Jiří Rusnok: Intervence nás dostaly z nejdelší recese

Až Česká národní banka opustí režim devizových intervencí, bude to postupně, a nikoli skokově, jako to udělala například loni Švýcarská národní banka. V rozhovoru pro Respekt to alespoň naznačuje nový guvernér ČNB Jiří Rusnok. „Nedopustíme nadměrné výkyvy kurzu,“ říká.

Jak dlouho ještě bude ČNB pokračovat v devizových intervencích, kterými od listopadu 2013 drží korunu na hranici 27 korun za euro?

Podle nejnovější Zprávy o inflaci ze začátku srpna nadále předpokládáme, že kurzový závazek rozhodně nebude ukončen dříve než v příštím roce. Jako pravděpodobný termín opuštění režimu, kdy ČNB kurz koruny používá jako nástroj měnové politiky, se jeví polovina příštího roku.

Za podmínku ukončení jste stanovili dvouprocentní inflaci, ale ta je nyní kolem nuly. Pokud se bude inflace držet v polovině roku 2017 stále pod dvěma procenty, bude ČNB v intervencích pokračovat?

Může se to stát – případné prodloužení kurzového závazku je jedním z hlavních nástrojů, které máme ve stávajícím režimu k dispozici. Nechci to ale tvrdit kategoricky. Kdyby inflace v polovině roku 2017 byla lehce pod dvěma procenty, nicméně výhled by naznačoval v nejbližší době překročení této úrovně, uměl bych si exit představit i v takové situaci. Samozřejmě by záleželo na tom, jak by situaci vyhodnotila bankovní rada. Podmínkou ukončení tohoto režimu je každopádně udržitelnost dvouprocentního inflačního cíle i po návratu ke standardní měnové politice. Abychom se k užívání kurzu jako nástroje měnové politiky nemuseli – za situace prakticky nulových úrokových sazeb – v krátké době opět vracet.

Podle některých ekonomů – například Jakuba Seidlera z ING a Lukáše Kovandy z firmy Roklen - by do inflace měly být započítány i ceny nemovitostí, které rostou dvojciferným tempem, zatímco ceny potravin, pohonných hmot se naopak zvyšují minimálně. Není úzce zaměřená měnová politika riskantní? Nevzniká tu hypoteční bublina?

Ceny nemovitostí bereme v potaz při nastavování naší makroobezřetnostní politiky. Snaha omezit riziko nemovitostní bubliny nás vedla ke zpřísnění doporučení pro banky ve vztahu k poskytování hypotéčních úvěrů, mimo jiné z hlediska omezení maximální výše úvěru ve vztahu k ceně nemovitosti (tzv. LTV, neboli loan–to–value). Snažíme se také prosadit změnu zákona tak, abychom namísto současného doporučení mohli komerčním bankám tyto parametry nařídit.

O tom, zda mají být ceny nemovitostí více brány v potaz při nastavování měnové politiky, se již dlouho vede debata ve světě i v ČNB. Zatím ale nemá žádný jasný závěr. Názory pánů Kovandy a Seidlera nejsou v mezinárodním kontextu ojedinělé, ale zároveň existují silné protiargumenty jak ekonomické, tak statisticko-metodologické.

Každopádně lze říci, že i kdyby byly ceny nemovitostí s poměrně velkou vahou brány při měření inflace v potaz, stále bychom se pohybovali pod dvouprocentním inflačním cílem a potřeba udržovat uvolněné měnové podmínky by ještě nějakou dobu přetrvávala.

Člen bankovní rady Tomáš Nidetzký v rozhovoru pro Hospodářské noviny naznačil, že opuštění intervencí bude těžší než jejich spuštění. V čem?

Spuštění intervencí bylo nepochybně náročné rozhodnutí, i když jsem u něj nebyl ani já, ani kolega Nidetzký. Technicky to však bylo jednoduché: dealeři prostě dostali neomezený mandát dotlačit kurz intervencemi nad 27 korun za euro a pak už ho pod tuto hranici nepustit. Teď bude o něco jednodušší se k opuštění kurzového závazku odhodlat, protože všem bude jasné, že exit musí dříve či později přijít. Na druhou stranu bude z taktického hlediska o něco těžší otázka, jak pokud možno co nejvíce „vyklidit pole“. Tedy opustit devizový trh, ale zároveň nedopustit nadměrné výkyvy kurzu. ČNB si s tím ale poradí.

Intervence jsou u většiny Čechů nepopulární od jejich zavedení. V zahraničí vidí, že si za svoje platy koupí méně než před nimi. Jak byste jim vysvětlil, k čemu mu jsou dobré?

Především nepřeceňujme, kolik utrácíme v zahraničí. U průměrné domácnosti je to jen pár procent příjmů za rok. Navíc je tato úvaha velice mechanická; pouze přepočítává stávající plat nějakým kurzem. Ale bez uvolněné měnové politiky by ne každý nějaký plat vůbec měl. Nezaměstnanost by byla vyšší, než je dnes. V takové situaci by platy všech zaměstnanců, ať už v soukromé či veřejné sféře, rostly pomaleji. Stát by vybíral méně na daních a mohl by méně zvyšovat penze i sociální dávky. Takže ve finále by naše kupní síla v zahraničí mohla být menší než v současnosti, a to i při zdánlivě výhodnějším kurzu.

Takže intervence jednoznačně pomohly…

Intervence pomohly po nejdelší recesi v historii české ekonomiky nastartovat ekonomický růst, změnit sentiment firem i domácností a v neposlední řadě vyhnout se celkovému poklesu cen, který mohl mít dlouhodobé neblahé důsledky. Českým firmám, které jsou převážně exportně orientované, slabší koruna pomohla zvýšit odbyt i finanční rezervy, mohly následně začít nabírat lidi a zvyšovat mzdy. To se zase odrazilo v obnovené důvěře domácností, které začaly víc utrácet.

ČNB za tři roky utratila za intervence proti koruně asi 560 miliard korun. Jak by dnes vypadala česká ekonomika, kdyby to ČNB neudělala?

Tak především ČNB nic neutratila, nýbrž emitovala českou měnu v přibližně daném rozsahu a za tento objem nakoupila ekvivalent devizových rezerv v eurech. Tyto peníze se nikam neztratily, máme je v našich národních devizových rezervách. A jak by dnes vypadala ekonomika, kdyby bylo něco jinak? To je vždy těžké říci, protože takový vývoj nemůžeme z podstaty věci pozorovat, lze ho jen odhadovat s využitím více či méně složitých nástrojů.

Kvalitativně ale všechny naše analýzy dávají podobný obrázek. Ekonomika by bez zásahu ČNB zřejmě v předchozích dvou letech rostla, ale pomaleji. S tím by souvisel pozvolnější pokles míry nezaměstnanosti a menší oživení růstu mezd, než aktuálně pozorujeme. V těchto podmínkách by zřejmě domácí ekonomika nedokázala přetlačit deflační tlaky ze zahraničí a inflace by již delší dobu byla záporná. Dvouprocentní inflační cíl ČNB by tak byl o poznání méně důvěryhodný než nyní. Pravděpodobně bychom sklízeli kritiku za nečinnost, neplnění našeho mandátu udržovat cenovou stabilitu a protirůstovou měnovou politiku.

Za Miroslava Singera měla ČNB více politický nádech. Změnila se podle vás tahle situace?

Vaší otázce úplně nerozumím – není jasné, z čeho vycházíte, když tvrdíte, že ČNB měla za guvernéra Singera silnější politický nádech. ČNB byla a je nezávislou institucí. Naopak, tehdy velmi nepopulární a kritizované rozhodnutí oslabit v listopadu 2013 kurz koruny podle mého názoru potvrdilo, že ČNB jedná výhradně v souladu s dosažením svého cíle cenové stability a v nejlepším zájmu ekonomiky. A že tedy není řízena snahou vyhovět zájmům a přání politiků.

Řekl jste, že za vašeho vedení bude ČNB méně euroskeptická.  Jaký má ČNB nyní postoj k přijetí eura v Česku?

Vstup České republiky do eurozóny je výsostně politické, strategické rozhodnutí. Česká národní banka je v tomto ohledu jen poradcem vlády. Nemůže tak vládě nic vnucovat, ale ani ji od něčeho zásadně odrazovat. ČNB může pouze nabídnout svůj názor na to, jak případné přijetí eura vidíme z hlediska ekonomických kritérií a hospodářských dopadů - jež jsme schopni v nějaké časové řadě sledovat a odhadovat do budoucna spíše na krátkém až střednědobém horizontu.

Už mnohokrát jsem veřejně opakoval, že dle mého názoru můžeme jako země velmi dobře fungovat i mimo eurozónu. Nicméně je to podmíněno moudrou domácí měnovou a fiskální politikou. Navíc eurozóna sama o sobě doposud zdaleka nevyřešila některé zásadní genetické nedokonalosti - byť jistě i v tomto směru učinila od krize 2008 významný pokrok.