Grandiózní selhání
To, že stát není zrovna nejlepší hospodář, všichni víme a aktuální balíček na zmenšení rozpočtového deficitu vlastně není ničím jiným než nápravou jeho dřívějších selhání. Není jich málo a občas je dobré si připomenout i kapitoly a grandiózní selhání, na která by řada politiků raději zapomněla.
V rámci privatizační strategie byl hned zkraje 90. let vytvořen Fond národního majetku (FNM). Díky němu zůstávaly akciové podíly zprivatizovaných podniků v rukou státu i poté, kdy privatizační program v roce 1995 skončil. FNM byl ale zrušen až o dlouhých deset let později, kdy jeho agenda přešla na příslušná ministerstva.
Stát tak měl prostřednictvím akciových podílů a jiných prostředků nepřímé kontroly (např. zlatá akcie) ještě nedávno rozsáhlý kontrolní potenciál nad podniky – dlouho po jejich privatizaci. Majetková propojení holdingových společností, která vzešla z privatizace, v některých případech zahrnovala 15–30 horizontálně i vertikálně propojených společností. Majetková struktura státu v ekonomice tak vytvářela rozsáhlou korporátní pyramidu. Na jejím vrcholu byl stát zastoupený FNM, dalšími agenturami a municipalitami. Podobné vlastnické struktury lze nalézt i v jiných transformačních ekonomikách, především v Rusku nebo Číně.
Kontrolní potenciál státu lze ilustrovat tím, že například v roce 1997 bylo více než 80 procent aktiv firem v portfoliu FNM pod efektivní kontrolou státu. A ještě v roce 2002 to bylo zhruba 65 procent. Rozsah státní kontroly se začal podstatněji snižovat až od roku 2003. Součástí skutečně soukromého sektoru se tak mnohé zprivatizované podniky staly až po prodeji zbytkových státních podílů a zrušení zlatých akcií.
To, že stát mohl kontrolovat podstatnou část ekonomiky i po skončené privatizaci, však není selhání. Daleko důležitější je skutečnost, že stát svého kontrolního potenciálu nevyužil! Průměrná výkonnost firem pod kontrolou státu v období 1995–2005 klesala, často byla i záporná, a zvláště ke konci období byla horší než u soukromých podniků. Stát tak ani přes svou kontrolu nedokázal zlepšovat ekonomiku vlastněných podniků a přišel tím o značné částky na daních od firem i jejich potenciálních zaměstnanců. Tyto příjmy chyběly v minulých rozpočtech a nebýt toho, úsporné balíčky by dnes mohly být o poznání méně akutním tématem.
Autor je profesorem ekonomie na Univerzitě Karlově.
Glosa převzata z Respektu 42/09.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
