Bohumínské usnesení německých socialistů

„Bohumínské usnesení“ německých socialistů

Německá sociální demokracie zkouší to, co česká: využívat pohrobky komunistů, ale neušpinit se jimi. Může to vyjít?

Německá SPD se dostává do stejně bezvýchodné situace, ve které je česká sociální demokracie od roku 1995. Ta si tehdy odhlasovala nepřípustnost spolupráce na celostátní úrovni s extrémistickými politickými stranami, konkrétně SČK, SPR-RSČ, MNS, KSČM, LB a SDL. Všechny zkratky jsou dnes neznámé, až na jednu – komunisté natrvalo ukrajují až pětinu voličských hlasů a levicové vlády bez nich nelze dost dobře postavit. Sociální demokraté se tak snaží už více jak dekádu stvořit kvadraturu kruhu – v krajích s komunisty vládnout, na celostátní úrovni však ne.

Do stejné pozice nyní dokormidloval německé sociální demokraty jejich šéf Franz Müntefering. Po roce ostrých sporů a lavírování o budoucí spolupráci se sílícími postkomunisty z Levicové strany, nyní Müntefering praštil do stolu. V rozhovoru pro Stern jasně povolil zemským vůdcům rudo-rudé koalice. Zároveň ale vyhlásil, že na spolkové úrovni s komunisty vládnout nebude. Zdánlivě jde o chytré rozhodnutí, které může rozšířit počet socialistických zemských premiérů. Část strany se ale bojí, že legitimizace pohrobků Honeckerovy strany může ještě více poškodit preference socialistů.

Nový kurz Münteferinga je navíc velmi pikantní. Sbližování SPD s Levicovou stranou a pokus vytvořit rudo-rudou zemskou koalici v Hesensku stály post šéfa strany Kurta Becka. Do čela si sociální demokraté zvolili pravičáka Münteferinga, ale stejně mají to samé. A ten jde ještě dál. Koalice s komunisty by rád viděl vládnout třeba i v Sársku. Jenže tam v regionálních volbách příštího roku bude jako jednička Levicové strany kandidovat nejspíše sám partajní šéf Oskar Lafontaine – odpadlík od sociálních demokratů, který stojí za úspěchem postkomunistů v západních zemích Německa.

Možná má Müntefering vše dobře spočítané. Pokud ještě před celostátními volbami voliči uvidí regionální vlády, kde postkomunisté přistoupili pod sociálnědemokratickým premiérem na kompromisy, vrátí se opět k SPD a pomohou jí ke kancléřskému úřadu. Ale i kdyby tato strategie Münteferingovi vyšla, zásadní problém tím nezmizí. Ať už se tomu říká „Bohumínské usnesení" nebo „Münteferingova doktrína", vždy je to alibismus – nejde navždy k jedné straně na celostátní úrovni přistupovat jako k extrémistům a na krajské úrovni s nimi vládnout. Dřív nebo později se němečtí a čeští sociální demokraté budou muset rozhodnout, zda komunisty dovedou i do vlády nebo jim s nimi spolupráce natolik škodí, že se s nimi rozejdou i na regionální úrovni.

Děkuji za pozornost. Další podcasty si můžete stáhnout na adrese podcast.respekt.cz.