Na den, kdy zjistil, že z ulic okolo jeho domu něco podstatného zmizelo, Jan Kozák asi nikdy nezapomene. „Dupl jsem na brzdu a až k domu jel krokem. Předtím jsem byl zvyklý to celou dobu švihat po hlavní,“ líčí čtyřicetiletý muž, který žije skoro celý život na okraji středočeského města Slaný, svůj šok nad tím, že jeho obvyklý příjezd domů přestaly řídit dopravní značky. Desítky plechových cedulí označujících hlavní a vedlejší ulice jsou pryč a místo nich se na vjezdech mezi bytovky a vily objevily cedule s oznámením, že se tu řidiči mají řídit podle jediného pravidla: přednosti zprava.
Na krajích cesty tentokrát neřádil žádný vandal. Za vším stáli úředníci slánské radnice: letos na jaře se přidali k některým holandským, britským, belgickým či německým kolegům a pokusili se léta zažité regule nahradit prosbou, ať se chodci, kolaři a řidiči mezi sebou dohodnou. A tenhle na místní poměry anarchistický pokus se zatím docela osvědčuje.
Nikomu nechybí
„Kdyby lidi víc přemýšleli a méně se spoléhali na dopravní značení, žilo by se nám lépe,“ vysvětluje svůj pohled na život ve městě místostarosta Slaného Jaroslav Hložek, který za celou akcí stojí. Svoji teorii si teď ve Slaném prověřuje „v laboratorních podmínkách“ poklidné vilové čtvrti, kde doprava není nijak divoká. Časem by ale chtěl zóny, kde platí jenom přednost zprava, rozšířit na další části patnáctitisícového města.
A po prvních zkušenostech se zdá, že tomu nic nebude bránit. V „laboratoři“ na okraji Slaného se řidiči bez značek docela dobře obejdou, místním obyvatelům plechové cedule také nechybí a za čtyři měsíce nedošlo k žádné nehodě. Dokonce ani na nepřehledné křižovatce, kde už předtím několikrát zaskřípaly plechy. „Předtím tu byly značky na každém rohu, po jejich návratu ale nikdo nevolá,“ říká žena na zahrádce jedné z vil. „Vlastně až teď vidím, že tu byly úplně zbytečně.“
Místostarosta Hložek, který se považuje za přesvědčeného liberála, má z takového výsledku samozřejmě radost. „Čím méně pravidel, tím lépe,“ shrnuje své krédo do jedné věty muž, který inspiraci pro tažení proti značkám našel v novinovém článku popisujícím, jak se jedno z malých švédských měst zbavilo značek. „Už si nepamatuju, které noviny to byly. Dojem byl ale zásadní,“ vzpomíná Hložek. „To se nám se starostou hrozně líbilo. Vždycky jsme měli pocit, že u nás máme sice na každém rohu ceduli, ale zároveň nejsme schopni vymáhat její dodržování. A najednou jsme četli, že to jde i bez cedulí.“
Úplně snadné to ale nebylo. I když oba muži zvolili opatrnější postup a značek zbavili jenom okrajovou čtvrť, nesetkali se s pochopením. Hlavně u dopravní komise Slaného, se kterou vedení města musí probírat každou změnu režimu na ulicích. Přesvědčit dopravní odborníky o tom, že značky nejsou potřeba, nebylo podle Hložka jednoduché.
„Profesionálové jsou skeptici,“ říká. „Bojí se třeba, že řidiči budou město žalovat, když nabourají v místě bez dopravního značení,“ dodává. „Já na to říkám, že to bychom potom museli dát značku ke každému výjezdu od garáže.“ Jediné pravidlo – přednost zprava – je podle něj dostatečně jasné na to, aby se na jeho základě dala určit vina při případných karambolech.
Z diskusí mezi skeptiky v komisi a liberály v čele radnice nakonec vzešel kompromis.
(Více v článku Pryč se značkami.)
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
