Zpátky k plotně aneb spor o jesle

Debatu o péči předškolních dětí ovládly stranické sekretariáty a stala se z nich ideologická debata o svobodě rodičů a jejich právech si zvolit, jak vychovávat své děti. Spor vznikl tím, když si v roce 2002 Evropská unie na barcelonském summitu vytkla cíl, že unijní státy do roku 2010 zajistí dostupnost jeslí pro třetinu dětí a školek pro 90 procent předškoláků. Důvodem měla být rovnoprávnost mužů a žen na trhu práce.

Česká vláda s tímto požadavkem nesouhlasí, Evropský parlament dokonce v úterý schválil zprávu o diskriminaci, ve které je kritizováno české předsednictví, jež svou podporou péče o děti směřuje k tradičnímu rozdělení práce mezi muže a ženu. Ministerstvo doporučení odmítá hlavně kvůli tomu, že se k ní nemohly vyjádřit nové členské země (ČR vstoupilo do Unie spolu s dalšími nováčky v roce 2004) a že je v kompetenci jednotlivých zemí, jakou budou uplatňovat rodinnou politiku. (Argumenty vlády ZDE)

Návrat k plotně i s dělohou

Český přístup kritizují hlavně evropští socialisté a zelení. Hovoří o návratu žen k plotně a chápání její tradiční role podle myšlenkového schématu 19. století. "Chce snad pravice dovolit konzervativním státům, aby nutily ženy k návratu za plotnu," řekl předseda socialistické frakce EP Poul Nyrup Rasmussen. O plotně a štrikování hovoří i poslankyně ČSSD Anna Čurdová. Podle ní mají ženy v 21. století právo na vlastní kariéru.

Poslanci ODS s takovým výkladem nesouhlasí. Lídr evropské kandidátky ODS a europoslanec Jan Zahradil tvrdí, že je kritika české vlády motivována již předvolebním bojem do europarlamentu. Gynekolog a další europoslanec ODS Jaroslav Zvěřina kritiky nedostupnosti jeslí a školek častuje výrazem „feministky“ a kritizuje zastánce dostupnosti jeslí a školek tím, že z feministického hlediska chtějí zrovnoprávnit ženy s muži a upírají jim vlastnictví dělohy a reprodukčních schopností žen.

Jaký je vlastně o jesle zájem?

Vraťme se ale k věcné rovině celého problému. Je dostupnost jeslí skutečným problémem pro rodiče, kteří chtějí pokračovat v profesní kariéře, i když mají děti ve věku do tří let? Lada Wichterlová z Gender Studies, která se zaměřuje na slaďování kariéry a rodiny, je přesvědčena, že není úplně podstatné, zda půjde přímo o péči ve formě jeslí. „Osobně si myslím, že splnění do roku 2010 je nereálné, jedná se ale pouze o doporučení,“ zdůraznila pro Respekt.cz. Problém podle ní je především v tom, že neexistuje aktuální relevantní výzkum, jaký by byl „o jesličky“ skutečný zájem. Vybudování jejich sítě by totiž stálo nemalé finanční prostředky.

V minulém roce byl podle Wichterlové zájem soukromých firem budovat podnikové jesle. Přicházející krize však chování podniků radikálně mění. „Stále se navíc čeká na uvolnění hygienických norem. Obrovský zájem firem z loňského roku však opadává,“ dodala Wichterlová. Podle ní však trvá trend, že firmy chtějí, aby se lidé z rodičovské vraceli co nejdříve do práce. Ženy si často pořizují první dítě až po několika letech kariéry a zaměstnavatel má o ně zájem, aby se vrátily. Podle ní jsou hlavními překážkami návratu do práce hlavně nedostatečná flexibilita pracovních úvazků, nedostupnost péče o děti (jakékoliv) a dopravní obslužnost.

Chůvu lidé chtějí

To, že se lidé začínají bát o práci a využívají soukromých agentur na hlídání dětí především do jejich věku tří let, potvrdila i zakladatelka jedné z nich Jana Míčková Sladká. „O naše služby je stále zájem, nezaznamenáváme pokles. Lidé se potřebují vracet do práce,“ řekla v rozhovoru pro Respekt.cz Sladká.

Podle ní jsou některé rodiny ochotny zaplatit za hlídání dětí až dvacet tisíc měsíčně. Většina jejich zákazníků jsou Češi, velký zájem je i o menší hlídání, například tři hodiny dvakrát v týdnu. To je případ často rodičů, kteří bydlí a pracují v Praze a nemohou se obrátit na pomoc u prarodičů. „Hlavně naši zákazníci nepřijdou o rodičovskou podporu,“ zdůraznila Sladká. Z té pak mohou financovat péči, která probíhá individuálně a v domácím prostředí. Problém má agentura s uchazečkami o práci, musí splňovat náročná kritéria, až dvě třetiny jich musí odmítnout. „Že někdo měl děti, ještě není záruka, že se umí o ně postarat,“ dodala Sladká.

Wichterlová souhlasí s tím, že se mnoho lidem dávat dítě do jeslí nevyplatí. Pokud stojí dva až pět tisíc měsíčně a současně rodič přijde o rodičovský příspěvek, je to ztráta pro rodinný rozpočet až dvanáct tisíc korun. Podle ní by stát měl nabízet dostatečnou paletu různých forem péče o malé děti. „Firmy často nejsou ochotny suplovat roli státu,“ řekla ke zkušenosti se zaváděním firemních jeslí. A co říká na námitku, že děti jsou v jeslích stále nemocné? „Mám čtyřletého syna, kterého jsem dala do školky. Je sice neustále nemocný, ale z okolí vím, že se to po půl roce zlepší. Je to pouze posunutí problému.“

O Nečasovi a jeslích čtěte také v blogu Marka ŠvehlyZávazek EU dát třetinu dětí do jeslí? Skvělé.

O francouzské rodinné politice čtěte článek Jaroslava Formánka v posledním vydání RespektuVolnost, rovnost, mateřství.