OSN pro změnu klimatu (IPCC) zmýlil, když v roce 2007 uvedl, že všechny himalájské ledovce pravděpodobně zmizí už do roku 2035. Tak dramatické tání skutečně nehrozí. Západní vědci dávají Rainaovi zapravdu i v tom, že se mnohé himalájské ledovce v poslední době nijak výrazně nezkracují. Na druhou stranu však měření celkového úbytku hmoty některých vybraných ledovců ukazují, že se tání v poslední době přece jen zrychluje.

Má tedy Raina pravdu, když ve své zprávě tvrdí, že tání probíhá po staletí, není nijak výjimečné a nelze jej zatím dávat do souvislosti s lidskou činností? Graham Cogley, fyzický geograf a odborník na ledovce z Trent University v Ontariu, se domnívá, že nikoliv.

Tají světové ledovce kvůli změně klimatu způsobené člověkem?
Ano. Je to nejjednodušší způsob jak vysvětlit, co se s nimi děje, známe-li emise skleníkových plynů, jejich koncentrace v ovzduší a také fyziku zmrzlé vody, vyzařování v zemské atmosféře a další faktory. Samozřejmě je to někdy složitější: ledovce, které ztrácejí hmotu odlamováním ker (tzv. telením ledovců) vyžadují, abychom brali v úvahu také další proměnné, třeba teplotu mořské vody. Tyto ledovce nicméně ubývají rychleji než běžné.

Je ústup ledovců v dalších částech světa – v Alpách, Patagonii, na Kilimandžáru – rychlejší než v Himaláji?
Existují jisté důkazy, že se chování himalájských ledovců blíží světovému průměru. Alpy vykazovaly během uplynulé dekády výraznější úbytek ledu než Himaláje, na druhou stranu například skandinávské ledovce příliš hmoty neztratily a některé stále rostou. Nedávný výzkum ledovců v Patagonii ukázal, že jsou ve velmi špatném stavu. Je ale obtížné srovnávat jednotlivá pohoří, protože máme málo měření a jsou nerovnoměrně rozložená.
Z Himalájí zatím nemáme dost dat, abychom mohli tvrdit, že se zrychluje ústup ledovců ve smyslu zkracování jejich délky. Avšak měření hmotnostní rovnováhy (úbytku hmoty ledovce) naznačují, že úbytek ledu byl v uplynulém desetiletí rychlejší než během předchozích tří dekád.

Někteří vědci říkají, že menší himalájské ledovce mohou zmizet do poloviny století. Je to pravda?
Ano. Některé malé himalájské ledovce pravděpodobně už zmizely. Ale neměli bychom se nad tím příliš pozastavovat, protože nebyly příliš velké, ani když kolem roku 1850 vrcholila malá doba ledová (její maximum nastávalo v různých oblastech v různou dobu). Tání malých ledovců je důležité, protože nám říká, že hmotu musejí ztrácet také větší ledovce.

Lze odhadnout, kdy v Himalájích roztaje tolik ledu, že to vyvolá vážné problémy v celém regionu? Hovoří se třeba o častých obdobích sucha.
Jsou tu dvě různé věci: Za prvé, v principu je jistě možné modelovat budoucí vývoj himalájských ledovců, ale žádná taková seriózní analýza zatím nevznikla. Existuje řada podobných studií pro jiná pohoří a v hrubším měřítku pro svět jako celek. Obvykle tyto studie spoléhají na scénáře vývoje klimatu, které předkládá IPCC. V Himalájích bude podobná studie obtížná, protože nemáme dost základních údajů. Nicméně chci vzhledem k současnému zájmu o Himaláj přesvědčit některé své kolegy, kteří umějí modelovat (můj obor to není), aby se o to pokusili.
Za druhé, což nesouvisí s chybou ve zprávě IPCC v kapitole 10.6.2. druhého dílu (míněn rok 2035, pozn. red.), si lidé zvykli přehánět význam ledovců jako zásobárny vody pro indický subkontinent. To není vina IPCC. Mnoho autorů jak v médiích, tak ve vědeckých publikacích ten význam nadsazují. Čím níže po toku řek se od ledovců dostáváte, tím menší relativní význam mají. Na úpatích Himalájí jsou lidé na vodě z tajících ledovců velmi závislí. Ještě v tomto století tu pravděpodobně začneme zaznamenávat problémy s vodou, právě kvůli úbytku ledu. Ale třeba v oblasti Kalkaty už voda z tajících ledovců představuje pouze jedno či dvě procenta vody v řece. Ledovce nicméně skutečně představují neobnovitelný zdroj pitné vody a jestliže o ně během desetiletí či staletí přijdeme, pak se už tak dost vážná sucha v regionu zhorší.
Velké množství vody dodává regionu monzun, na této vodě však závisí příliš mnoho lidí a monzun už nestačí. Lidé v Pákistánu, Indii a Bangladéši proto v obrovském a trvale neudržitelném množství čerpají podzemní vodu, další neobnovitelný zdroj. Zkrátka lze říci, že tání ledovců je pouze malou částí problémů s nedostatkem vody, které celý region ohrožují.

Bylo těžké přesvědčit IPCC, že má ve své klíčové zprávě z roku 2007 chybu? Myslím rok 2035.
Nebylo to těžké. V listopadu Dr. Pačaurí (předseda „klimatického panelu“ IPCC) komentoval předčasně a poněkud nešťastným způsobem zprávu, kterou sestavil V.K. Raina a jíž celá tato nová vlna zájmu o Himaláj začala. V té době však čelní představitelé IPCC (předseda, dva místopředsedové, šest spolupředsedů tří pracovních skupin) neznali neformální diskusi, která probíhala na glaciologickém internetovém fóru Cryolist. Když pak 16. ledna vyšel o celé kauze článek v časopise New Scientist, zareagovali představitelé IPCC správně a 19. ledna vydali opravu.

Nebylo tedy frustrující, že nenaslouchali dříve, co vědci včetně vás říkají?
Opravdu ne. Oni pak kontaktovali nás, nebylo to obráceně.

Další informace o himalájských ledovcích naleznete v Respektu 5/2010.