Kritika až za hrob

Vláda nekomunikuje, předvádí politický kabaret, je nekompetentní, nezvládá předsednictví (Gaza, plyn), není připravena na řešení ekonomické krize. To je jen částečný výčet výtek Jiřího Paroubka a sociální demokracie od začátku roku na hlavy koaličních ministrů.

Premiérovi Mirku Topolánkovi se nejvíce nelíbí současná neochota opozice podpořit prodloužení zahraničních misí. ČSSD tuto podporu podmiňuje zrušením poplatků ve zdravotnictví. „ČSSD je v zahraniční politice neodpovědná a populistická,“ rozčílil se šéf ODS po jednání grémia strany.

„Afghánistán je laboratoří architektury světové bezpečnosti. Připadá mi absurdní, aby Česká republika v tomto projektu chyběla,“ přesvědčoval opozici, aby zahraniční misi v Afghánistánu podpořila. Na hlasování z roků 2004 až 2006 pak médiím ukázal, že bez hlasů ODS by nedošlo ke schválení vládního návrhu zahraničních misí, tehdejší koaliční vlády vedené socialisty. „Postoje ČSSD se mění podle toho, zda jsou ve vládě, nebo v opozici,“ stěžoval si lídr občanských demokratů.

Negace nemá limity

Do jaké míry je neomezená kritika vlády běžná a jak dlouho může mít u potencionálních voličů úspěch? „Filosofie permanentní kampaně je moderním způsobem, jak vést politický boj. Strana se chová tak, jako by bylo před volbami,“ vysvětlil politolog působící na Sociologickém ústavu AV ČR Tomáš Lebeda. „Tento způsob příliš nerozlišuje a je poměrně efektivní. Nemyslím si, že to má nějaké limity,“ dodal v rozhovoru pro Respekt.cz Lebeda. Podle něj na voliče příliš nepůsobí, jakým stylem vedete politický boj. „Diskuse se vede v rovině, která není odborná. Jde o to, kdo bude přesvědčivější, případně populističtější,“ tvrdí Lebeda.

Příkladem může být argumentace při vysvětlování příčin ekonomické krize a jejího řešení. ČSSD se odmítla na NERVu (Národní ekonomická rada vlády) podílet a její stínový ministr financí Bohuslav Sobotka již oznámil, že všechny její členy bude považovat za odborníky ODS, ačkoliv se v ní objevilo několik poradců Sobotky, když zastával funkci ministra financí, nebo dokonce jejich bývalých ministrů jako je Jiří Rusnok.

Mohou za to obě strany

„Negaci misí ale považuji již za hranou,“ připustil Lebeda. Dodal však, že za současný nesmlouvavý přístup ČSSD si může částečně sama ODS, když před volbami v roce 2006 hovořila o nulové toleranci vládě a varovala před hrozbou spojení ČSSD s KSČM. „Jaké vzorce komunikace strany vytvoří, takové se pak přenáší do budoucna,“ míní Lebeda. „ČSSD sice zašla dále než ODS, ale ta ji za to nemůže příliš kritizovat, má na tom svůj podíl viny.“

Ředitel agentury STEM Jan Hartl zdůraznil, že je velmi těžké změřit hranici, kdy strategie kritiky vlády již na potencionální voliče nebude fungovat. „Zatím nemáme náznaky, že by strategie ČSSD nezabírala. Vláda je opravdu slabá a ČSSD to zatím prochází,“ řekl pro Respekt.cz Hartl. „Tato strategie může být riskantní, dokonce velmi riziková, pokud by strana neměla zpětnou vazbu, kdy už negace na preference nemá vliv,“ vysvětlil.

Prozatím se však zdá, že negativní rétorika na potencionální voliče ČSSD zabírá. „Dlouhodobě to je kontraproduktivní. Paroubek si to ale velmi dobře uvědomuje,“ domnívá se politolog Jan Kubáček. Strana podle něj v létě po volbách do Evropského parlamentu přijde s novou strategií a začne nabízet vlastní řešení pro středolevé voliče, rodiny s dětmi. Nahrávat sociální demokracii mohou i prohlubující se ekonomické problémy země.

Hartl upozornil i na obecně známý fakt, že pravicový či středopravý volič je obecně náročnější na komunikaci se svou oblíbenou-preferovanou stranou. “Chce mít pocit, že strana ví, co dělá. Že její jednotlivé její kroky do sebe zapadají. Pokud však má pocit, že tyto kroky jsou vynucené, tak tuto stranu začne trestat (změní preference),“ vysvětlil. Navíc podle Hartla je pravicová orientace v české populaci z historických důvodů „velmi nesamozřejmá“.