Rada ze Slovenska: Nehrajme si se sirkami

Výsledky slovenských voleb jsou sice nečekané, ale do středoevropského kontextu zapadají přesně. Nejde ani tak o úspěch extremistů či národovců, kteří jsou v zemích Visegrádu na vzestupu. Zajímavější je poznání, jak velmi málo toho o sobě my, postkomunistické společnosti, víme. Jestli nějaké slovo definuje události v našem regionu posledních let a zejména měsíců, pak je to slovo překvapení.

Jsme nacionalisté? Antievropané? Neumíme žít svobodně? To jsou otázky, které téměř po každých volbách či zveřejněných výzkumech veřejného mínění zaznívají. Slováci jsou nyní jen poslední v řadě, kdo si překvapeně klade otázku: tohle je opravdu obraz naší země? Máme tu tolik voličů se sklonem k neonacismu? Jak je možné, že volí antievropské strany, když jsou Slováci se členstvím spokojení? Končí klasické strany?

Je evidentní, že postkomunistické společnosti opět hledají svou tvář a měli bychom se snažit - ve vlastním zájmu - pochopit, co se to vlastně děje.

Problém tradičních stran

Slovenské volby by měly být pro české politiky velkým varováním. I když se obě země v mnoha ohledech liší, velké překvapení a větší fragmentace politické scény může dorazit i k nám. Hlasování se stále častěji mění spíše v anketu, protože lidé nemají ke stranám a jejich programům vztah a své rozhodnutí mění na poslední chvíli.

Ukázalo se, že tradiční demokratické strany nikdy neuspějí, pokud rozehrají „extremistické“ téma. Voliči jim to neuvěří a podpoří větší sekerníky. Stačí se podívat na Roberta Fica. Tak dlouho hystericky strašil spoluobčany uprchlíky, mluvil o tom, že Evropa krizi nezvládá, neřeší, žaloval Unii, sliboval ploty, že jinými slovy vlastně stále opakoval, že se mu situaci řešit nedaří.

Kdyby ano, přece by o tom tak dlouho nemluvil. A pro lidi, kteří politiku nesledují podrobně (což je většina), je prostě Fico součástí evropského establishmentu a-  tedy součástí selhání, o kterém slovenský premiér pořád mluvil. Exit poll ostatně ukázal, že hodně hlasů mu ubrala Slovenská národní strana.

Tohle by potkalo i českou ČSSD, ANO, ODS, TOP 09 či KDU-ČSL, pokud by chtěly hrát dejme tomu uprchlickou kartu. Jestli někomu daly slovenské volby za pravdu, je to český premiér Bohuslav Sobotka, který loni na podzim změnil kurz své strany a jasně ohlásil, že se chce v kampani soustředit na domácí, řekněme reálná témata. Miloš Zeman ho za to kritizoval a dával mu za vzor právě Fica, ale dnes už jasně vidíme, že se Zeman plete.

Co s extremisty

Události v našem regionu jsou a budou velkou výzvou pro demokratické politické strany, ale i intelektuály a vůbec aktivní část společnosti - jak čelit nárůstu extrémistů? Na Slovensku se doteď například nikdo výrazněji nevymezoval proti Marianu Kotlebovi, protože se mimo jiné obávali, že mu tím udělají reklamu. Evidentně to ale zafungovalo opačně.

Jediné, co dnes víme jistě, je to, že situace je vážná, a pouhé čekání se může změnit v čekání na porážku. A ne jen volební.