Političtí mafiáni se tváří jako občanští aktivisté

Na první pohled název té akce vyzníval až poněkud hystericky: lidský řetěz za dodržování ústavních práv brněnských občanů. O to víc se ale jevil přiléhavým po zjištění, s jakou nadutostí a pohrdáním lidmi zlikvidovala koalice občanských a sociálních demokratů možnost, aby souběžně s komunálními volbami proběhlo referendum o přesunu brněnského nádraží. 

Bezostyšnost primátora a sociálního demokrata Romana Onderky, s jakou označil přes osm tisíc podpisů za neplatné, bere dech. A zároveň nabízí jednu z odpovědí na otázku, zda budou komunální volby pokračováním protestu proti zavedeným stranám a koalicím.

Lahůdky pro xenofoby

Sociální i občanští demokraté (ale například v případě Prahy 1 i TOP09) dělají mnoho proto, aby tomu tak bylo. Právě když pomocí úskoků pohřbívají referenda nejen v Brně, ale i v prvním a desátém pražském obvodě, Znojmě i dalších městech. Proč riskují úbytek hlasů, když pár týdnů před volbami upírají občanům právo vyjádřit se ke zrušení hazardu, předraženým stavbám a dalším problémům ve městech? Nejspíš se z duší lidí, kteří dlouhá léta ovládali radnice s miliardovými rozpočty, vytratilo základní demokratické cítění a zůstala jen chamtivost.

Když si ale zjednodušíme politické řemeslo na počítání obročí, vytratí se i tvořivost a nadhled. To se projevuje i v degradaci volební kampaně na úroveň extrémistů. Plakáty sociálních demokratů typu - vymetu živly, bezdomovce, nepřizpůsobivé a bůhví koho ještě - jsou pro xenofoby lahůdkou. Zároveň ukazují, že sociální demokracie rezignovala na moderní vizi města přívětivého pro život. Toho určitě nedosáhne „přeposíláním“ bezdomovců nebo ne vždy svou vinou „vyloučených“ ze čtvrti do čtvrti a od města k městu.

Co se týče občanských demokratů, ti jsou skutečně v těžkém průšvihu. A z něho se stěží vyhrabou, když se strana vedená profesorem Masarykovy university sníží na úroveň Jany Bobošíkové nebo Tomia Okamury. Tak to ale skutečně vypadá, když Petr Fiala v kongresovém burcování varuje před islámským nebezpečím, místostarostka Prahy 8 brojí proti muslimskému hřbitovu a teplický starosta a vrchní hysterion strany chce zakazovat zahalování šátky na veřejnosti. Co s tím chce ODS dokázat v zemi, kde žije pouhých tři a půl tisíce muslimů bez vážnějších střetů se společností?

Ukradené protesty

ODS je dnes volitelná leda z útrpnosti. Nad tím, jak jí s cynickým úšklebkem na rtech dali vale vyžírkové, kteří dokázali díky členství ve straně urvat z veřejných rozpočtů největší kořist. Desítky bývalých členů ODS zakládají vlastní uskupení a na billboardy si píšou prapodivné hlášky typu „Nepřipustím Majdan v Praze“. Skoro to vypadá jako by chtěli obskurností zakrýt nedávnou minulost a z ní plynoucí bezostyšnost své kandidatury.

Část těchto prchajících si v Praze našla svého Babiše v podnikatelském duetu bratří Passerů, kteří jim poskytli útočiště v hnutí Pro Prahu. Spíš než Babišovo ANO to ovšem může připomínat rozpadlé Věci veřejné. Včetně plánu jejich stvořitele Víta Bárty proniknout do vlády, aby se sypaly zakázky pro jeho bezpečnostní agenturu. Podobné úmysly s magistrátem mohou mít developeři Passerové, kterým odpadlíci z pražské ODS přinášejí cenné know-how z Bémových časů.

Všechna ta postodeesácká „Hnutí pro…“, „Šance pro…“, „Za lepší to či ono“ své názvy okopírovala od protestních hnutí, kteří jdou do voleb právě kvůli střetu s mafiánskými uskupeními, hazardními lobby či likvidátory referend. Takže tu poprvé máme hnutí politických mafiánů, která se tváří jako volební uskupení občanských aktivistů.

Praha odhaluje Babišovo ledví

Komunální volby zejména v Praze a krajských městech mohou také napovědět, zda pokračuje vzestup hnutí ANO. Jak dalece v něm lidé ještě vidí nejnadějnější protestní hnutí? Právě situace v Praze, kde Babiš po dlouhém tápání instaloval do čela kandidátky náměstkyni ministra vnitra Adrianu Krnáčovou, může chytrému voliči leccos napovědět, a dokonce i hloupějšího kopnout.

Vždyť právě Krnáčová je autorkou návrhu ministerstva vnitra otupujícího hroty zákonu o registru smluv, a stává se tak symbolem Babišova odklonu od slibů, že zamete s korupčním matrixem. Právě hlavní město se může stát laboratoří, v níž můžeme sledovat, jak a kam se vyvíjí síla stran a hnutí, voličské procitání či setrvávání v iluzích.

Ale neměli bychom dopad komunálních voleb ani přeceňovat. Jsou natolik mnohotvárné, že za vítěze se nakonec může prohlásit leckdo. Příští volby budou až za dva roky a mohou proběhnout za vnitřní i zahraniční situace, jakou si teď nedokážeme představit ani v nejbujnější fantazii.