Co se můžeme naučit od Charlese Darwina o nynější krizi neoliberální ideologie trhu?

Darwin to myslel jinak

Neoliberální ideologie povolává Darwina jako svého korunního svědka mylně

Co se můžeme naučit od Charlese Darwina o nynější krizi neoliberální ideologie trhu? Pokud jde o konkrétní hospodářské mechanismy: nic. Samotný Charles Darwin píše v dopise Karlu Marxovi, v němž mu děkuje za druhé vydání Kapitálu, které mu autor poslal, že ekonomii bohužel moc nerozumí, a tak nemůže jeho analýzu kvalifikovaně ocenit (esej v Respektu 11/09).

Jak to opravdu myslel Darwin?

(Ad Darwin to myslel jinak, Respekt 11, str. 70)

Cord Riechelmann se snaží vyvrátit představu, že Darwinova teorie podporuje neoliberální obraz fungování společnosti a ekonomiky. Píše, že Darwin „přesvědčivě popírá jakoukoli představu o stabilitě, jakoukoli myšlenku o pokroku“. Zdá se ale, že Darwina vůbec nečetl. „Neustále dochází k bitvě za bitvou s proměnlivým úspěchem, a přeci jsou v delším časovém horizontu síly tak vyrovnané, že tvář přírody zůstává neměnná po dlouhé časové úseky“, píše Darwin na str. 96 posledního českého vydání Původu druhů, a bez vize jakéhosi pokroku nelze evoluci vůbec myslet. Představu, že celkový počet druhů je neměnný, Darwin podle Reichelmanna vyvrací, ve skutečnosti je to ale přesně to, co Darwin předpokládá (např. str. 385: „Vznik nových forem způsobuje vymírání zhruba stejného počtu starších forem“). Rielchelmannovo tvrzení, že „to, co přirozený výběr odmítá, vůbec nepřijde na svět“, je už zcela absurdní, poněvadž Darwinův přirozený výběr je výběrem mezi žijícími jedinci, jinak by vůbec nešlo o výběr. Autor má pravdu, že Darwin bývá nepochopen, ale jeho vlastní míra nepochopení je sama nepochopitelná.

Darwin každopádně nemyslel svůj boj o život jako metaforu, Darwinův svět je opravdu neustálým bojem, při němž stačí drobounká výhoda k tomu, aby jedna forma zcela vytlačila druhou. Důvod, proč nelze z Darwina čerpat ospravedlnění liberárního kapitalismu je ve skutečnosti jiný: Darwinova představa přírody byla silně ovlivněna kapitalismem jeho doby, takže zaštiťovat neoliberalismus darwinismem je poněkud zacyklené. Nemá smysl brát si přírodu jako svědka našich vlastních konstrukcí, poněvadž to, jak přírodu vidíme, jsou také naše konstrukce, inspirované do značné míry naší představou o fungování lidské společnosti. Bohužel tohle přesně dělá i Riechelman.

Riechelmann plete páté přes deváté, když porovnává statistické rozdělení biologických parametrů lidí se statistickým rozdělením jejich příjmů. Jistě, v příjmech je mnohem větší nerovnost než třeba ve velikosti těla, ale z toho neplyne, že v kapitalismu neexistuje nějaká obdoba přirozeného výběru; ten ovšem nevybírá podle výše příjmu, ale podle určitých vlastností ekonomických subjektů, které mohou mít klidně statistické rozdělení podobné tomu u velikosti těla. Ostatně i v přírodě najdeme obrovskou nerovnost, třeba ve velikostech populací – ale velikost populace právě také není něco, co by procházelo sítem přirozeného výběru. Nerovnost není lidský konstrukt, je to důsledek jakési dynamiky, která může (a asi v tomto případě je) být úplně jiná v přírodě a ve společnosti, to ale nic nemění na tom, že jak darwinovská evoluce, tak kapitalistická ekonomie, mají nějakou vnitřní dynamiku neřízenou zevně.

Riechelmann má určitě pravdu v tom, že liberální kapitalismus nespěje nutně k maximalizaci blaha jedinců, stejně tak jako darwinovská evoluce nespěje k žádné předzjednané harmonii. Jenže nějaké rysy pokroku najdeme jak v přírodě, tak ve společnosti. V přírodě například vznikají struktury čím dál diferencovanější a organizovanější; vznikají novinky (nové orgány, struktury s novou funkcí), které se většinou už nezapomenou a přidávají se k tomu, co vzniklo předtím. Také ve společnosti se objevují novinky včetně nových institucí, které třeba regulují trh a tak mění povahu ekonomického fungování. I ty jsou totiž součástí vnitřní dynamiky společnosti. Bylo by tedy jistě naivní pokládat pouze dravý neregulovaný kapitalismus za jedinou správnou analogii evolučního dění, stejně jako je zkreslené považovat evoluci jen za krvavý boj všech proti všem (ostatně Darwin sám píše, že boj o přežití chápe ve velmi širokém smyslu a zahrnuje do něj všechny vztahy mezi organismy včetně například symbióz). Nicméně blízkost Darwinova světa a liberální představy kapitalismu volného trhu musí být zřejmá každému, kdo si Původ druhů dobře přečte.

David Storch

Autor se v Centru pro teoretická studia UK zabývá obecnou a evoluční ekologií a ekologií společenstev lesních a vodních ptáků. Přednáší na Přírodovědecké fakultě UK v Praze a Biologické fakultě JU v Českých Budějovicích.

Je autorem dvou knih, řady odborných článků a častým přispěvatelem do časopisu Vesmír.