Překlopí se ekonomická krize Evropy v politickou?

Zarámovaný diplom, fotoaparáty a jeden z posledních momentů, kdy si může užívat titul „prezident“. Pro Hermana van Rompuye bylo právě skončené Ekonomické fórum v Bruselu jedním z posledních důležitějších momentů jeho mise. Kdo přijde po něm, zatím není jasné. A totéž platí pro šéfa Evropské komise. 

Kromě personálií přitom visí ve vzduchu i další zásadní otázky: zda je Evropa skutečně pomalu venku z krize, jak se zdá, anebo naopak neklouže z právě končících ekonomických problémů do krize politické. Současná bruselská administrativa se před nástupem té nové na podzim rozchází v rozpačité situaci. Bilance nejrůznějších záchranných opatření posledních několika let je optimistická. Zatímco v roce 2011 spadlo celých 24 zemí do kategorie „neudržitelně se zadlužujících zemí“, dnešní číslo je jedenáct.

„Ani to není málo, ale díky bankovní unii a dalších novinkám máme každopádně záruku, že se EU z krize dostává,“ argumentoval na ekonomickém fóru šéf evropské komise José Manuel Barosso. Předpovědi ekonomů dávají Bruselu za pravdu, až na několik málo výjimek jako Chorvatsko v posledních měsících prakticky všechny evropské ekonomiky rostly. A v příštím roce se má hospodářstvím dařit ještě lépe.

Nedávné výsledky evropských voleb, jejichž výsledkem je nárůst nacionalismu v klíčových zemích jako Francie a Velká Británie - však spolu s obavami o udržitelnost aktuálního mírného oživení přinášejí obavy, zda a v jaké podobě se krize nemůže vrátit.

Problém vývozu

EU vytvořila celou strukturu záchranných mechanismů, které mají zachránit členské státy před bankrotem. Pokud by došlo na další otřesy, vyplacení peněz garantovaných v záchranných valech přesto nemusí být jisté. Německý ministr financí před několika dny avizoval, že spoléhat na Němce s garancemi za celou Evropu není možné. Bez jejich souhlasu by přitom na záchranu nepřiteklo ani euro.

Finanční trhy aktuálně Evropě věří. Jako mnohem větší problém než dluh veřejných financí se ovšem ukazuje neschopnost evropských států vyrobit a vyvážet konkurenceschopné zboží. „Bez exportu nemůže žádná evropská ekonomika fungovat,“ říká jednoznačně šéf bruselského think tanku Center for European Policy Studies Daniel Gros.

Právě tomu, jak aktuální evropskou konkurenceschopnost nabudit, bylo bruselské fórum zasvěcené. Kdo by však čekal jasné odpovědi, bude zklamán. V průběhu sedmiletého období rozdělí EU na inovace a podporu podnikání trilion eur. To jsou bezprecedentní peníze; otázkou je, zda to bude v sílící konkurenci s Čínou a Spojenými státy stačit.

„Musíme vytipovat, kde leží budoucí poptávka, podporovat inovace, start-upy a nové myšlenky. V tuhle chvíli potřebujeme realistický reformismus. Otevřít příležitost novým nápadům i co do fungování unie,“ říká Oli Rehn , jeden z klíčových mužů dosluhující komise zodpovědný za finance.

Co to bude znamenat, není jisté. Evropské firmy (až na výjimky jako Německo) zatím samy od sebe příliš chuti k riziku a investicím nevykazují. Nepomáhá ani čerstvě rekordně snížená úroková sazba Evropské centrální banky, která by měla co nejvíce zpřístupnit úvěry - a tedy investice.

Další klíčovou otázkou zůstává, nakolik se budou prohlubovat rozdíly mezi eurozónou a zeměmi jako Česko, které se k zavedení společné měny zatím nachystají. „Mluvilo se tu o hrozbě dvourychlostní Evropy. Pokud si toho někdo nevšiml, je to už dávno realita,“ zhodnotil situaci německý ministr práce Jörg Asmussen. „Vztahy mezi eurozónou a zeměmi bez eura je třeba znovu definovat. Jde o to, aby ti druzí nezůstali mimo klíčová rozhodnutí.“

Právě obava o vyřazení z možnosti rozhodovat vede řadu zemí k urychlenému zavedení eura. Před časem své plány avizovali Poláci, už od prvního ledna euro oficiálně zavádí Litva. „Především se aktuálně musíme poučit z událostí na Ukrajině. EU jako celek potřebuje integraci v řadě věcí, měli bychom vypracovat společnou energetickou a obrannou politiku. Musíme přehodnotit naše vztahy k východu jako celku,“ dodává ministr Asmussen.

Le Penová uspěla

Jak už bylo řečeno, ekonomická nejistota přímo souvisí s politikou. „Mnoho lidí vidí aktuální riziko v překlopení ekonomické krize v krizi politickou,“ shrnuje obavy šéf bruselské kanceláře Financial Times Peter Spiegel. Jak by taková politická krize mohla vypadat? Oči reportérů míří především k Británii, k úspěchu tamních nacionalistů a k možnosti, že by Británie z EU vystoupila.

„Tohle je Pandořina skříňka. Nevíme, co by se stalo,“ říká jeden z vysoce postavených úředníků Evropské komise. „Nový stát by kvůli obavám o reakci vlastních menšin jistě neuznaly všechny členské země EU – vzpomeňme na spory mezi Maďary a Slováky. Jaký status by ale takový stát uvnitř EU měl? Paradoxní přitom je, že jednou z motivací Skotů pro odtržení je právě setrvání v Unii v případě britského rozhodnutí odejít.“

Minimálně stejně vyhrocená je situace v další evropské zemi, Španělsku. Katalánsko usiluje už roky o samostatnost a aktuální snahy o vypsání referenda mají i kvůli pokračujícím problémům, jako je vysoká nezaměstnanost, ohlasy jako zatím nikdy dříve.

EU čeká v tomto smyslu ani ne tak horké léto, jako spíše horký podzim, tedy doba, kdy usedne nová komise a nový parlament. V té chvíli by mělo být jasněji i o tom, jak silně budou z Bruselu slyšet hlasy nacionalistů.

Bruselské ekonomické fórum se konalo 10. června 2014