0:00
0:00
Astrounat Brázda
Odvaha nejen číst
Duel15. 2. 2007

Má být v Česku radarová základna?

Václav Voseček, František Stočes
Astronaut

Otázka umístění americké vojenské základny na území ČR rozděluje českou politickou scénu i společnost. Argumenty pro a proti se pravidelně objevují v denním tisku a problematice se v několikačláncích věnoval i Respekt (naposledy v článku Hvězdná válka v Brdech.

Argumenty pro a proti můžete sledovat a upravovat také na našem wikikomentáři.

Nyní vám nabízíme duel představitelů nejspíš nejviditelnějších iniciativ tábora příznivců (www.prozakladnu.cz) a odpůrců (www.nezakladnam.cz) tohoto zařízení.

Duelu se zúčastnili Václav Voseček, zakladatel iniciativy Pro základnu, a František Stočes, aktivista iniciativy Ne základnám.

Václav Voseček
Česká republika byla požádána o povolení k výstavbě radarové základny, která bude součástí systému protiraketové obrany. Tento systém bude schopný ochránit i naše území před možnou hrozbou úderu pomocí sestřelení nepřátelské rakety. Tato hrozba nemusí přijít zítra, ale vzhledem k jaderným ambicím států jako je Irán, je v delším období bohužel reálná. Obranný systém jednoznačně zvýší bezpečnost České republiky. Bez jeho existence budeme bezbranní, pokud se technologicky vyspělý diktátor rozhodne, že udeří. Naopak pokud zde bude základna stát, protiraketová obrana sestřelí nepřátelský nosič, který by mířil na nás nebo naše spojence.

Systém budují na své náklady Spojené státy americké. Případnou stavbou základny v Brdech nijak neutrpí naše suverenita. Německo, Japonsko a Jižní Korea jsou též plně suverénní země, i když mají na svých územích mnohem větší základny než je plánovaná radarová stanice.

V minulém století USA dvakrát zachraňovaly Evropu z problémů, do kterých se dostala sama. Díky porážce Hitlerova nacismu a Sovětského komunismu dnes můžeme žít ve svobodném a demokratickém světě. Obávám se, že bez pomoci Spojených států není Evropa ani dnes schopná čelit možným hrozbám. Neměli bychom proto našim spojencům komplikovat výstavbu společné obrany.

Základna je čistě obranná stavba, tudíž nemůže vadit nikomu, kdo nechce útočit. Pokud se podíváme, kdo dnes nejvíce protestuje proti postavení radaru na našem území, najdeme seznam organizací, ze kterých se mnoho hlásí se ke komunistickým myšlenkám. Těm nejvíce vadí Spojené státy, neboť představují svobodu a demokracii, tedy hodnoty v přímém rozporu s komunismem. Nenechme prosím tyto lidi určovat, kam se má naše zahraniční politika ubírat.

František Stočes
Text pana Vosečky obsahuje několik tvrzení se kterými je - v zájmu nalezení pravdy - zapotřebí polemizovat. Elementární otázku, týkající se bezpečnosti naší vlasti, pak řeší pan Vosečka rezolutně: „Obranný systém jednoznačně zvýší bezpečnost České republiky.“

Takhle jednoduše se takhle komplikované problémy daly rozhodovat v době, kdy si maršálové po svých mapách posílali do boje cínové vojáčky. My žijeme v éře zbraní hromadného ničení a zde již platí poněkud jiné souvislosti.

V minulém století - v době karibské a berlínské krize - stál svět dvakrát před jadernou válkou. Napadena a zničena by byla veškerá strategická zařízení a teritoria. Ale i v nejtřeskutějších okamžicích studené války dvou supervelmocí - USA a SSSR - existovaly v Evropě hrdé a neangažované země, na něž, díky jejich neangažovanosti, jaderné zbraně nemířily: bylo to mj. Rakousko, Švýcarsko, Finsko.

V době zbraní hromadného ničení tudíž zajišťuje fyzické přežití tak malé země, jakou je ČR, nejjistěji neangažovanost a mírumilovnost.

Pokud bude v ČR instalován radar, který je naváděcím zařízením systému obrany proti balistickým raketám, pak se jednoznačně jedná o vojenské strategické zařízení. V případě vojenského konfliktu pak protivník - který se cítí tímto zařízením ohrožen nebo omezen - podnikne preventivní či odvetný jaderný úder buď raketou s plochou dráhou letu či raketou středního doletu, popř. stíhacím bombardérem. V případě války se ničí nejenom vojenská zařízení nepřítele, ale i hospodářská a politická centra. Napadeny by tedy nebyly jenom Brdy, ale logicky i Praha a asi také Ostrava.

Instalace amerického radaru již z tohoto všeobecného pohledu bezpečnost ČR nezvýší, právě naopak! Dnes na naši zemi žádná jaderná raketa nemíří: proč by si nepřítel pana Vosečky učinil ze země, kterou chce - dle pana Vosečky - ovládnout, měsíční krajinu?

Nezbývá než opakovat: v éře ZHN může malá země přežít jen jako neangažovaná a mírumilovná. Zřízením radaru se ČR vystaví zcela fatálnímu riziku. A zbytečnému. Vždyť USA - pokud se cítí ohroženy - si mohou protiraketové základny pohodlně vybudovat v Atlantiku.

Protiraketové základny navíc zvýší riziko vzniku jaderné války mj. i tím, že povedou k novému kolu horečného zbrojení. Ale to je již jiné téma.

Václav Voseček
Jako červená nit se táhne v příspěvku pana Stočese argument, že nejlepší je do ničeho se neplést, nechat si velmoci ať si své účty vyřídí samy a doufat, že vyhraje strana, která nám svobodu a demokracii zajistí. Právě v éře zbraní hromadného ničení je, podle mého názoru, naivní myslet si, že přes nás budou létat jaderné rakety, ale všichni budou dávat velký pozor na to, aby netrefili Českou republiku, protože ta je neutrální. Je naivní myslet si, že bychom to pouze sledovali v televizi a tipovali, jak střet dopadne.

Jak bude celý systém vypadat a jaké budou jeho schopnosti? Na základně v Polsku bude umístěno několik raket, které budou připraveny zničit jadernou raketu svou kinetickou energií. Úspěšnost sestřelení není stoprocentní, takže je pravděpodobné, že by bylo vysláno více než jedna obranná raketa. Systém tedy není schopen neutralizovat trochu větší jaderný arzenál, o neutralizaci například Ruského potenciálu není třeba ani mluvit.

Protiraketová obrana neohrožuje nikoho, před Ruskem se dokonce ani není schopna bránit, pouze může sestřelit ojedinělou raketu, která by byla vypálena z Iránu nebo jiné země.

Stavění obrany není roztáčení kol zbrojení. V situaci, kdy si nepřítel pořídí účinější zbraně však není dobré ustoupit od obrany a doufat, že nazaútočí. Budování obrany naopak sníží naši vydíratelnost, protože radikálně islámští vůdci nebudou moci vyhrožovat jaderným útokem a chtít výkupné. Skutečným původcem zbrojení jsou právě diktátorské režimy, ohrožující, více či méně skrytě, naši civilizaci.

Protiraketovou obranu by nikdo nestavěl, kdyby nebyly vyráběny rakety s jadernými hlavicemi. Obrana je pouze reakcí na hrozbu. Pokud to s odzbrojováním myslí odpůrci základny vážně, měli by jet nejprve do Iránu a KLDR a tam přesvědčovat vládce, že zbrojení je nesmyslné, plodí násilí atd.

Skutečné odzbrojování musí začít u likvidace útoku, nikoli obrany. Cesty mladých komunistů a humanistů do Teheránu se ale samozřejmě nedočkáme. Mnohem jednodušší je kritizovat Spojené státy a blahopřát si ke své odvaze postavit se proti vládě. Z přesvědčovací mise do Severní Koreje by se totiž nemuseli vrátit.

František Stočes
Instalace radaru protiraketové obrany v ČR znamená porušení závazku NATO, že na území ČR po vstupu do Aliance nebudou zřízeny vojenské základny. Dále je tím porušena dohoda ABM o zřeknutí se protiraketové obrany, kterou USA již jednostranně vypověděly, a staly se zcela nevěrohodným smluvním partnerem. Tato dohoda zajišťovala mír, poněvadž umožňovala odvetný jaderný úder proti útočníkovi. Byl to mír založený na všeobecném strachu z odvety. Vývoj antiraketových systémů tuto rovnováhu poruší a útočník se bude moci cítit relativně bezpečný – a co když takový systém nakonec vyvine Rusko nebo Čína? To by snad působilo přímo jako noční můra stoupenců základny…? Nebylo by pak bezpečnější raději usilovat o co největší redukci současné jaderné výzbroje?

Vy se zcela bezdůvodně bojíte Íránu.. Nebylo by efektivnější a podstatně lacinější - než konstruovat protiraketové systémy - donutit Írán tlakem OSN, aby se raket vzdal? Navíc se Íránu děsíte nejspíše zbytečně a křivdíte mu – Ahmadinežád přece tvrdí, že jaderná bomba je v rozporu s Koránem.

V závěru prvního příspěvku jsem uvedl, že protiraketové základny zvýší riziko vzniku jaderné války tím, že povedou k novému kolu horečného zbrojení. Předložím Vám teď názory dvou osobností, z nichž ta první konstatuje, že 1. světová válka vznikla v důsledku zbrojení. Druhá celebrita, která 2. světovou válku nezažila, zase v předvečer jejího vypuknutí prohlašuje tehdejší svět za divný.

Sir Edward Grey, odpovědný za zahraniční politiku Velké Británie v roce 1914, na sklonku svého života poukázal na souvislost mezi militarismem a vznikem 1. světové války těmito slovy:

"Morálka je jasná: veliké zbrojení vede nevyhnutelně k válce; zbrojí-li se na jedné straně, musí zbrojit také druhé strany; zbrojí-li jedna země, ostatní země ji uvádějí v pokušení agrese, jestliže zůstávají bez ochrany… Každé opatření provedené jednou zemí je zaznamenáváno a vede k protiopatřením ostatních zemí.

Zvyšování zbrojení, které v každé zemi je určeno k tomu, aby vyvolalo pocit moci a bezpečnosti, nemá však tyto účinky. Rozvíjí vědomí moci u jiných států a pocit strachu. Strach podněcuje k podezíravosti, k nedůvěře a ke špatným představám všeho druhu, dokonce k tomu, že každá vláda si myslí, že by bylo zločinné, že by bylo zradou na vlastní zemi nepodniknout všechna protiopatření. Avšak každá vláda považuje každé opatření jakékoli jiné vlády za důkaz nepřátelských úmyslů."

Sir Edward Grey posléze uzavírá: „Obrovské zvyšování zbrojení v Evropě, pocit nejistoty a strachu vyvolaný zbrojením - to je to, co učinilo válku nevyhnutelnou.“

Na zbrojení - jako spolupůvodce vzniku druhé světové války – pak díky svému geniálnímu instinktu nepřímo poukázal Karel Čapek, který v roce 1938 napsal:

„Aby byl zajištěn mír, musí se obyčejně zvýšit zbrojení na zemi, ve vzduchu i na moři. Co dělat, je to tak; ale představte si, že by se stejně samozřejmě a běžně říkalo: Aby v našem úřadě bylo zajištěno pokojné soužití, vezmu si s sebou nabitý revolver. Aby byl na naší ulici zajištěn klid, nacpu si do kapes ruční granáty.

Byl by to divný svět. Je to divný svět.“

Proto tedy ten divný titulek. Domnívám se, že pokud se nepučíme z historie, budeme si ji muset prožít znovu. Ale poněvadž se dvakrát nevstoupí do stejné řeky, pak to může být pro tuto civilizaci již osudné. Nebylo by užitečnější a moudřejší ony peníze - které se zbytečně vyhodí na další kolo zbrojení - věnovat raději. na co nejrychlejší vývoj jaderné fúze?

Václav Voseček
V minulosti byla skutečně jediná obrana proti nepřátelským jaderným hrozbám pouze ve vlastnictví podobných zbraní. Tím byl mír zajištěn i když ne příliš stabilní. Stačila jedna zbloudilá raketa, špatně vyhodnocená informace nebo jiný omyl a svět by byl zničen jaderným konfliktem.

Proto považuji za lepší vlastnit systém obrany, který tomuto předejde. Situace je navíc dnes jiná. Komunističtí vládci byli tyrani, ale nepřáli si zahynout ve třetí světové válce. Viděli by rádi komunismus na celém světě, ale nebyli pro to ochotni obětovat vlastní životy. Odstrašení pomocí vlastních útočných zbraní tedy fungovalo.

V případě radikálního islámu je ale situace jiná. Někteří fanatici jdou do akcí, kde stoprocentně vědí, že přijdou o život („piloti“ 11.9., atentátníci v Izraeli), protože jim je slíbeno místo v ráji hned vedle Mohameda. Pokud někdo je ochotný obětovat pro svůj záměr život, tak ho neodstrašíte ničím.

Ahmadinedžádovi nekřivdíme. Prohlásil, že stát Izrael by se měl vymazat z mapy. Na jaderném výzkumu usilovně pracuje a výzvám, aby do země vpustil lidi, kteří by mohli ověřit jeho tvrzení, že je to na mírové účely, se směje. Samozřejmě, že by bylo lepší, kdyby se pod nátlakem OSN raket vzdal, nicméně to on nechce. Stejně jako nevedou téměř nikam neustálá jednání s KLDR.

Rusko jistou ochranu před ICBM má v podobě systému S-400. Tato obrana, podobně jako základna u nás a v Polsku, také není schopná zničit rakety ve větším měřítku. Nicméně určitou záruku bezpečnosti poskytuje.

Z historie je kriticky nutné si brát poučení. Ještě nikdy nevedlo k ničemu dobrému ustupování a podceňování agresivních choutek nepřítele. Z toho vyšel vždy agresor posílen při vědomí, že mu nebude kladen odpor. V případě Adolfa Hitlera to vedlo k obrovské tragédii.

František Stočes
Úvodní tahy tohoto Duelu v podání odpůrce základny někteří útočnější debatéři považují za málo agresivní. Koncepce těchto glos však nespočívala v instantní a chaotické reakci na nejrůznější výpady soupeře. Jejich smysl byl obdobou pokusu o kvalitní otevření šachové partie. Šachista, který sehraje perfektně zahájení – někdy i gambitem (obětí pěšce) na což začátečníci reagují smíchem, (jak to mohl udělat tak školáckou chybu) – si vytvoří takovou strategickou převahu, že je soupeř ztracen.

Dosavadní Ne! americké základně se podobně opírá o argumenty výrazně strategického charakteru:

Základna by znamenala doslova existenční ohrožení této malé země a její zřízení bude důsledkem naprosté politické nezodpovědnosti. Publicistka Marta Davouze (LN, 9. 2.) to nepřímo nazývá dokonce barbarstvím; drtivá většina Američanů vůbec neví kde Česko leží a nějaký generál si tam jednoduše zabodne ukazovák do mapy a ani netuší do jak hustě osídlené a kulturní krajiny se trefil…

Základna naruší jemná přediva dosavadní důvěry a vojenské rovnováhy mezi USA a Ruskem, povede k dalšímu kolu horečného zbrojení, plýtvání obrovskými finančními prostředky a k nebezpečnému vzrůstu rizika vojenského konfliktu s nasazením zbraní hromadného ničení.

Soustavu těchto argumentů již nelze věrohodně zpochybnit a všechny námitky budou neadekvátní a podřadné. Duel by vlastně mohl v tuto chvíli skončit pozváním pana Vosečky na příští demonstraci iniciativy Ne základnám!, kde – pokud mu jde skutečně o tuto zemi - bude se svými spoluobčany protestovat proti radaru….

Některé argumenty stoupenců základny – míněny jsou politické, novinářské a další celebrity - však připadají z vojenského hlediska natolik iracionální (íránská či dokonce severokorejská vojenská hrozba České republice), že jejich motivy mohou mít buď hlubinné psychologické příčiny nebo jsou prostě schopni za peníze prohlásit cokoli.

Poněvadž severokorejská „jaderná hrozba“ ČR přestala být „aktuální“, zůstává na tapetě Amadinežád…

Proč by (pokud disponuje několika raketami) jimi - proboha či proalláha – plýtval právě na ČR!? Když má vedle sebe Izrael vlastnící jaderné zbraně, nedaleko Pákistán vlastnící jaderné zbraně a v Zálivu americké letadlové lodě, které se tam potulují tisíce kilometrů od své vlasti jenom proto, že cítí ropu… Ahmadinežáda, který se směje výzvám, aby do země vpustil lidi, kteří by ověřili jeho tvrzení, že íránský jaderný program je pro mírové účely, lze pochopit: jeho smích je sarkastický.

Před čtyřmi lety si Saddám vpustil do země zbrojní inspektory OSN, kteří mu dle svého nejlepšího svědomí (a jistě na nepřímé zadání tajných služeb USA a Izraele) zrevidovali celou zemi. Když oznámili, že Saddám žádné zakázané zbraně nevlastní (tudíž respektoval rezoluce OSN) - a je vlastně bezbranný – byl zápětí vojensky přepaden nejmohutnější světovou armádou! Existuje snad větší příklad podlosti než byla agrese proti Iráku!? Snad pouze v případě Hitlera, který nás v Mnichově zbavil pohraničních opevnění a pak vtáhl do okleštěného a bezbranného zbytku Československa!

A tato americká administrativa, která ztratila veškerou věrohodnost, nám nabízí zřízení protiraketové základny!?

Ti, kteří v posvátné hrůze varují před vojenským jaderným útokem z muslimského světa, obvykle přehlížejí nebezpečí daleko delikátnější: je jím obrovská ideologická a mravní krize Západu, která se nejzjevněji projevuje dramatickým poklesem porodnosti!

Západ ztratil schopnost vlastní biologické reprodukce a jeho populační deficit bude nejspíše doplňován imigrací z muslimského světa. Například publicista B. Kuras uvádí (MF DNES, 28. 6.), že, „Nejčastějším jménem nových mužských novorozeňat ve Francii, Holandsku a Británii je Mohamed. Z britských dětí narozených v roce 2005 je 40 procent muslimských.“ A to Británie disponuje jadernými zbraněmi! Pokud se Západ nevzpamatuje, bude snadno dobyt nikoliv jadernou, ale „biologickou zbraní!, kterou jsou dělohy muslimských žen…

Nakonec lze říci, že volání po zřízení diskutované protiraketové základny pramení právě z oné dekadentnosti Západu. Spíše než vojenské důvody zde větší roli patrně hrají nenasytnost až chamtivost vojensko-průmyslového komplexu a zkorumpovanost a bezcharakternost politiků a politických stran.

Václav Voseček
Chtěl bych svého oponenta v duelu v první řadě požádat, zda by mohl přestat komolit mé jméno.

Zkusím postupně polemizovat s příspěvkem pana Stočese. Domnívám se totiž, že v diskuzi by měly být kladeny a rozporovány argumenty, které jsou podložené fakty. Místo toho zde čteme narážky na psychologické problémy, naznačování, že jsme za svou činnost placeni (kým???) a ironické pozvánky na demonstrace.

Průměrný Američan (kdo to vlastně je?) možná neví, kde přesně se nachází Česká republika. Rozhodně to ale ví každý vojenský stratég, lhostejno zda americký, norský nebo ruský. Právě neznalost odborné problematiky, podle mého názoru, ukazuje nevhodnost referenda v případě vojenských otázek. Během mého pobytu ve Spojených státech jsem se až divil, kolik lidí znalo alespoň bývalé Československo, vzhledem k mezinárodnímu významu naší země. Obávám se, že kdybych udělal průzkum, kolik Čechů přesně ví, kde leží třeba Sierra Leone, tak bychom nedopadli lépe. Referendum není prostě pro otázky obrany země dobré.

Rusko protiraketový systém neohrožuje. Dokonce má vlastní obranu. Už jsem to psal dříve, nevidím proto smysl to opakovat.

Odpůrci radaru si sami protiřečí. Tvrdí, že se staneme primárním cílem při nepřátelském útoku. Dále zdůrazňují, že na nás nikdo nebude útočit, protože raději napadne Izrael, USA nebo třeba základny v Německu, kde je mnohem více vojáků než na případné radarové stanici. Jak to tedy je?

Nemíním se zde pouštět do debaty o Iráku, není zde na to prostor. Zkusím tedy stručně. Husajn si několik let dělal dobrý den z rezolucí RB OSN. Ty byly těžko nějak proamerické, když v Radě bezpečnosti mají právo veta Čína, Francie a Rusko. Husajn inspektory několikrát vyhostil a všemožně jim práci komplikoval. Tak dlouho tahal celý svět za nos, až když už ZHN skutečně asi neměl, tak mu nikdo nevěřil. Souvislost s Mnichovem 1938 vidím v tom, že tak dlouho si Chamberlain a další mysleli, že stačí neprovokovat Hitlera, odzbrojovat a budovat mír, až to špatně dopadlo.

S ideologickou a mravní krizí západu, především západní Evropy, máte pravdu. Mohu Vás ujistit, že to si většina příznivců americké základny uvědomuje. Různí levicoví intelektuálové, humanisté, multikulturalisté a další toto v lepším případě přehlížejí, v horším přímo schvalují. Tito lidé však protiraketovou základnu nepodporují.

František Stočes
S hrůzou, pane Vosečku, zjišťuji, že Vaše jméno bylo skutečně zkomoleno. Nestalo se tak rozhodně úmyslně a v každém případě se Vám omlouvám. Pana webeditora tímto prosím aby, pokud je možné chybu napravit, byl tak laskav a provedl příslušnou redakci.

Ono ironické (?) pozvání na demonstraci proti základně patrně pramení pouze z mého šachového zlozvyku posuzovat situaci několik tahů dopředu. A když tam člověk vidí mat…

Pokud jde o americké generály pak přiznávám, že je osobně neznám. Dovolím si tedy alespoň reprodukovat některé výroky jejich nejvyššího velitele, na které v článku „Jazyk nejmocnějšího muže planety“ poukázal Umberto Eco (MF DNES, 8. 3. 2004).

„Pokud neuspějeme, riskujeme nezdar…

Naše životní prostředí neohrožuje znečištění. Mají to na svědomí nečistoty v ovzduší a ve vodě…

Zemní plyn je hemisférický. Říkám mu hemisférický, protože jde o surovinu, kterou můžeme najít v našich čtvrtích…

Vím, že lidské bytosti a ryby spolu mohou pokojně koexistovat…

Mluvil jsem s Vincentem Foxem, novým mexickým prezidentem - znám ho - o tom, že budou do Spojených států posílat plyn a ropu, abychom nebyli závislí na zahraniční ropě…

Máte také černochy?… (K brazilskému prezidentovi F. Cardosovi).

Moje cesta po Asii začíná v Japonsku z jednoho dobrého důvodu. Už století a půl tvoří Amerika a Japonsko jednu z velkých a trvalých aliancí moderní doby…"

Chápu, že napětí na Středním východě vytváří napětí v celém regionu…

Nemíním se zde pouštět do debaty o Iráku, není zde na to prostor. Zkusím tedy stručně.“

Přiznávám, že při představě, že nám sem vnucuje radar tento světový četník Funés, mi běhá mráz po zádech. Vám ne? Nicméně se Funésovi srdečně omlouvám – ten poslední výrok totiž není jeho…

Vy, pane Vosečku, tvrdíte, že, „Referendum není prostě pro otázky obrany země dobré.“ Mé původní přesvědčení o naprosté nutnosti referenda právě v této otázce, plynoucí z elementární logiky demokracie a některých jiných poznatků - ale podrobnějí bych o tom debatoval v samostatném příspěvku - posílil i jiný a specifický fakt..

Totiž to, že se českým ministrem obrany stala persona, které jsem například v jejích poslaneckých debatách na téma registrovaného partnerství poměrně fandil, nicméně nyní charakteristická především tím, že je – pokud jde o problematiku jejího rezortu  - naprostým laikem!

Pokud se tato členka KDU-ČSL odhodlala podstoupit riziko, že o ní nějaký seriálový MUDr. Štrosmajer prohlásí – Kdyby neprofesionalita a nekompetentnost uměly nadnášet, pak by česká ministryně obrany létala jako holubička! – je to její privátní rozhodnutí. Ale racionálně založení občané patrně začínají uvažovat o emigraci.

Nyní k jedné Vaší konkrétní připomínce ohledně základny. Tvrdíte, že Rusko protiraketový systém neohrožuje!? Jak můžete takto mluvit za Rusko, a ještě ke všemu po nedávných výrocích jeho představitele?!

Tak jako jedna vlaštovka jaro nedělá, i ona jedna základna pochopitelně Rusko neohrozí. Jenomže spolu se základnou v Kalifornii a v Grónsku to již budou tři a do čtyř let jich má být celkem 9. Současně probíhá konstrukce námořní verze umístěné na obří víceúčelové plovoucí plošině a vyvíjí se i předsunutá obdoba dopravovaná vzduchem.

A co všechno dokáže jeden jediný radar?

„Může sledovat a poskytovat data několika stovek cílů za minutu a současně zabezpečovat navedení několika antiraket do předpokládaných bodů střetu s nepřátelskými raketami. Rozlišuje skutečné bojové hlavice od klamných pro zajištění navedení prostředku EKV (Exoatmospheric Kill Vehicle) na tu správnou a její zničení s vysokou pravděpodobností. Po střetu vyhodnocuje, zda byla bojová hlavice zničena a zjišťuje četnost úlomků.“

Informace jsou čerpány z článku Protiraketová obrana USA: XBR a SBX radary (www.blisty.cz z 28.8.2006) jehož autor, Stanislav Kaucký, pracoval jako analytik odboru komunikačních strategií a služeb Armády ČR.

Tohle je přece zjevné ohrožení bezpečnosti Ruska a vyhlášení nového kola horečného zbrojení se všemi z toho plynoucími finančními i bezpečnostními důsledky!

Pokud je následující informace správná, pak jedinou zemí, která instalaci základny odmítla, byla Kanada. Jejích politiků je pak nutné si vážit. Čeští politikové, kteří základnu prosazují, si koledují přinejmenším o opovržení.

Václav Voseček
Radar nám sem nevnucuje četník Funés ani nikdo jiný. Na rozdíl od minulosti se můžeme svobodně rozhodnout, zda tu cizí zařízení stát bude nebo ne. Mám pocit, že mnozí z těch, kteří dnes tak „statečně“ proti radaru protestují nejenže neměli odvahu proti Sovětské okupaci vystoupit, ale dokonce ji podporovali. Ovšem dnes, když za to nic nehrozí, kdo by neodolal protestovat.

Američané si své území ochrání i bez jednoho radaru v Brdech. Možná, že se začnou sami sebe ptát, k čemu mají takové partnery, kteří nejsou ani ochotni poskytnout dva čtvereční kilometry země, aby mohli být sami chráněni. V minulosti se nám silně vymstilo spoléhat se pouze na jednoho spojence, v Mnichově to dopadlo tragicky. Naopak to byli Američané, kteří nám svobodu dvakrát zajistili. Nebýt jejich intervencí, dnes by byla Evropa hnědá nebo rudá.

Aby byl systém protiraketové obrany schopen alespoň teoreticky neutralizovat Ruský jaderný arzenál, muselo by být postaveno ne 6 ale několik stovek protiraketových základen. Ruští politici velmi špatně nesou rozpad Sovětského svazu a ztrátu vlivu na okolní země. Mají v sobě tak nějak uložené, že jim státy bývalého východního bloku v podstatě patří a vůbec se jim nelíbí, že dělají vlastní politiku podle svého uvážení. Podobné projevy nelibosti jsme mohli vidět pokaždé, kdy ve volbách zvítězil někdo, kdo se chce orientovat na západ místo na Moskvu. Myslím, ze bychom se však neměli nechat zastrašovat a pokračovat ve směru, který jsme započali po roce 1989. Odpůrci základny mají dojemnou starost o naši suverenitu v případě pobytu 200 vojáků, ale nedělá jim problémy argumentovat přáními prezidenta Putina.

Funkce radaru je sledovat pohyb kolem sebe, to není žádné nové zjištění. Někde jsem četl, že se Rusové bojí špionáže pomocí tohoto radaru, což je zjevný nesmysl. Radiolokátor „vidí“ pouze prostor ohraničený horizontem. Nevím, v jaké nadmořské výšce by se měl nacházet, ale zcela jistě mezi ním a Ruskem bude překážka. A přes ni se prostě nedostane. Na jeho funkci ohledně sledování raket to nebude mít vliv. Ty létají velmi vysoko, takže budou zachyceny.

Svět beze zbraní a válek by byl krásný, ale musíme být realisty. Války byly, jsou a bohužel budou. Ať už tu základna bude stát nebo ne. Protože napadení naší země nelze nikdy vyloučit, pokládám za dobré abychom byli chráněni, byť jde o ochranu nedokonalou. V čele odpůrců základny jsou lidé, kteří si říkají humanisté. Na odepírání obrany vlastním občanům ale nevidím vůbec nic humánního. Jaderná bomba má schopnost zabít tisíce lidí. Nevím, jak budete pozůstalým vysvětlovat, že bylo správné nebránit se a neprovokovat závody ve zbrojení.

František Stočes
Vážený kolego Vosečku: Protiraketová základna nemá chránit ČR ale USA! Vaše logika i argumenty typu - Protože napadení naší země nelze nikdy vyloučit, pokládám za dobré abychom byli chráněni, byť jde o ochranu nedokonalou – opravdu platily v době 1. a 2. světové války. V éře zbraní hromadného ničení jde nejspíše o nebezpečný atavismus a anachronismus.

„Obranná“, „mírová“ protiraketová základna je svým způsobem pouze moderní obdobou protiletadlového děla – samozřejmě dražší o několik řádů. Bude li zbrojení pokračovat, budou vyvíjeny nové systémy. Svět se nestane bezpečnější, pouze se vyhodí astronomické částky peněz a úplně zbytečně.

Dříve se vedly války z náboženských, později z nacionalistických motivů. V jejich pozadí obvykle stály ekonomické zájmy. Poslední velký konflikt pramenil z bipolarity zemí Varšavského paktu a NATO. NATO vzniklo dříve a přetrvává. Varšavský pakt zanikl. Dnes se zbrojí fakticky kvůli válkám jejichž motivací jsou „životní zájmy USA“ a za tyto „zájmy“ lze označit především ropu a zisky vojensko-průmyslového komplexu.

Vy si jistě nyní přisadíte: a co expanze a agresivita muslimského světa nebo rostoucí fenomén jménem Čína? I o těchto aspektech lze diskutovat, jde ovšem o dvě samostatná témata.

Vědci britské firmy BT se před nedávnem pokusili o prognózu dalšího vývoje lidstva a mj. predigují, že zhruba do dvou desítek let se bude válčit o vodu! A to přesně před padesáti lety člověk pronikl do vesmíru a před téměř čtyřiceti lety stanul na Měsíci. Nepřipadal by Vám takovýto vývoj zcela absurdní a perverzní?

Vy žádáte: Zbrojit! Zbrojit! Zbrojit! Já navrhuji: Jednat, chovat se důvěryhodně a odzbrojovat!

Každý živý organismus, sociální skupina či civilizace mohou přežít jedině tehdy, když se dokáží adaptovat na podmínky vnějšího prostředí; které si současně v menší či ve větší míře spoluvytvářejí. Dnes toto prostředí představují i zbraně hromadného ničení!

Osobně zastávám názor, že jaderné zbraně jsou patrně kritériem, limitou pro civilizaci, která dospěla do jaderného věku. Civilizace, která se této situaci nepřizpůsobí, logicky zanikne. Možná to bude i jisté dobrodiní – poněvadž pokud by stále vyvíjely nové a ničivější typy zbraní, dospěje lidstvo do fáze, kdy se bude ohrožovat i zbraněmi založenými na astrofyzikálních principech, schopnými způsobit katastrofu i v kosmickém měřítku. Narážím tím mj. na tradující se informaci, že A. Einstein údajně zničil jeden ze svých objevů související s využitím gravitačních účinků…

Pokud budou stále a v masovém měřítku vyvíjeny nové a ničivější typy zbraní, již z teorie pravděpodobnosti plyne, že se možnost zkázonosné války – ať již z důvodu agrese, provokace či omylu – bude neustále zvyšovat.

Podle mého názoru tudíž adaptace této civilizace na podmínky jaderné éry spočívá v co nejrychlejším vybudování jednotného ekonomického řádu a současně důvěryhodné OSN, která jediná bude kompetentní rozhodovat mezinárodní spory – a bude mít autoritu i sílu svá rozhodnutí prosadit. V této fázi si umím představit všeobecné a úplné odzbrojení. Bohužel se obávám, že současný vývoj je právě opačný a tudíž o to riskantnější.

Proto mi nezbývá než reagovat opět tím, co jsem uvedl ve svém druhém vstupu:

Základna naruší jemná přediva dosavadní důvěry a vojenské rovnováhy mezi USA a Ruskem, povede k dalšímu kolu horečného zbrojení, plýtvání obrovskými finančními prostředky a k nebezpečnému vzrůstu rizika vojenského konfliktu s nasazením zbraní hromadného ničení!

A není to Rusko ani Čína - nýbrž USA - kdo dnes neustále porušuje vlastní mezinárodní závazky včetně Charty OSN!

Václav Voseček
V celé historii lidstva bylo považováno za správné bránit se. Pokud vymyslel protivník účinnou zbraň, diskuze se nevedla o tom, zda se bránit, ale jak to dělat nejlépe. Zda spoléhat na diplomacii, spojenecké smlouvy nebo obranné zbraně. Nejčastěji šlo o kombinaci všech prostředků. Dnes je podle Vás jiná doba. Pokud si jeden stát opatří zbraně schopné zabít statisíce lidí, je správné nedělat nic, maximálně ho přesvědčovat o tom že se válčit nemá.

Nevím, zda je to správný postup. Neexistence efektivní obrany povede k situaci, kdy bude mít spousta zemí prst na jaderném tlačítku a ve všeobecném napětí se bude čekat, kdo ho stiskne první. Takový svět já nechci, proto podporuji výstavbu systému, který bude schopen takovou raketu sestřelit.

Pokud takový systém existovat nebude, může dojít k nepříjemné situaci. Jednomu vládci ujedou nervy a svou bombu vypustí. Ať už dopadne na Londýn, Washington nebo Paříž, odveta na sebe nenechá dlouho čekat. Výsledkem budou miliony mrtvých, všeobecný strach a napětí. Země agresora bude zcela zničena, bohužel i s obrovským počtem nevinných civilistů. Věřím, že to je situace, kterou si ani Vy nepřejete. Tomu všemu se dá zabránit systémem, který bude schopen původní raketu sestřelit. Proto ho postavme!

Protiraketová obrana není zbrojení, naopak útočné zbraně neutralizuje, takže se jedná spíše o odzbrojování. Neúčinná zbraň totiž znamená žádná zbraň.

Co je to vybudování „jednotného ekonomického řádu“? Znamená to každému podle jeho potřeb? Důvěryhodnost a akceschopnost OSN je určitě problém. Pokud někde zasedá několik set lidí, velmi těžko se na něčem dohaduje. Navíc je otázka, zda o něco takového usilovat, když značnou část hlasů mají lidé jako Mugabe, Kadáfí a jim podobní.

Skutečně nenavrhuji zbrojit, zbrojit, zbrojit. Je ale nutné chovat se odpovědně. Žádám proto naše politiky, aby se chovali odpovědně a obranu(!!!) podpořili. Mírovými konferencemi a vypouštěním holubic se ještě nikdy agresora zastavit nepodařilo. Rozhodně bych to nezkoušel v éře zbraní hromadného ničení.

František Stočes
Thomas C. Schelling, nositel Nobelovy ceny za ekonomii a hlavní poradce prezidenta Kennedyho pro jadernou strategii, objasňuje, „…k čemu jsou jaderné zbraně dobré - na obranu a odstrašení - a k čemu ne - na opravdové použití.“ (Lidové noviny, 26. ledna 2006).

Na funkci tohoto principu a vzniklé zbrojní rovnováze se padesát let nikdo neodvážil jaderné zbraně použít a všechny konfliktní situace vyřešila „červená“ telefonní linka mezi Bílým domem a Kremlem.

Sentence o právu na zodpovědnou protiraketovou obranu, která odradí nepřítele aby vtáhnul do naší vlasti, znějí na první ohled líbivě. Bohužel se neopírají o adekvátní fakta, nevnímají kontext a postrádají logiku. Lze je proto označit za pouhé fráze.

Kolega Vosečka žádného konkrétního nepřítele, který má zálusk obsadit ČR nezmiňuje a ostatně není ani znám.

Jisté však je, že rozmístěním strategické komponenty amerického „obranného protiraketového systému“ (ty uvozovky budou objasněny) v ČR si nepřítele vytvoříme. Bude jím ta země, jež se bude cítit ohrožena jeho „obrannými“ raketami.

Ahmadinežádovi i synkovi Kim Ir Sena jsou tyto antirakety srdečně lhostejné. Ostře však protestuje Rusko. A pokud by Rusko v případě rozmístění onoho - strategickou rovnováhu narušujícího  - systému nereagovalo odstrašujícím namířením vlastních jaderných na tyto cíle, čili na Polsko a ČR, bude považován generalitou celého světa za hlupáka; byť ne všichni „zelení mozkové“ to budou takto ventilovat.

Onen protiraketový systém samozřejmě obranným je – ovšem pouze sám o sobě. Jakmile se dá do kontextu s obrovským ničivým potenciálem amerických útočných raket, pak jeho instalace onu citlivou rovnováhu evidentně narušuje. A tady už začíná jít o přežití.

Současně se samozřejmě se začíná hrát i o přežití ČR… Smyslem protiraketové základny je zjevné snížení zranitelnosti USA, které se realizuje prostřednictvím obvyklé strategie impérií: obětováním svého satelitu. Impérium nese zodpovědnost, mouřenín riziko.

Takže v panické hrůze, aby Putin (kterému jsme vzhledem k rozloze a surovinovým zdrojům ČR srdečně lhostejní) nevtáhl se svou armádou do Prahy (přes Ukrajinu a Slovensko), donutíme ruské stratégy aby na nás namířily jaderné rakety… To je ovšem zodpovědnost postavená na hlavu!

Navíc případná okupace cizí země nikdy neprobíhá tak, že se nějaký padouch ráno probudí a jednoduše zavelí k útoku. Takhle si agresi představuje Hurvínek. Invazi předcházejí ideologické a politické předehry včetně pokusů o vytvoření „páté kolony“ atp. Takový Hitler, než zaútočil na Československo nejprve absolvoval Mnichov, anšlus Rakouska atd. Nebo Bush: předtím než svými raketami a bombami zmasakroval zhruba 100 000 iráckých civilistů, musel podstoupit dlouhá jednání Rady bezpečnosti OSN včetně „podbízení se“ některým jejím členům či nátlaku na ně.

Zvažován navíc není další závažná problém. První výstražnou komponentu protiraketového systému totiž tvoří družice, která má svými senzory zachytit start útočné rakety a tuto informaci předat radiolokátoru. Tento fakt znamená přenesení zbrojení do kosmu, a když se taková družice náhle odmlčí, pak reakce - v závislosti na stupni pohotovosti – může začínat úvahami o technické poruše či střetu s meteoritem nebo vést rovnou k poplachu: nešlo o nepřátelský útok?! A kdo je nepřítelem? Rusko? Čína?

Děkuji pěkně za takové vyhlídky. Čína několikrát vyzvala USA k uzavření dohody, že do kosmu nebudou vysílány zbrojní systémy. USA pokaždé odmítly! Tak kdo tu iniciuje závody ve zbrojení?

Závěrem tedy nezbývá než krátce parafrázovat pamětihodné konstatování Sira Edwarda Greye, jehož původní verze by měla být vytesána do mramoru a vztyčena před Černínským palácem!

Instalace protiraketového systému, který má vyvolat pocit bezpečnosti, nebude mít tento účinek. Rozvine v USA vědomí moci a v případě Ruska a Číny pocit strachu. Strach je podnítí k podezíravosti, k nedůvěře a ke špatným představám všeho druhu, dokonce k tomu, že jejich vlády si pomyslí, že by bylo zločinné a zradou na vlastní zemi nepodniknout všechna protiopatření. Avšak vlády USA, Polska a ČR budou každé opatření Ruska a Číny považovat za důkaz nepřátelských úmyslů…

Erich von Däniken by takovouto „zodpovědnou péči o obranu vlasti“ asi nazval Vzpomínkami na budoucnost.

Pokud jde o OSN (dříve Společnost národů), myslím, že Mugabe či Kaddáfí nejsou až tak zajímavými celebritami (byť se více obávám logiky ODS – Kdo nejde s námi je barbar nebo diktátor!). Rozhodně by nás však měly inspirovat i vést k optimismu sedm desítek let staré názory T. G. Masaryka (K.Čapek, Hovory s TGM):

„A co tedy znamená dnes Společnost národů, úsilí o Panevropu a všechny ty organizace nadnárodní?… Vidět, že národy počínají pochopovat to nejhlavnější, že nutná vzájemnost se dá uskutečňovat prostředky mírnými a rozumnými, nenásilně, federací, organizací samostatných států a národů…

Humanita nevylučuje ani neoslabuje lásku k národu; mohu, ba musím milovat svůj národ pozitivně, ale nemusím proto nenávidět národy jiné… Člověčenstvo je souhrn národů, není něčím mimo národy a nad ně… Lidskost není v tom, že horujeme o celém lidstvu, nýbrž v tom, že jednáme vždy lidsky. Žádám-li od politiky, aby sloužila člověčenstvu, nežádám tím, aby nebyla národní, ale aby byla spravedlivá a slušná… Bez víry v ideje a ideály je život jedinců

i národů jenom živořením.“

Jednotný světový ekonomický řád? Poněvadž, válka je pouze pokračováním politiky jinými prostředky (volná recitace von Clausewitze), a politika je zase jen nadstavbou ekonomických procesů (?), tak jen základní body: Účinné tresty politikům za vojenského napadení a ovládnutí států (zejména disponujících surovinami ) zakončeného prohlášením: „Tady je Krakonošovo!“ Zákaz likvidace národních ekonomik spekulativními bankovními operacemi. Sjednocení pracovních předpisů a norem (atp.).

František Stočes
K Vašemu prvnímu i druhému odstavci si dovolím následující poznámky.

Horká linka Bílý dům – Kreml, zřízená v roce 1963 po Kubánské krizi, kdy svět stál na pokraji světové války, se používá stále a ke svému původnímu účelu nemusela sloužit právě kvůli onomu patu. Z Vašich poznámek - že nechápete, jak by se prostřednictvím hot line řešilo podezření na raketový útok - plyne, že asi nevnímáte funkci celého systému.

Jaderná válka nemůže vypuknout tak, že kdosi prostě stiskne nějaké tlačítko. Tomu stisknutí tlačítka musejí předcházet rozsáhlá a mnohostupňová společenská a vojenská opatření, která jsou vzájemně monitorována. Do pohotovosti musejí být uvedeny nejrůznější sektory – od zdravotnictví, přes požárníky a celou civilní obranu po politické orgány, atp., a samozřejmě všechny ozbrojené síly. Právě takováto situace existovala v době Kubánské a berlínské krize.

Není-li zmíněná pohotovostní situace registrována, lze telefonicky řešit problém jedné radarem zachycené sporné rakety. I při zachycení několika podezřelých cílů by se s odvetou asi ještě váhalo. Pokud by radary zachytily mnoho takovýchto cílů a ještě při vypjatých vzájemných vztazích, pak by červený telefon již nefungoval a pokud by něco zprostředkoval, pak maximálně dva neslušné výrazy.

Předchozí popis vzniku války ovšem vychází ze situace jaderného patu. Zavedením protiraketové obrany, která by byla schopna zlikvidovat zbytek balistických střel sloužících k odvetě, se pravděpodobnost nenadálého útoku – proveditelného bez mnoha zmíněných předchozích opatření radikálně zvyšuje. Právě z toho důvodu byla 26. května 1972 Nixonem a Brežněvem podepsána smlouva ABM, zakazující k ochraně vlastního území rozmisťovat antibalistické rakety, jejich odpalovací zařízení a naváděcí radary. Smyslem této dohody bylo zvýšení vzájemné důvěry a následné snižování útočného arzenálu (viz např. zde).

Po pádu železné opony došlo k dalšímu snížení jaderného arzenálu a Rusko např. zlikvidovalo svoje střely středního doletu. 13. června 2002 USA od smlouvy ABM jednostranně odstoupily. Svět se tak v podstatě vrací před 26. květen 1972.

Je třeba říci, že pokud by Rusko na nynější situaci reagovalo vytvořením vlastní protiraketové obrany, pak se možnost jaderného konfliktu naopak zvýší: poněvadž oboustranně vzroste vzájemná nedůvěra i pokušení zahájit útok!

Zatímco při jaderném patu prohrává útočník i napadený, v tomto případě jednoznačně vyhrává ten kdo válku zahájí. Dnešní balistické střely totiž mají obrovskou přesnost zásahu, počítanou v pouhých metrech a vzhledem k obrovské rozlišovací schopností družicových sledovacích systému mají obě velmoci i velice přesnou evidenci strategických základen protivníka.

.

Proto bych byl raději, kdyby Rusko vyvinulo spíše systémy schopné antiraketovou obranu překonat, což by situaci vrátilo do původního patu a radikálně snížilo možnost jaderné války a zvýšilo i šanci na eventuální snižování útočných zbraní. Humanismus v této situaci nemusí být přímočarý…

Návštěvu íránské ambasády netřeba plánovat. Existuje jistota (viz Afgánistán), že kdyby Írán zkonstruoval rakety s hlavicemi schopnými zasadit jaderný úder USA, pak by jej USA v dostatečném předstihu před jejich instalací vrátily do doby kamenné. Mimochodem: pokud by Irán napadal USA přes naše teritorium, pak by před balistickou raketou musel ještě odpálit jadernou střelu středního doletu, která by zlikvidovala sporný radar na našem území! I proto lze tento radar oprávněně nazývat radarem smrti! Byť – na rozdíl od Ruska  - jde v tomto případě o science fiction.

Írán má dosud s Českou republikou vcelku přátelské vztahy a naše malá země by měla sloužit jako mediátor konfliktních vztahů a ne jako strana sporu!

Na úder v podobě výzvy k návštěvě severokorejské ambasády bych reagoval asi následovně. Pokud se stoupenci instalace radaru smrti děsí severokorejského jaderného útoku na Prahu tak, že z toho snad musejí mít tik, pak se své noční můry mohou snadno zbavit. Stačí když se seznámí s informací, že před pár dny se Severní Korea, Spojené státy, Jižní Korea, Japonsko, Rusko a Čína v Pekingu dohodly na krocích, které by měly vést k zastavení severokorejského jaderného programu. Nehledě na to, že pravděpodobnost korejského jaderného útoku na ČR byla asi menší, než že sem dopadne zkázonosný meteorit.

Václav Voseček
Mám pocit, že kdyby neexistovalo Rusko, tak by si ho pan Stočes musel vymyslet. Nevím, nechápu, jak bude deset antiraket svou kinetickou energií ohrožovat Ruskou federaci s jejím jaderným potenciálem. Každá obranná raketa sestřelí nejvýše jednu útočnou. Rusko má jaderných hlavic asi 20 tisíc. Prosím, abyste mi vysvětlil, jak deset obranných raket zlikviduje 20 tisíc útočných. Jinak nemá smysl se o tom bavit.

Zahraniční politika USA se v minulém století zaměřovala na obranu svobodných zemí proti totalitám nacistickým a komunistickým. Američtí vojáci umírali i za svobodu naši. Kdy naposledy Spojené státy obětovaly svůj „satelit“?

Zbrojení v kosmu byl oblíbený termín Rudého práva. Prezident Reagan na nás chce zaútočit z vesmíru, ale Sovětský svaz nás ubrání… Nestrašte prosím čtenáře Respektu. Pokud pomůže družice navést obranou raketu ke zničení útočné, tak je její vliv jednoznačně dobrý a každý rozumný člověk takovou družici podpoří.

Právě obranným systémem schopným zničit jednotlivou raketu s jadernou hlavicí je možné zabránit rozbušce obrovského konfliktu, který by mohl mít děsivé následky.

František Stočes
Na onu kruciální otázku, kterou jste úvodem položil - Jak deset obranných raket zlikviduje 20 tisíc útočných? – existuje prostá, konkrétní a velice znepokojující i burcující odpověď, která vyplývá z onoho porušení strategické rovnováhy.

Znovu budiž zopakováno, že předchozí mír byl založen a fungoval na poněkud bizarní formě atomového patu: Kterýkoliv útočník - i kdyby zneškodnil svým totálním jaderným útokem 99% protivníkových útočných raket – musel počítat s tím, že napadenému zbude ještě tak okolo 100 raket přičemž každá z nich bude mít několik samonaváděcích hlavic. Odveta i s tímto relativně malým počtem raket by se pochopitelně vedla proti městům, politickým a hospodářským centrům a byla by pro útočníka rovněž zničující.

Z toho důvodu každého potenciálního agresora rychle přešly choutky, veškeré nejisté situace – kdy radary např. zachytily některé objekty, které vyvolávaly podezření, zda se nejedná o raketový útok, atp. – se s oboustranným pochopením daly řešit po červené telefonní lince Bílý dům – Kreml.

Pokud USA vybudují do čtyř let oněch devět plánovaných protiraketových základen, vznikne úplně nová strategická situace. USA získají převahu, která jim umožní zasadit první jaderný úder s cílem zničit pokud možno všechny ruské raketové základny – a onu eventuální zbylou stovku pohodlně zlikvidují antirakety!!! Rusko bude v tomto případě bezbranné!!! V takové situaci nepřipadá nelogické, že těžce zraněný ruský medvěd sekne alespoň drápem a  vystřelí minimálně jaderné rakety středního doletu na ČR, Polsko atp.

Nejděsivější na tom je, že v USA se na ideologických a politických ouverturách takovéhoto strašidelného scénáře pracuje a Američané eventuální jaderný útok proti Rusku berou velice vážně – bez ohledu na mj. strašlivé celosvětové ekologické dopady. Viz např. studie analytika F. William Engdahla,V. Putin & the Geopolitics of the New Cold War. Or, what happens when Cowboys don't shoot straight like they used to…

V tuto chvíli pak zůstává naprosto ve sféře dohadů, jak na tento vývoj bude reagovat Rusko a lze říci, že od okamžiku budování těchto „obranných“ protiraketových základen prudce vzrůstá riziko nukleární války!

Co když ruští generálové začnou uvažovat – logicky naprosto správně – ve stylu: Nebylo by lepší zaútočit jako první a nečekat, až si američtí kovbojové systém protiraketové obrany vybudují. S jakou dávkou nedůvěry se pak asi budou řešit sporné situace – odmlčení se družice monitorující starty protivníkových raket, atp.

Musíme jenom doufat, že ruská odpověď proběhne ve směru vývoje raket schopných antiraketové systémy překonat – a pak půjde „jen“ o oboustranně vyhozené astronomické částky na zbrojení.

V tomto případě pak je zase velice pravděpodobné, že lidstvo tyto marnotratně utracené sumy jednou mohou přijít velice draze.

Nechápu, jak můžete klidně spát! Ani takovéto vysvětlení Vás nepřiměje k účasti na demonstraci proti americké strategické „obranné“ základně v ČR?

Václav Voseček
Nedokážu si dost dobře představit, jak se bude s „oboustranným pochopením“ řešit podezření na raketový útok na „červené lince Bílý dům – Kreml“. Americké radary zachytí raketu, zavolají do Kremlu s otázkou: „Nejste to Vy?“ Kreml odpoví že ne, Američané si oddychnou a budou pokračovat v mírové konferenci? Asi těžko. Naopak napětí vyvolané oboustrannou bezbranností nutně povede k nervozitě. Potom pouhé špatné vyhodnocení informace může vést k oboustrannému zničujícímu konfliktu. V době studené války k tomu nebylo, v některých okamžicích, daleko.

Ruští generálové jadernými zbraněmi útočit nebudou. Dobře vědí, že by to byl také jejich konec. 99 % potenciálně zničených útočných raket je hloupost už jen proto, že nikdo kromě Rusů neví, kde jsou. Navíc je velmi pravděpodobné, že kdyby Rusové viděli, co se blíží, tak by své rakety také před zničením odpálili.

Humanisté neustále volají po odzbrojení. V minulém příspěvku pan Stočes napsal, že by bylo dobré, kdyby Rusové vyvinuli zbraně schopné překonat obranný systém, aby měli volnou ruku v útoku na nás. Odzbrojení tedy podle nich znamená situaci, kdy budou mít všichni jaderný potenciál na zničení celého světa a nebude existovat žádná obrana. Děkuji, ale takové odzbrojení opravdu nechci.

Budu klidněji spát, pokud budeme před takovými hrozbami alespoň částečně chráněni. Už jsem Vám jednou psal, že jestli to s odzbrojováním myslíte vážně, je nutné začít likvidovat útok, ne obranu. Místo demonstrací na podporu přání prezidenta Putina raději navštivte ambasády Iránu a Severní Koreje. Jim vysvětlete, že se válčit nemá. Tam je totiž zakopaný pes.

Václav Voseček
Situaci, kdy proti sobě stojí dvě země, které jsou schopné se vzájemně zničit, mi přijde trochu nepřesné nazývat patem. Jako šachista přece víte, kdy nastane pat. Pat je situace, kdy hráčův král není ohrožený, ale nemůže nijak táhnout. Hra končí remízou. Jaderný „pat“ naopak představuje situaci, kdy jsou silně ohroženi oba králové, nikdo nemá obranu a hra může skončit po oba prohrou.

Budoucnost Ruské federace ohrožují jiné věci než radar v Brdech. Rusové vymírají. Úbytek obyvatelstva je navíc doprovázen vzrůstajícím procentem muslimů. Podle propočtů bude v roce 2050 žít v Rusku 85 milionů obyvatel, tedy dvacetkrát méně, než v sousední Číně. Ta je relativně chudá na přírodní zdroje, bude se jí tedy nabízet možnost si pro tyto zdroje na Sibiř doslova dojít. V těchto oblastech leží skutečné problémy budoucnosti Ruské federace. Ne v systému, který by omezil jejich jadernou sílu o půl procenta.

Preventivní úder na americký radar by spustil jenom sebevrah. Myslím, že každý Ruský prezident ví, co by následovalo. Napadnout přímo Američany si Rusové netroufli ani v době studené války, kdy byla situace mnohem vážnější než dnes.

Na vojenskou základnu Spojených států naposledy zkusilo zaútočit Japonsko za druhé světové války. Jak dopadlo víme všichni. Vědí to i ti, kteří by o možném útoku snad uvažovali.

Já bych byl raději, kdyby Rusko systémy schopné překonat protiraketovou obranu nevyvinulo. Myslím, že Ruských roztahovačných a útočných choutek jsme si užili už dost.

Protiraketový systém však není o Rusku. Jeho přijetím především upevníme prozápadní orientaci, se kterou jsme začali po roce 1989. Dáme najevo našim spojencům, že je na nás docela spolehnutí, když jde o společnou obranu. NATO a Spojené státy představují hodnoty demokracie a svobody, které jsou tolik potřeba. Zvláště po 40 letech ideologické masáže komunistů.

Tady je, troufám si tvrdit, hlavní důvod mohutného odporu komunistů, pseudokomunistů, palestinské mládeže, feministek, ekologistů, anarchistů a dalších. Hrozba Ruskem nebo řáděním muslimských radikálů pak slouží těmto spolkům jen jako záminka. Nejvíce jim vadí Spojené státy.

Zapomínají při tom na fakt, že nebýt USA, tak jsme dnes možná mluvili německy, určitě by však neexistovalo sdružení ekologů, feministek a anarchistů, kde si dnes mohou diskutovat o svých názorech. Bohužel díky této své ideologii vylévají s vaničkou i dítě. Tím je naše bezpečnost.

Délka tohoto duelu několikanásobně přesáhla duely minulé. Domnívám se, že je dostatečná pro to, aby si každý čtenář udělal na věc názor.

František Stočes
Není těch nepřátel USA v podání kolegy Vosečka nějak mnoho? Rusové, Číňané, Íránci, Palestinci… (mimochodem, Čína vyslala zřetelný signál o své věrohodnosti např. tím, že realizovala vysoce drastická antipopulační opatření). Militarista Voseček se však zásadně mýlí v jednom: pokud jsou proti radaru společně komunisté, pseudokomunisté, feministky, ekologisté, anarchisté a další, pak je nespojuje antiamerikanismus, ale antimilitarismus a pacifismus… Kolega Voseček možná neví, že proti instalaci sovětských raket v Československu byl například i bolševický vůdce a prezident A. Novotný, který na naléhání SSSR reagoval slovy: „Já je sem nepustím!“ Sovětský bolševik u nás své rakety prosadil až po napadení a okupaci Československa. A propos kam chce pan Voseček zařadit oněch více než 90 procent české dospělé populace, která se od samého počátku odmítavě vyslovovala k zřízení americké protiraketové základny v ČR? Nespojují naše občany spíše obavy, že se oni nebo jejich děti stanou oběťmi zcela nesmyslného zbrojení?

Návrh na ukončení duelu samozřejmě respektuji. Nicméně nebyly zmíněny a posouzeny ještě některé závažné aspekty související s předmětem sporu, takže musí následovat jejich stručné shrnutí. Epilog tohoto posledního příspěvku pak bude pokusem o objasnění filosofických motivů vedoucích k odmítnutí této strategické vojenské základny.

Dosud se nediskutovalo o eventuálních škodlivých následcích vlastního radiolokátoru. Zatím neexistuje věrohodný zdroj a škála názorů na toto téma začíná tvrzením o vpodstatě zanedbatelném vlivu radaru na obyvatelstvo, přírodu i technologie a končí téměř poplašnými zprávami. Jako bývalý technik vojenského radiolokátoru (PRV-11) chápu, že příslušné dokumenty jsou opatřeny červeným razítkem s nápisem Tajné! - kvůli ztížení eventuální radiotechnické války. Nicméně faktem je, že v bezprostřední blízkosti anténního zářiče radaru PRV-11 (jehož dosah je asi 15× kratší než u XBR) bylo možno „grilovat“, že si obyvatelé přilehlých vesnic stěžovali, že jim nenesou slepice a že délesloužící lampasáci měli za potomky v drtivé většině dcery.

Instalaci lokátoru XBR v tak hustě obydlené krajině lze – již vzhledem k jeho „funkci“ terče prvního úderu – úspěšně považovat za moderní formu barbarství.

Varovný signál představuje i matení občanů zkreslováním či zatajování informací o základně, o jejím účelu atp., což přiznávají i její příznivci (komentátor MF DNES M. Vodička 24. ledna: „Je podobně kontraproduktivní strašit tím, že může přiletět nějaká íránská raketa. Snad na Svobodnou Evropu nebo na nějaký pivovar? Írán či KLDR zase tolik raket mít nebudou, aby jimi plýtvali na Česko… Je stejným výstřelem do vlastního kolena, když se v tisku objevují formulace, že američtí vojáci budou chránit Česko. Tohle lidé už vůbec nespolknou… Amerika není humanitární organizace. Štít je především kvůli její ochraně… Argumenty, které slýcháme, zavánějí propagandou. To je vždy podezřelé. …základna se k nám prodírala houštinou vytáček… Lidová zkušenost praví, že většinou se tají něco špatného…“

Ona perfektně zorganizovaná dezinformační kampaň (politikové, média, NGO´s) vyvolává přinejmenším podezření o obrovské korupci na těchto úrovních a celkový dojem – vzhledem k riziku fatálního ohrožení ČR v případě útoku na radar – zavání až vlastizradou. Bylo by zajímavé vědět, zda BIS vůbec monitoruje a vyhodnocuje eventuální korupční toky v této osudové kauze. Pokud to nečiní, je tento stát v troskách! Navíc jeden z nesporných odborníků na ústavní právo – profesor Z. Jičínský - poukazuje, že bilaterální dohoda o zřízení US základny v Česku je neústavní a Ústavní soud by měl tento fakt při eventuální stížnosti potvrdit.

Do předchozího výčtu lze patrně zařadit i mnohé politiky ze Strany zelených a ČSSD, kteří si půdu pro svoji „parlamentní vlastizradu“ připravují názory, že jsou sice pro radar, ale jen v případě začlenění antiraketové obrany do NATO (či spíše EU), atp. USA samozřejmě takovýto příslib dají, ale – již vzhledem k hlasovací proceduře NATO – se snadno najde cesta jak se z toho vyváží. Nehledě na dojem, že tito politikové zdvořile vzkazují Bílému domu: Vyrobte co nejvíc takových základen – NATO (EU) je od vás ochotně koupí.

Pokud někdo hodlá spouštět tímto způsobem nové kolo horečného zbrojení, měl by občanům vysvětlit adekvátní bezpečnostní rizika: kdo je nepřítelem NATO, jak s ním bylo jednáno naopak o snížení zbrojních arzenálů, proč s návrhy NATO nesouhlasil atp.

Aktuální masivní kampaň ve které téměř vůbec neznějí hlasy oponentů a drtivě převažují hlasy „válečných štváčů“ - jež je bezprostřední reakcí na oznámení ruské strany, že po instalaci radaru budou na ČR namířeny ruské rakety středního doletu - by připadala směšná, kdyby se netýkala tak osudového tématu. Političtí i mediální tragikomikové vykřikují doslova bláboly jako - Právě proto musíme radar instalovat! či Nenecháme se ruskou stranou vydírat! atp.

Za podobně nehorázné a současně antidemokratické lze označit názory, že o tak závažné věci, dotýkající se existenčních zájmů všech občanů, by měl bez referenda rozhodnout Topolánkův kabinet. ODS sice získala spolu s KDU-ČSL a SZ dohromady 51,89% hlasů. Nicméně 64,47% volební účast s 99, 64% platných hlasů znamená, že tyto strany dohromady mají podporu pouze 33,32% občanů - registrovaných voličů! Navíc tuto vládu vede premiér s pochybnou integritou, s nekompetentní ministryní obrany, další z ministrů čelí trestnímu stíhání za korupci a celá exekutiva stojí – proti vůli prezidenta poukazujícího na vysokou pravděpodobnost korupce, vydírání a dalších pochybných praktik - na poslanecké podpoře dvou partajních zrádců!

Z hlediska politické etiky nemá k rozhodnutí o základně mandát voličů ani tento parlament, neboť žádná politická strana neměla zřízení osudné základny ve svém volebním programu a - jak to vypadá – všechny partaje (patrně s výjimkou KSČM) to před volbami svorně tutlaly. Pochopitelně v soudružské spolupráci s médii…

Z předchozích fakt nakonec plyne, že každá další vláda má morální právo eventuální smlouvu o radarové základně – přijaté bez referenda - okamžitě vypovědět.

Takže jakkoliv jsou argumenty iniciativy Pro základnu legitimní, pak - pokud se hodlají považovat za demokraty (demokracie je vládou lidu), musejí v tomto případě požadovat vypsání referenda!

EPILOG

Na tomto místě byly původně umístěny další argumenty opírající se o humanistický ateistický pacifismus. Poněvadž obsahovaly i pasáže bezprostředně nesouvisející s diskuzí o radaru, byl Epilog na návrh redakce stažen. Seznámit se s ním lze na této

adrese.


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].

Mohlo by vás zajímat

Aktuální vydání

Zraněné SlovenskoZobrazit články