Zeman a jeho neutrální rektoři

Jediné, co Miloš Zeman ještě dovede, je mstít se všem, kdo mu nejsou po vůli. Z někdejšího břitkého a provokativního debatéra v něm nezbylo nic. Škoda. Masarykova univerzita, která před časem odmítla prezidentovu přednášku z důvodu „zachování politické neutrality v předvolebním období“, mu totiž vyloženě nahrála na smeč.

Jak známo, prezident zareagoval nejtrapnějším možným způsobem - ve stylu „nepozvali jste mě na přednášku, já vás nepozvu na oslavu vzniku republiky“. Přitom se nabízela právě opačná reakce: sejít se s akademiky a nechat si od nich vysvětlit, co ta posvátná politická neutralita univerzit vlastně je. Z takové debaty by pak mohl vyjít jako jednoznačný vítěz prolamující hloupé české klišé.

Zlatuškovi vstup zakázán

Zkusme si to představit. Miloš Zeman by se nejprve dotázal rektora Masarykovy univerzity Mikuláše Beka na to, jak byla zachovávána politická neutralita brněnské univerzity v době, kdy v jejím čele stál Jiří Zlatuška. Ten v roce 2002 souběžně s vedením školy úspěšně kandidoval do Senátu. Měl tehdy rektor-budoucí senátor rovněž zakázaný vstup na akademickou půdu?

Podobný dotaz by směřoval Miloš Zeman i na Libora Grubhoffera, rektora Jihočeské univerzity. Tam děkan přírodovědecké fakulty František Vácha úspěšně kandidoval za TOP 09 v právě skončených parlamentních volbách. Také mu zakázali přednášet?

Nebo byl u „veřejných“ vystoupení na univerzitě přítomen jakýsi zmocněnec pro zachovávání politické neutrality, který Váchu okřikl pokaždé, když hrozilo, že neutrální nebude? Asi jako tuhle na Radiožurnálu, kde moderátorka zarazila primase českého Dominika Duku, protože prý svými řečmi o „rudých praporech“ dělal politickou kampaň.

Živě už vidíme, jak se rektoři stále více zaplétají do odpovědí a prezident se zase jednou cítí na koni. A tentokrát po právu. Kupříkladu v Norsku se během předvolebních kampaní považuje za standard, že agitace partají – od rozdávání letáků až po debaty s kandidáty – probíhá i na středních školách. Norští studenti pak hlasují ve státem organizovaných studentských volbách, jejichž výsledky jsou pokládány ze svého druhu předvolební průzkum.

Široce se o nich pak debatuje v médiích a ovlivňují tak šance kandidátů na úspěch ve volbách skutečných. Nemáme přitom zprávy, že by politická neutralita norských gymnázií byla menší než politická neutralita českých univerzit, kde si před volbami nesmí zařečnit ani prezident.

Politiky do ghetta

Již dlouho u nás vládne legrační představa, že politicky neutrální znamená nemít žádný politický názor. Nestýkat se s politiky, nebavit se na politická témata; případně ve stylu veřejnoprávního rozhlasu hlídat, aby se okamžitě ozvala minuta názoru opačného, když zazní minuta politického názoru

Legrační je tahle představa už proto, že je naprosto nereálná. Politiku do nějakého ghetta prostě nevyženete. Jestli naopak něco skutečně podporuje politickou neutralitu, či lépe by se hodilo říct nadstranickost, pak je to mnohem spíš prostor, kde se ve svobodné diskusi můžou střetávat a kritice vystavovat různé politické názory.

A kde jinde dnes k něčemu takovému najít vhodnější podmínky než právě na vysokých školách a univerzitách? Ty můžou poskytnout názorově pestré a inteligentní publikum, kvalifikované moderátory, svobodu ve volbě témat a dostatek času i prostoru na to, aby se mohlo jít do hloubky. Tohle všechno dohromady v televizi, v rádiu ani při mítincích na náměstí není možné.

Škoda, že Miloš Zeman nevyužil prezidentské autority k tomu, aby ukázal, jak to s těmi univerzitami a politiky (nejen) v předvolebním období má být. Celá věc se totiž jeví přesně opačně.

Že budou vysoké školy politiky v předvolebním období odmítat? Právě naopak: ony by je měly ze své iniciativy zvát. Už kvůli podpoře onoho nadstranického myšlení a kultivaci veřejné debaty. Vlastně to lze chápat jako součást jejich veřejné služby.