Petr Nečas hrozí vznikající evropské bankovní unii vetem. Nemá jinou možnost, pokud nechce dále ohrožovat svou vratkou pozici v ODS. Krátkodobé zájmy tak můžou ohrozit dlouhodobější vizi ekonomické záchrany Evropy. Když Evropská unie tvořila svoji společnou měnu, stála Česká republika mimo. I když po svém vstupu do společenství euro nepřijala, zvýšila tím svoji závislost na eurozóně. Ta byla bez silných centrálních regulačních mechanismů dříve či později odsouzena k problémům.
Jenže v této chvíli už není cesty zpět. Širší rozpad eurozóny by vedl k propadu evropských ekonomik nejméně na desetiletí. Současný model je dlouhodobě neudržitelný. Jediná cesta, jak zachránit cestující rozjetého evropského vlaku, vede k centrálním finančním mechanismům. Ty zahrnují současné návrhy na bankovní unii. Jejími pilíři bude společný dohled nad bankami, jednotná bankovní pravidla, společný systém pojištění vkladů a společný postup pro řešení insolventnosti bank. Týkala by se eurozóny, připojit by se ale mohly i státy, které neplatí eurem. Zřízení bankovní unie musí schválit všechny státy EU.
Premiéru Nečasovi vadí hlavně společný dohled nad bankami. České banky jsou z 95 procent vlastněné zahraničními mateřskými finančními ústavy. V navrhované bankovní unii by zahraniční banky mohly odčerpávat prostředky z českých dceřiných bank.
Ale pokud Česká republika zůstane mimo bankovní unii, může například Erste Group Bank změnit status České spořitelny z dceřiné společnosti na pobočku. V tom případě by podléhala Evropské centrální bance a ČNB
by byla v její regulaci bezmocná. Petr Nečas by proto měl ve vyjednávání zaujmout aktivní postoj a prosazovat zachování části pravomocí pro národní centrální banky. V opačném případě se opět odstřihne od podílu na formování evropské politiky, jako tomu bylo v případě fiskálního paktu.
Nečas samozřejmě není jedinou hlavou státu, která má se současnými návrhy problém. Velká Británie chce, aby v regulačním úřadu měly dostatečně silné slovo i státy stojící mimo eurozónu. Podle Německa by se měly kontrolovat jen systémově klíčové banky, protože na kontrolu všech bank by Unie neměla kapacitu. Tím by oku kontroly unikla velká část německých finančních institucí, které jsou silně regionalizované.
Výhrady má i Nizozemsko a Švédsko. „Podle Švédska bude ten plán nakonec zřejmě dobrý a chápeme, proč je potřebný. Ale nemyslíme si, že návrhy, které teď leží na stole, jsou dostatečně připravené. Je lepší udělat to správně než zbytečně chvátat,“ uvedl švédský premiér Frederik Reinfeldt. Doufejme, že ke stejnému názoru dojde i premiér Nečas. Cesta proti proudu ekonomické integrace by totiž byla trnitější než všechny ostatní.
Autor je stážista a jeho názor nevyjadřuje názor redakce.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
