Proč se Babiš snaží zlikvidovat Němečka

Až dosud se Sobotkova vláda přes občasné vnitrokoaliční přestřelky dokázala vyhnout vyhrocenějším, či dokonce přímo sebevražedným střetům. Teď jsme však svědky pokleslého dramatu i v minulých kabinetech nevídaného. Jeden člen vlády – vicepremiér Andrej Babiš - podává trestní oznámení na jiného vládního kolegu, šéfa zdravotnictví Svatopluka Němečka. A vypadá to jako jasný pokus o likvidaci. 

Pravda, Babiš na svém blogu píše, že se chystá podat trestní oznámení na hospodaření ostravské fakultní nemocnice. Tu vedl v letech 2006 až 2014 právě Svatopluk Němeček. A v té době také došlo k předraženému nákupu gama nože za 200 miliónů korun, který teď na něj ministr financí vytahuje.

Ovšem o tom, že cena za gama nůž byla pro nemocnici zoufale nevýhodná, se ví už dobrých pět let. Zásadní otázka tedy zní: Pokud Babiš považuje Svatopluka Němečka za zlosyna, o něhož se musí zajímat policie, jak si s ním mohl sednout do vlády? Proč proti němu neprotestoval už v okamžiku vyjednávání příští koalice? A navíc, proč Babiš žaluje jen ostravskou nemocnici, když předražování nákupů techniky a léků byl nešvar, který se rozlezl zejména v krajských nemocnicích po celé zemi? 

Nákup gama nože pro fakultní nemocnici v Ostravě schválila už Topolánkova vláda na návrh tehdejší ministryně zdravotnictví Daniely Fillipiové. Šéf nemocnice tedy byl posledním článkem řetězu. Což ho nezbavuje odpovědnosti za to, že se proti nehorázně předraženému kontraktu nepostavil a nechránil svou nemocnici před ztrátou. To je však selhání spíše profesionální a osobní. Stejné jako u šéfů řady krajských nemocnic, které spadaly pod uměle vytvořené holdingy nazývané „krajská zdravotní“, jež organizovaly pro podřízené nemocnice předražené nákupy přes nadbytečné překupníky, inkasující tučné provize.

Ano, je tady i druhé Babišovo obvinění: že se Němeček snažil propašovat do seznamu výkonů hrazených z veřejného pojištění léčbu diabetických nohou kmenovými buňkami, jíž se zabývala i firma, kterou Němeček šéfoval až do loňského roku.

To skutečně zavání kolosálním střetem zájmů bez ohledu na to, že ministerstvo nakonec tento způsob léčení do seznamu nezařadilo. Když na to ovšem poukazuje zrovna ministr financí a majitel Agrofertu, který podniká i se státem, pak jsme svědky hovoru o provaze v domě oběšencově.

A ten provaz může být o to bytelnější, že i Babiš začal podnikat ve zdravotnictví, když agrofertský fond koupil dvě významné kliniky asistované reprodukce - brněnskou Reprofit International a pražské GynCentrum. Jeho soustředěná kanonáda na ministra zdravotnictví jakoby tak potvrzovala spekulace o Babišově snaze zmocnit se ministerstva zdravotnictví výměnou za resort spravedlnosti a získat moc nad finančními toky proudícími do zdravotnictví.

Vlastně nám tu Babiš předvádí něco ze své oligarchické kuchyně: jak usilovat o masivní rozšíření politického a ekonomického impéria jednou ranou. Stojí za to sledovat i bezskrupulóznost invaze. Babiš vypouští do éteru poznámky o Němečkově údajném alkoholismu, o němž by mohla vyprávět uklízečka na ministerstvu zdravotnictví. Fabuluje historku, jak namol opilý ministr zdravotnictví vyzýval k tanci poslance zdravotního výboru na výjezdním zasedání ve Znojmě - kterou ovšem nakonec popřou i jeho poslanci. Mluví o vládním kolegovi jako o součásti mafiánské sítě snované někdejším náměstkem ministra zdravotnictví Marka Šnajdra.

Podle osobního nasazení, s jakým tak vicepremiér české vlády činí, to skoro vypadá, jako by mu i po letech byly podnětnou inspirací zpravodajské hry bývalé státní bezpečnosti, s níž přicházel do styku coby zaměstnanec socialistické „pézetky“.