Ani 40 let od smrti diktátora Franca se Španělé nedokázali zbavit jeho dědictví, jímž jsou cenzurovaná díla světových spisovatelů, píše deník Financial Times.
Franco zakázal homosexuální (i sexuální) narážky, zmínky o občanské válce, nebo o něm samém, a tak byly třeba z knihy Ernesta Hemingwaye Přes řeku a do lesů vyškrtány odkazy na „lesby“ a nahrazeny pojmem „dobré přítelkyně“, zmizelo jméno generála Franca nebo nadávky jako „son of a bitch“.
Tato zcenzurovaná vydání pokračují i v reedicích, a Španělé přitom ani netuší, že čtou zprzněná díla. „Cenzura sice po Francovi zmizela, ale efekt cenzorů zůstává,“ říká Jordi Cornella z univerzity v Glasgow, kde učí hispánská studia.
Dodnes tak jsou v cenzurované podobě vydávány knihy jako Barmské dny George Orwella, Jiná země Jamese Baldwina nebo Rosemary má děťátko Iry Levina. Asi nejhůře dopadl James Bond Iana Fleminga, když z poslední kapitoly Doktor No zůstaly jen cáry, protože byly vypuštěny všechny sexuální narážky.
V době Francovy vlády (1939–1975) bylo ve Španělsku vydáno téměř půl milionu titulů, z nichž každý prošel cenzurou. A mnohé z nich, pokud se dočkají nového vydání, vycházejí stále v oné seškrtané podobě. Až teď se začíná něco měnit: španělští vydavatelé se začínají vzpamatovávat a například díla Carlose Fuentese a Juana Marsé, která mají brzy vyjít, už nebudou cenzurována.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
