Hitlera nepřivedla k moci hyperinflace, ale deflace

Mohamed El-Erian píše ve Financial Times, že švýcarský příklad ukazuje, že pro centrální banky je stále těžší potlačit velkou volatilitu trhů. Zajímavá prý bude politická reakce trhů. „Politici v jádrových ekonomikách eurozóny, jako jsou Německo, Rakousko, Finsko a Nizozemsko, budou švýcarský příklad uvádět jako nebezpečí finančního inženýringu. A budou ještě méně ochotni než dosud akceptovat aktivismus Evropské centrální banky." Odhodlání ECB činit víc než dosud se asi nezmění, zvýší se ale riziko legální, reputační a „unity risk“ - což lze asi nejlépe přeložit jako „riziko nejednotnosti“ ve vedení ECB.

…

George Magnus, také ve Financial Times, předkládá tři důsledky pro švýcarskou ekonomiku. Deflační šok, negativní vliv na růst HDP a investice a ztráta na švýcarských aktivech denominovaných v euru. 

Taktéž v blogu pro FT vysvětluje Gavyn Davies, proč švýcarská centrální banka usoudila, že její účetní ztráta způsobená akumulací devizových rezerv není udržitelná.

Centrální bankéři většinou zdůrazňují, že účetní ztráta centrální banky není vůbec podstatná, protože centrální banka má jiné cíle a jinou misi. V případě Švýcarska je to ovšem jinak. Účetní ztráta je velmi politizována, jednotlivé kantony mají velkou moc a o složení rezerv včetně podílu zlata lze hlasovat v referendu.

…

Tentýž list počítá, jaké budou ztráty pro ty, kteří si vzali hypotéky ve švýcarských francích, především v Maďarsku a Polsku. Zatímco v Maďarsku mírní dopad na věřitele regulátorem organizovaný hedging, v Polsku je nechrání vůbec nic. Hypoték ve švýcarských francích je v Polsku za 30 miliard eur, od minulého týdne je splácení hypoték ve švýcarských francích o 17 procent dražší.

…

Článek na Bloombergu popisuje některé ztráty bankovního sektoru kvůli posílení švýcarského franku. Největší světový měnový obchodník Citibank prodělal 150 milionů dolarů, Deutsche Bank také prodělala 150 milionů dolarů a Barclays asi 100 milionů dolarů. Ztráty všude po světě se ale teprve sčítají.

…

Obsáhlá analýza, rovněž v FT, velmi detailně popisuje německý odpor vůči plánovanému kvantitativnímu uvolnění ECB a aktuální vývoj. Nejzajímavější je závěrečná pasáž, která vysvětluje, že německý převládající narativ nepovažuje deflaci za problém a historicky si s ní nic špatného nespojuje.

Němci věří, že hyperinflace přivedla k moci Hitlera, přitom pravda je spíše taková, že ho přivedla k moci deflace. V nejvyšším bodě hyperinflace v roce 1923 bylo v Německu 751 000 nezaměstnaných, v roce 1932, tedy v době deflace, jich bylo bez práce 5,6 milionu.

V USA je deflace a chybná přílišná rigidita centrální banky v době Velké hospodářské krize součástí historické paměti, součástí převládajícího narativu, v Německu nikoli.

…

Pesimistický editorial přináší agentura Bloomberg. Kvantitativní uvolnění, které chystá Mario Draghi, nebude stačit. EU potřebuje změnu smluv a nové institucionální uspořádání, jenže to se nestane, protože EU je mezi voliči extrémně nepopulární.