Bloger Obama?

„Chtěl bych prezidentu Obamovi vzkázat, že je čas na to obnovit Povídání u krbu, ty neformální rozhlasové projevy, kterými Američany oslovoval prezident Franklin Delano Roosevelt. Dnes každý bloguje, tak blogovat může i prezident Obama,“ říká na obrazovce zpravodajské televize sebevědomý mladík s dlouhými, černými vlasy a indiánskými rysy a dodává: „A hlavně bych mu chtěl vzkázat, kdo je jeho šéfem – my jsme jeho šéfem a on nesmí nikdy zapomenou na to, kdo ho zvolil.“

Ano, Obamu zvolili hlavně lidi, jako tento reportér z lidu, jak se blogerům-aktivistům tady v Americe říká. Předběžná statistická čísla ukazují, že Obama vyhrál s obrovským náskokem mezi mladými. Ve věkové kategorii 18–29 let byl jeho náskok nad Johnem McCainem 66 procent ku 32 procentům. Ve všech ostatních demografických, tedy ne politicky vymezených kategoriích, byly rozdíly mezi oběma senátory mnohem menší.

Obamova převaha u mladých voličů nebyla žádným tajemstvím. Nespokojenost s válkou v Iráku, nenávist k prezidentu Georgi Bushovi a možnost zvolit prvního černého prezidenta v dějinách však letos tyto voliče opravdu přivedla do volebních místností. Mladí obecně preferují levicové demokraty nad pravicovými republikány, jenže málo volí. Před čtyřmi lety se tým Johna Kerryho snažil tuto skupinu aktivizovat, nicméně finanční prostředky vynaložené do úsilí se nevrátily. Tandem Kerry-Edwards prostě nebyl dost atraktivní.

Obama oslovil mladé nejen v tradičně liberálních baštách – velkých městech a ve státech na obou pobřežích – ale i v konzervativních oblastech, i třeba těch, kde v celkovém součtu vyhrál McCain. Tady v Arizoně dominoval nově zvolený prezident ve zmíněné věkové kategorii v poměru 52 procent ku 48, a to je McCainův domácí stát, kde republikán vyhrál. (V celonárodním a ještě ne konečném součtu vyhrál Obama poměrem 52 ku 46 procentům).

Nadšení a aktivismus mladých voličů se teď nový prezident pokusí proměnit ve stabilnější podporu. Má k tomu obdivuhodný komunikační aparát spoléhající zejména na web. Hlavním úskalím tak silné podpory mezi mladými voliči je však jejich vrtošivost. Nehrozí sice, že by se při prvním zklamání přidali k republikánům, ale mohou upadnout zpět do apatie. Obama bude muset po tomto území našlapovat opatrně. Mladí voliči nemají s politikou zkušenosti, mívají velké oči a málo rozumí tomu, že občas je v zájmu dlouhodobého cíle potřeba dělat kompromisy.

Blogy a internetovou komunikací poháněný aktivismus se hemží ideologickými předsudky, nesmysly a může ještě Obamovi zavařit. Amerika zůstává politicky středovým národem hluboce podezřívavým k jakýmkoliv formám socialismu a seshora organizovaného kolektivismu, a to i přesto, že prezident Bush „socialisticky“ utrácel jak opilý námořník a v současné finanční krizi – řečeno s nadsázkou – znárodnil tu část finančního průmyslu, která se udržela nad vodou. Obama by měl pamatovat na nejdůležitější lekci z hospodářské krize 30. let: státní zásahy do ekonomiky zmírnily utrpění milionů lidí, prosperita však přišla až poté, co vláda korigovala svoji politiku a po druhé světové válce se zaměřila se na podporu růstu.

Autor přednáší na New York University v Praze, je členem představenstva Respekt Publishing a pracuje ve společnosti BAT v Hamburku.