Gaza: „Vedlejší ztráty“ II - Diskuze

Globální bazar o „Vedlejších ztrátách“ v Gaze vzbudil pozornost a mnoho zajímavých reakcí. Za všechny děkuji. Byla by škoda se aspoň o některé nepodělit. Texty jsou kráceny a redigovány.

Luboš Dobrovský se mnou nesouhlasí a píše:

„…Hamas bude nepochybně posílen nejen tím vaším textem, v němž čtu, že izraelská armáda vtrhla do Gazy, ale zejména všelikými „mírotvorci“, jakými jsou například francouzský prezident Sarkozy nebo pan doktor Zaorálek, kteří vidí situaci podobně jako vy. I v jejich vidění situace Izrael do Gazy „vtrhl“. Co kdybychom namísto toho „vtrhla“ napsali: Konečně, po dlouhých letech útoků na izraelské civilní obyvatelstvo, vedených z Gazy teroristickou organizací Hamas, podporovanou nejen některými islámskými státy, ale zejména vyzbrojovanou ruskými zbraněmi, odhodlal se Izrael, marně se léta dovolávající podpory své bezpečnosti u představitelů světa dušujícího se obranou civilistů a míru, k obranné vojenské operaci na území Gazy ve snaze zabránit dalším teroristickým útokům ?

Nebyla by ta moje hypotetická věta pravdivější? V mém vidění té situace je nepochybně pravdivější než to vaše „vtrhnutí“. Ta moje věta dává samozřejmě najevo můj postoj k té situaci stejně jako to vaše slovo, jímž vytváří se dojem, že přinejmenším existovalo jiné řešení než toto násilné, jaksi nemotivované ničím jiným než potřebou uplatnit sílu. Kdo vtrhne, je nepochybně násilník. A násilník nebudí sympatie…Hamas bude silnější jen tehdy, když bude tak, jak to činíte v tom textu vy, zbavován viny za ty oběti, které vypočítáváte. Pro příklad, který zase tak moc nekulhá, kladu sobě i vám tuto otázku: Viníkem smrti statisíců německých civilistů za druhé světové války byli spojenci nebo nacisté, kteří rozpoutali válku? Pokud odpovíte, že samozřejmě nacisté, pak vám nezbude než napsat opravu toho textu a dát najevo zcela zřetelně, na které straně toho nekonečného sporu stojíte.“

Mohu jen opakovat názor vyřčený v původním textu: Izrael má právo bránit se raketám teroristů, ale způsob, jakým to v těchto dnech dělá, obávám se, dělá víc škody než užitku. Nedomnívám se, že tento způsob, při němž nutně musí zahynout stovky nevinných včetně dětí (kvůli zločinné taktice Hamasu schovávat se za civilisty a kvůli hustotě zalidnění Gazy) je jedinou možnou nebo i adekvátní odpovědí za málo účinné rakety Kássam, byť – ano - terorizují Izrael už osm let. Na bombardování Coventry bylo bombardování Drážďan adekvátní odpovědí. Reakce na útoky raket Kássam je chybná.

Vladimír Handl píše:

„Skutečně, zásah Izraele možná není nelegitimní, určitě je ale špatný (ve smyslu hloupý), protože kontraproduktivní. A to po všech zkušenostech, které Izrael má…Jakýsi zvrácený smysl dává jen, když se k oslabení Hamasu přiřadí další (z hlediska vlády v Tel Avivu asi stejně významné) krátkodobé priority:

1. Vytvořit novou situaci ani ne tak v Palestině jako spíš ve vztahu k nastupujícímu americkému prezidentovi, který by mohl být méně vstřícný než G. W. Bush.

2. Zajistit si volební vítězství doma.

Cena, jakou za to zaplatí Izrael a potažmo USA a EU bude asi velmi vysoká. Už jen to, že se Izraeli podařilo prakticky vymazat „Obamův efekt“ v arabském světě (a tedy naději na korekci politiky po G. W. B.), je skoro zločin.“

Myslím, že si tu autor – stejně jako velká část evropských intelektuálů – projektoval do Baracka Obamy své naděje, a byl by tedy stejně zklamán. V tomto smyslu se tedy Obamův efekt v arabském světě vypařil jen o několik týdnů či měsíců dřív, než bylo lze očekávat.

Příští ministryně zahraničí Hillary Clintonová, stejně jako Obama sám, nezmění zásadně americký postoj k Izraeli. Dovolím si odhadovat, že Obamova/Clintonové politika k Izraeli bude v zásadě stejná jako ta, kterou ve svém druhém volebním období praktikovali George Bush a Condoleezza Riceová, plus minus jiné rétorické akcenty.

Izraelský mírový aktivista Uri Avnery, ve čtyřicátých letech bojovník Irgunu, později transformovaný v levicovou holubici, na svých stránkách rovněž spekuluje o volebním faktoru. Podle této teorie se Tzipi Livni a Ehud Barak snaží akcí v Gaze kontrovat dosavadní předvolební výhodu jestřába Bibiho Netanjahua z pravicového Likudu. Avnery zásah armády v Gaze tvrdě kritizuje a naznačuje, že ho armáda vyprovokovala sama. Celý článek ZDE. Za odkaz děkuji Pavle Jazairiové a Václavu Hořejšímu.

Avnery si všímá také hanebné role Egypta v kauze:

„Pro milion a půl Arabů trpících tak hrozně v Gaze je hranice s Egyptem jediným spojením se světem neovládaným Izraelem. Jen tudy mohou přijít potraviny a léky pro raněné. A na vrcholu vší hrůzy zůstává tato hranice zavřena. Egyptská armáda zablokovala jedinou cestu pro jídlo a léky, zatímco doktoři operují raněné bez anestetik. Arabským světem se jako ozvěna od jednoho konce k druhému odrážejí slova Hassana Nasralláha: Egyptští lídři jsou komplici zločinu, spolupracují se sionistickým nepřítelem…“

Opět nic nového. Pro mnoho arabských politiků jsou Palestinci utilitárním argumentem proti Izraeli, jejich lidské osudy je však zajímají stejně málo jako osudy jejich vlastních zotročovaných občanů. S ohledem na uzavřenou hranici Egypt-Gaza se mi proto jen o něco víc zvedá žaludek, když vidím rozhořčovat se nad údělem Palestinců v New Yorku Amra Músu, generálního tajemníka Ligy arabských států a bývalého Mubarakova ministra zahraničí.

Že to s odříznutím Gazy od humanitární pomoci je o něco složitější, než píše Avnery, si všímá francouzský intelektuál Bernard-Henri Levy. V pro-izraelském titulu The New Republic píše:

„Během náletů izraelská armáda systematicky vyzývala obyvatele Gazy žijící blízko vojenských objektů k evakuaci – podle izraelského ministra bylo takových výzev 100 000…. Od začátku pozemní ofenzívy byla humanitární pomoc poskytována před přechod Kerem Shalom. Podle New York Times z 31. prosince během jediného dne vjelo do Gazy 100 nákladních automobilů vezoucích jídlo a léky… Do dnešního dne izraelské nemocnice přijímají a ošetřují raněné Palestince z Gazy…“ Celý text ZDE

A vydavatel The New Republic, americký sionista Martin Peretz, ve svém blogu kritizuje srovnání situace v Gaze s koncentračním táborem a dodává:

„Pokud Gaza připomíná jakýkoliv tábor, je to proto, že Hamas z ní tábor udělal. Předtím, než se Gazy zmocnili muslimští extremisté, desetitisíce Palestinců dojíždělo do práce do Izraele, fungovala relativně volná výměna zboží a peněz, univerzitní studenti mohli jít, kam chtěli, přicházely investice, hodně také od charitativně založených Židů z celého světa. Někteří z nich jsou mí přátelé, sionisté, vášniví sionisté. Pokud je tedy dnes Gaza pekelnou jámou, je to kvůli Hamasu, který připravil a vyprovokoval bitvu, kterou nemůže vyhrát.“ Celý text ZDE

Jana Matesová e-mailuje o nedostatku osobností v izraelské politice:

„Politické přepřahání v Izraeli jistě hraje značnou roli a jak to v historii často bývá u nových košťat, která se chtějí předvést (v předvolebním boji nebo v jiném boji o přízeň), spíše neblahou. Demonstrované odhodlání zvítězilo nad politickou moudrostí. Paní Livni možná bude chvíli populární, ale důsledky současné akce budou pro Blízký a Střední Východ …jistě negativní. Izrael se ze své libanonské zkušenosti v roce 2006 moc nepoučil. Znovu se ukazuje role silné politické osobnosti, zejména v kritických situacích. Kdo ví, co by se na Blízkém a Středním Východě dělo, kdyby nebylo mrtvice Ariela Sharona…Izrael politické velikány v této etapě nemá.

Nejvíce se ale potvrzuje, že pokud svět chce dál žít v relativním klidu a bezpečí, nesmí ani regionální konflikty (natož ve výbušné oblasti) hodnotit jako "to je jejich věc„, a že k tomu je nutné, aby velmoci nestály stranou. “Svět" je třeba v roli katalyzátora …vášní, a i když bychom si možná idealisticky přáli, aby si všichni byli rovni, ukazuje se znovu a znovu, že chování světové mocnosti číslo jedna zmítá celým světem. Americká politika pár let vnímala problémy Izraele a jeho sousedů více méně jako "jejich věc" a než přístup přehodnotila, bylo dost pozdě (nulové výsledky z Annapolis).“

S mým názorem, že izraelská akce v Gaze není zločin, nesouhlasí čtenář Libor:

„Čtvrtá Ženevská úmluva „o ochraně civilních osob za války“ hovoří jasně:

• Bojující strany jsou vždy povinny rozlišovat mezi civilním obyvatelstvem a příslušníky ozbrojených sil a mezi civilními a vojenskými objekty

• válečné operace jsou přípustné jen proti vojenským objektům a bojovníkům.

Jsou-li pochyby, zda je osoba civilní, pokládá se za civilní.

• Zneužívání metody hladomoru proti civilistům je zakázáno.

• Při pochybnostech, zda objekt s obvykle civilním účelem /škola, dům, kostel/ je využíván k podpoře válečných akcí, pokládá se za civilní.

Dále je tu dodatkový protokol číslo 1 k Ženevským úmluvám, který hovoří o takzvaném principu úměrnosti: pokud útok způsobí „excesivní“ ztrátu na životech civilistů v poměru k tomu, jakou vojenskou výhodu útočící straně přinese, je to považováno za válečný zločin. Jeden z takových útoků Izraele byl cílen na školu OSN v Gaze, což si vyžádalo nejméně 40 civilních obětí. Podle Mezinárodního výboru Červeného kříže (MVČK) Izrael při útoku na Gazu „selhal při plnění svých závazků týkajících se mezinárodního humanitárnímu práva postarat se o zraněné a evakuovat je.“ Pracovníci Červeného kříže, který se pokoušel do Gazy dostat své sanitky již od soboty, ale Izrael mu to umožnil teprve ve středu, se údajně stali svědky „šokujících scén“. Lékaři například v jednom z bombardovaných domů objevili skupinu dvanácti těl a společně s nimi čtyři malé děti, které byly tak slabé, že se nemohly postavit na nohy. Jen čekaly u mrtvol svých matek. „Je to šokující incident,“ říká v prohlášení MVČK představitel Červeného kříže pro Izrael a palestinská území Pierre Wettach. „Izraelská armáda si musela být situace vědoma, ale zraněným nepomohla. Ani neumožnila nám či Palestinskému Červenému půlměsíci, aby zraněným pomohl.“… Ještě chce někdo tvrdit, že se Izrael nedopouští válečných zločinů? Za této situace vyznívá velmi cynicky nejnovější prohlášení pana ministra Schwarzenberga, že: „…při každé válce nevyhnutelně dochází k tragickým úmrtím nevinných lidí.“… Pane Klvaňo, kolik palestinských dětí by muselo být zabito, abyste mluvil o zločinu? Nebo také používáte dvojí standard, jako všichni ti zkorumpovaní státníci?“

Vyzván, musím tedy odpovědět: nad mrtvými palestinskými dětmi se svírá srdce. Pro ty, které to zajímá, odkazuji na židovskou modlitbu za děti v Gaze.

Nedomnívám se však, že se Izrael dopouští válečných zločinů. Naopak, běžně se jich dopouští Hamas. Izrael nezabíjí civilisty úmyslně. Když píšu, že musí přijmout plnou odpovědnost za nevinně zabité, neobviňuji tím Izrael z toho, že tyto civilisty zabíjí cíleně.

Čtenář Vladimír (jeho úplná reakce je pod původním článkem) se pozastavuje u stejného punktu, ale z jiného názorového pohledu než čtenář Libor – aspoň tak chápu jeho příspěvek. Nedaří se mu logicky skloubit moje dvě tvrzení, a sice:

„Hamas, Hizballáh, Islámský džihád a jiné teroristické skupiny takto postupovaly vždy. Není pravda, že teroristům na civilních obětech nezáleží, naopak, záleží jim na nich jejich zvráceným způsobem. Nevinné oběti ze strany nepřítele zastrašují (nepřítele) a povzbuzují (souvěrce). Nevinné palestinské oběti zabité Izraelem jsou pro Hamas zbraní v jejich mediální válce.“

A také:

“Z těchto důvodů je odpovědnost za nevinně zabité jen a jen na izraelské straně.“

Jinými slovy tedy: Od teroristů (Hamas a další) nemůžeme čekat nic jiného, než že se budou chovat tak jak se chovají, že budou vystavovat světu na odiv nevinně zabité Palestince, že neudělají nic proto, aby je ochránili (účinná evakuace umožněná dopředu varováním ze strany Izraele), že budou sice hloubit systém tunelů v Gaze k pašování zbraní, ale nevybudují jediný kryt pro civilisty, že budou své ovečky držet jako rukojmí. Toto vše izraelská vláda, demokratická vláda sdílející naše hodnoty, věděla dopředu a věděla, že když zaútočí, dojde k velkému počtu nevinně zabitých. A v tom je její politická odpovědnost, kterou svalovat na Hamas považuje Globální bazar za blízkou hanebnosti.

Autor přednáší na New York University v Praze, je členem představenstva Respekt Publishing a pracuje ve společnosti BAT.