Strany spolu vždycky něco upečou

Občanské sdružení Rekonstrukce státu už delší dobu pije parlamentním stranám krev. Nepřetržitě sleduje a pravidelně informuje, jak strany a jejich poslanci plní slib prosazovat zákony, které mají omezit zneužívání moci a korupční jednání. Teď dokonce rozešle do domácností přes dva miliony vysvědčení, v nichž jednotlivé parlamentní strany oznámkuje z protikorupčních předmětů. Razantní vstup sdružení nevládních organizací do volebního boje vzbuzuje řadu otázek. 

Za prvé, je vůbec vhodné, aby aktivisté takto před volbami působili? Tady je hned třeba připomenout, že sami politici uznali Rekonstrukci za partnera, když 160 poslanců - tedy drtivá většina sněmovny - podepsalo závazek prosazovat devět protikorupčních zákonů. A svým podpisem mávali na loňských předvolebních mítincích. Pak je ale na místě nějaký mezisoučet v okamžiku, kdy se strany znovu ucházejí o hlasy voličů.

Pod drobnohledem

Další otázka může znít, zda má smysl hodnotit počínání stran na parlamentní úrovni, když volíme do měst a obcí. Řada těch norem nebo jejich částí se ovšem přímo dotýká komunální politiky i městem vlastněných společností, kde dochází k největšímu předražování smluv, zmanipulování výběrových řízení, vykrádání veřejných peněz. Proto je užitečné zjistit, co strany zatím udělaly pro prosazení kupříkladu zákona o povinném zveřejňování smluv na internetu nebo o rozšíření působnosti Nejvyššího kontrolního úřadu na obce a firmy s majetkovou účastí státu nebo měst.

A končně, předkládá Rekonstrukce státu skutečně výstižné a pravdivé hodnocení prosté manipulací? Z tohoto pohledu je metoda známkování stran poněkud zjednodušující a zavádějící. Jako ostatně každé známkování - i ve škole. Tenhle handicap však nahrazují zevrubné analýzy chování jednotlivých stran při projednávání zákonů. Přehledy o tom, jak poslanci hlasovali na plénu i ve výborech, jaké předkládali návrhy, zda jejich pozměňováky šly proti smyslu zákona nebo s ním byly v souladu.

A tahle drobnohledná revize skutečně působí věrohodně a nepředpojatě. Navíc za každým z nich ponechala Rekonstrukce prostor pro vyjádření dotyčné strany; Zatím ho ovšem využilo jen Babišovo ANO. 

Z přehledů nejhůře vychází ODS vystupující prakticky proti všemu, co Rekonstrukce státu podporuje. Což je nepochopitelné v případě strany, jež tvrdí, že nemá už nic společného s politickými šíbry, kteří skutečně ze zesláblé ODS prchali v houfech. Proč ale pak občanští demokraté bojkotují látání děr, jež umožnily korupční chování a splétání klientelistických sítí, které jejich stranu přivedly do katastrofy? To vypadá, že nepochopili vůbec nic.

Podobný obraz ale skýtají i sociální demokraté. Právě jejich poslanci vpašovávají do zákonu o registru smluv výjimky pro veřejně vlastněné firmy. A v rozhodujícím ústavně právním výboru horní komory pak senátoři ČSSD společně s ódeesáckým senátorem (a primátorem Teplic) Jaroslavem Kuberou prosadili zamítnutí zákona o rozšíření pravomocí NKÚ.

A jak si stojí zmíněné hnutí ANO, které se na antikorupční vlně vyhouplo do parlamentu a do vlády? Babišovo uskupení mělo být oním motorem ženoucím vládu k divokému legislativnímu staccatu. Ve skutečnosti to byli poslanci ANO, kteří prosadili přesun „jednoduchého, ale tím efektivnějšího“ zákona o registru smluv na půdu vlády - kde ho nyní náměstkyně ministra vnitra a Babišova jednička pražské kandidátky Adriana Krnáčová otesává do bezzubé podoby. Podobně zaparkovala Babišova ministryně spravedlnosti Helena Válková v útrobách svého úřadu dávno hotový zákon, jenž by umožnil nezávislejší státní zastupitelství.

Obehrané odrhovačky

Jistě, především jde o vysvědčení prvního roku vlády Sobotkovy trojkoalice. A faktem je, že zatím vládní strany žádný z rekonstrukčních zákonů nezablokovaly. Na druhou stranu je tu patrný trend: ODS a ČSSD coby někdejší nejsilnější strany, které zatím okusily plodů moci v největší míře, se nikterak nemění. A Babišovo hnutí se poměrům zavedeným vládami ODS i ČSSD rychle přizpůsobuje. Sobotkův kabinet zatím nedosahuje tragického obrazu Zemanovy nebo Topolánkovy vlády. Zatím se vyvaroval větších skandálů. Ale protikorupční duch, pokud vůbec kdy existoval, se z vlády vytratil až příliš rychle.

Kritická analýza, z níž jen o něco lépe vychází TOP 09 a KDU – ČSL (a kupodivu i Okamurův Úsvit) zřejmě mnohé politiky rozběsní. Místopředseda ODS Martin Kupka už přišel s odrhovačkou, aby se z Rekonstrukce státu „stala politická strana, aby mohla na politickém kolbišti s ostatními soupeřit rovně a transparentně.“

Jenže občanský aktivismus, který je podhoubím vyspělých demokracií, je cenný právě ve své nezávislosti. Vtažením do politiky mu ulámeme nejostřejší zuby. Politici tak na sebe prozrazují, že v nezávislých sdruženích občanů spatřují nebezpečnějšího soupeře, než jsou konkurenční strany. S těmi lze vždycky upéct nějakou zákulisní, navzájem se pacifikující pletichu. I proto je dobré tohle rekonstrukční vysvědčení číst jako inspirativní dílko.