Vypněte média v Bombaji

V Bombaji (podle Indů správně v Mumbaji) bojují bezpečnostní jednotky o záchranu zajatců v hotelu Tádž Mahál Palace a elektronická média jejich úsilí sledují skoro minutu po minutě. Al Džazíra, BBC World, Fox News, CNN a desítky dalších přinášejí v reálném čase záběry tragédie a rozhovory s experty. Saturační zpravodajství přehodilo na nejvyšší rychlost.

Nic nového. A vždycky, když se něco takového stane, napadne mě stejná, nereálná myšlenka: Vypněte média. Pro teroristy je mediální pozornost skoro jako kyslík. Kdyby se dnes všechna média domluvila a rozhodla se, že zpravodajsky ani jinak nebudou obsluhovat teroristické útoky, počet útoků by výrazně klesl.

Stačilo by vizuální embargo. Některé násilí je zvláštním, snad i zvráceným způsobem „fotogenické“: Palestinský šátek, bleděmodré džíny, bílé košile potřísněné krví, automatická puška, modrá obloha, olivové uniformy, kamenné budovy, hořící vlajky: izraelsko-palestinské přestřelky, potyčky, argumenty a jiné nesváry zrychlí tep většině obrazových editorů.

A obráceně: genocida ve Rwandě, Dárfúru, utrpení v Somálsku a na jiných místech z nějakého důvodu, až na výjimky, moc „tele-sexy“ nejsou, a tak se obrázky o nich dostanou do médií až se zpožděním, pokud vůbec. Piráti na pobřeží Somálska, to je panečku něco jiného… Toto jsou však, narozdíl od terorismu, konflikty, které se odehrávají bez vztahu k novinářům. Jejich aktérům je jedno, jestli se na ně svět dívá, nebo ne.

Palestinsko-izraelský konflikt je někde uprostřed; bez médií by existoval stejně, ale asi by měl jinou podobu. Zejména palestinské gerily dovedly mediální choreografii akcí na pokraj dokonalosti, protože si uvědomily jejich, odpusťte výraz, přidanou hodnotu pro pozici vojensky slabšího.

Ovšem čistý terorismus, jenž sledujeme v Bombaji, se bez mediální pozornosti neobejde: není to jen válka, je to také – hlavně – forma komunikace. Je nemožné představit si editora, který by odmítl Mumbaj pokrývat. Byl by pak ještě novinář? Nemají média povinnost informovat o něčem tak podstatném, jako je útok na ikonický hotel, při němž zahyne víc než sto lidí?

Asi ano. Teroristům prostě kyslík mediální pozornosti odepřít nelze, aspoň ne ve společnosti, v jaké žijeme. Jen přemýšlím, jestli je to nezbytná daň, kterou platíme za vybojované právo na svobodu informací, nebo naše kolektivní pomýlenost, jakýsi systémový omyl zabudovaný do základů naší společnosti.

Autor přednáší na New York University v Praze, je členem představenstva Respekt Publishing a pracuje ve společnosti BAT v Hamburku.