Pandořina skříňka Vladimira Vladimiroviče

V minulých dnech vyšel v jedenácti prestižních evropských denících pozoruhodný text: výzva jejich šéfredaktorů politickým lídrům Evropské unie, aby se semkli v protiputinovské solidaritě a zastavili agresivní politiku ruského prezidenta. Autoři výzvy, šéfredaktor polské Gazety Wyborczy Adam Michnik a ředitel švédského deníku Dagens Nyheter Peter Wolodarski, v něm kritizují politické a byznysové elity, že se chovají jakoby Evropa byla zvětšenou verzí neutrální Švýcarské federace v moderním světě.

Jak ale autoři hned připomínají, Evropa není jen větším Švýcarskem. Na její půdě proběhly dvě velké, krvavé světové války. „Proto máme my – intelektuálové, novináři a vědci – za povinnost být ostražití a v pozoru jako husy na Kapitolu dnešní doby,“ nabádají.

Kromě jasného a zřetelného apelu na evropské lídry má tedy text ještě další důležitý motiv. Varuje před tradiční nectností vzdělanců až příliš dlouho přihlížet nástupu destruktivních sil, zachovávat okázalé mlčení v okamžicích, kdy je jejich mravní povinností burcovat veřejné mínění. A křičet jako ty příslovečné husy, když zachraňovaly svým kejháním obránce starověkého Říma před galskými útočníky.

Spodní proudy se derou na povrch

O tom, že i na našem „Kapitolu“ vládne bezradné mlčení, svědčí už sám fakt, že výzvu šéfredaktorů otiskly z českých deníků pouze Hospodářské noviny. Anebo si zkusme vybavit, zdali na sestřelení dopravního letadla, které z krvavého dění na Ukrajině definitivně učinilo drama evropského i světového dosahu, reagoval někdo z našich univerzitních profesorů, literátů, farářů, lékařů či právníků. Ne, také naše kapitolské husy, jež měly už dávno spustit křik, až na vzácné výjimky mlčí, zřejmě uhranuty Putinovým krysím pohledem.

Situace tak připomíná třicátá léta, kdy Karel Čapek napsal ve své úvaze o roli vzdělanců v právě probíhající politické tragédii: „Selže-li vzdělanost, nepřijde ke slovu „průměrný“ člověk, prostý a řádný muž, sedlák, dělník, řemeslník se svým normálním rozumem a mravním zákoníkem, nýbrž se přihlásí k životu cosi, co je hluboko pod ním, element barbarský a násilný, který začne dělat z kulturního světa paseku.“

Jak věštecká to byla úvaha, o tom se u nás přesvědčujeme právě nyní, kdy se za mlčení intelektuálské obce derou na povrch nejspodnější politické proudy, přejímají a šíří Putinovu propagandu goebbelsovského ražení. Ty napravo se stékají u bývalého prezidenta a nalevo kolem někdejšího sociálně demokratického senátora. A co mají společné, to je zášť vůči všemu demokratickému a občanskému nejen v naší zemi, ale na celém Západě. A zároveň pochopení, ne-li, obdiv ke všemu autoritářskému, cézaropapistickému a imperiálnímu v Rusku.

Už známe mašinérii zla

Lze mít ještě určité vysvětlení pro mlčení intelektuálních elit ve třicátých letech, kdy nastupoval nacismus a komunismus. Politická zločinnost a mašinérie zla, k níž se odhodlali Hitler a Stalin, byla pro většinu tehdejších evropských vzdělanců prostě nepředstavitelná.

Tím spíš ale nelze pochopit mlčení dnešní Evropy vůči Putinově protiprávní agresivní válce, kterou odůvodňuje nehoráznými lžemi. Vždyť nejen z poslední války světové, ale i po konfliktu v Jugoslávii nás provází historické vědomí, že právě takové války probouzí v lidech to nejhorší a mohou se dopustit strašných zvěrstev. A sestřelení letadla s nevinnými oběťmi na palubě patří už do kategorie válečných zločinů.

Ve stínu této tragédie Michnik s Wolodarskim vyzývají evropské státníky i intelektuály, aby si konečně uvědomili, že dialog s Putinem je ztrátou času. „Putin není politik evropského typu,“ zdůrazňují. „Je to politik, jehož životní cesta je neustále lemována dobrodružstvím. A řada hrůzných znaků napovídá, že už otevřel Pandořinu skříňku.“

Zároveň bychom si ale měli uvědomit jednu věc. Na rozdíl od svých předchůdců Lenina a Stalina nedisponuje Putin ideologií, která by měla emocionální a intelektuální přitažlivost, jakou měl ve svých začátcích marxismus a leninismus pro některé evropské intelektuály. Putin vlastně nemá žádnou ideologii, jen silně vyvinutý pud sebezáchovy, který ho žene do války, protože se bojí konce, jenž před jeho užaslýma očima připravily revoltující ukrajinské davy autoritáři Janukovyčovi.

To je ovšem jen o důvod víc, aby nejen několik evropských šéfredaktorů, ale celá evropská intelektuální elita vyvinula tvrdý tlak na váhavé a mnohdy i zbabělé státníky. A požadovala, aby všemi prostředky nátlaku, včetně politických a ekonomických sankcí skoncovali s dobrodruhem a přiměli ho zavřít tu jeho skříňku.

V článku byl 31. 7. opraven chybný překlad původního anglického idiomu „can of worms“.

V aktuálním Respektu k tématu najdete:

Komentář The Economist Pavučina lží: Už dost. Západ by si měl přiznat nemilou pravdu, že Putinovo Rusko je od základu nepřátelské. 

Dále analýzu situace od Martina M. Šimečky či rozhovor s předním nizozemským podnikatelem v Rusku o vztahu obou zemí.