Obama brand

Před přistáním ve Phoenixu, nekonečně rozlehlé městské aglomeraci, jedné z nejrychleji rostoucích ve Spojených státech, mi ve sluchátkách ipodu zněla všech hymna hnutí za práva, svobodu a spravedlnost: We Shall Overcome (Jednou budem dál, jak jsme zpívali v roce 1989 na Národní třídě), v podání Bruce Springsteena, z jeho verzí písniček Peta Seegera.

Phoenix je klasická Americana, velkorysé město, kde si první všimnete přebytku místa. Z jednoho terminálu letiště Sky Harbor na druhý vám cesta trvá deset minut průměrnou rychlostí a když přecházíte pár desítek metrů široké bulváry lemované palmami a kaktusy, v polovině cesty dostanete opravdu strach, že už nedojdete do konce – zelená na semaforu dává přednost červené než dojdete doprostřed, a chodec rychle doběhne, nebo v arizonském horku odevzdaně dává přednost autu.

Springsteen je klasická Americana. Vzpomínám na jeho koncert na baseballovém stadionu Fenway Park v Bostonu na podzim 2003. Stadion z dob první světové války je pro Bostoňany a všechny fanoušky Red Sox posvátný, místo, kam hned tak nějakého zpěváka nepustí. Na rozdíl od jiných arén a stadionů se tam koncerty moc nepěstují. Jenže Springsteen je z kategorie ojedinělých, žijící artefakt americké kultury.

We Shall Overcome je už víc než Americana. V 60. letech písničku adoptovalo hnutí za práva černochů a americká popkultura ji exportovala. Studenti na Tchajwanu, demokratizační hnutí na Filipínách, antikomunističtí demonstrující na Náměstí Nebeského klidu v Pekingu a další ji zpívali a odkazovali její etický náboj.

Spojené státy jsou před historickou chvílí – pokud nedojde k šokujícímu zvratu, zvolí v úterý prezidentem Baracka Obamu, prvního černocha v dějinách, muže, jehož jméno zní podezřele neamericky nejednomu páru uší. Právě tu v televizi vysílali Obamův volební spot – v Arizoně! Proč vykřičník: Kandidáti neutrácejí peníze za televizní spoty ve státech jejich soupeřů (McCain je v Arizoně doma). I když by se našly výjimky, jaksi automaticky se předpokládá, že „domácí tým“ vyhraje a takové utrácení by bylo mrháním. Že tým Obama-Biden, investuje do Arizony, kde McCain vede jen o pět procentních bodů – ale i jinde na nečekaných místech, třeba v kdysi konzervativní Georgii - znamená několik věcí:

1. Obama si věří

2. Obama útočí, hraje na polovině soupeře

3. Obama má proti McCaianovi ohromnou finanční výhodu, také proto, že na rozdíl od McCaina porušil závazek vést kampaň jen za prostředky daňových poplatníků, takže dnes není vázán limitem, a může utratit, kolik se mu jen podaří na kampaň získat. Jeho celkové výdaje se budou pohybovat v lize výdajů nadnárodních firem jako Coca Cola a McDonald´s, jejichž investice do reklamy a podpory značky (brandu) jsou podobné.

Kdyby vyhrál McCain, bude americkým prezidentem. Jeho životní příběh, to, co reprezentuje, je v dobrém smyslu klasická Americana. Vyhraje-li Obama, bude to, co reprezentuje, čili jakýsi Obama-brand, víc než jen Americana. Bude to průlomové vítězství univerzálního ideálu podpořené moderní marketinkovou mašinérií.

Autor přednáší na New York University v Praze, je členem představenstva Respekt Publishing a pracuje ve společnosti BAT v Hamburku.