Pussy Riot, svobodné a nenapravené

Nevyšly ven z vězení jen kvůli tomu, že Vladimiru Putinovi bylo líto jejich dvou malých dětí.

Udělení amnestie Maše Aljochinové a Naděždě Tolokonnikovové (a také náhlé omilostnění Michaila Chodorskovského) nemůže mít u jinak nemilosrdného Putina, který ještě na nedávné tiskové konferenci otevřeně přiznával, že dvouletého trestu Pussy Riot nelituje, čitelnější motivy. Ke zmírnění kritiky už nyní značně předražené zimní olympiády v Soči, v což zjevně doufá, však podlé mého nedojde. Americký prezident Barack Obama ani francouzský prezident Francois Hollande si nejspíš svůj „bojkot“ už nerozmyslí. Navíc Naďa Tolokonnikovová hned po vypuštění z vězení volala po bojkotu Soči (a mimo jiné po Rusku bez Putina) a obě členky se v této věci podle všeho budou nadále velmi aktivně angažovat.

Ani Putinovy naděje, že dvouletý trest v stalinovsky krutých podmínkách nesmlouvavé feministky napraví, nevyšly. Obě mladé ženy v prvních minutách označily předčasné propuštění jako píár a propagandistický tah Putinova režimu v předvečer oné olympiády. Maša Aljochinová dokonce přiznala, že pokud by si mohla vybrat, trest by raději odseděla celý. Byly na svobodě pár minut a už obě hlásily do světa, že mají nový projekt, a to bojovat za práva vězňů (nejen těch politických jako Michail Chodorkovskij). Obě ve vězení nasbíraly tolik zkušeností, že by nestačily ani na několik rozsáhlých knih. Naďa dva roky v káznici nebere jako ztrátu času, ba naopak. Spatřila prý nyní systém i zevnitř, a to jí jaksi obohatilo o poznatek, jak celá „totalitární“ mašinérie funguje. O to víc je nyní připravena ji opět nabourávat.

Maša, odhodlaná působit ruskému režimu problémy ve stejné míře jako v době „koncertování“ v Chrámu Spasitele, do všech kamer a mikrofonů se svým typicky lehce sarkastickým úsměvem oznamovala, že by do toho šla znovu a přála by si, aby punkovou modlitbu Bohorodičko, zbav nás Putina mohly dozpívat celou. Naďa úsměvy do kamer a fotoaparátů značně šetřila, ba dokonce nedokázala chvílemi hněv a frustrace v ní za ta dvě léta nastřádané potlačit. Naštvanost na režim z jejích slov byla velmi citelná.

Přesvědčit o „nevinnosti“ svého činu v Chrámu Krista Spasitele pasivní většinově konzervativní ruskou společnost, která z větší části do teď odsuzuje jejich čin, bude těžké, ale o to Pussy Riot zřejmě zas tolik nejde.

Ze všeho nejvíc se budou nejspíše snažit působit režimu problémy, upozorňovat na sporné věci, změnit to málo, co se ve světě vězeňství bude moci dát změnit (třeba sesadit hlavu mordvinské věznice, což má v plánu Naďa). K tomu jim nynější sláva, po dvouletém trestu nabobtnaná do světových rozměrů, zcela jistě pomůže o dost víc, než kdyby jim režim jejich vystoupení v Chrámu hned zpočátku monstrprocesu odpustil. Já si dokonce troufám odhadnout, že svět bude mít o další působení Pussy Riot daleko větší zájem než o Michaila Chodorkovského. A Pussy Riot toho budou využívat, jak to jen půjde (už teď ostatně dávají jeden rozhovor za druhým - ochutnávka mediálního zájmu ve videu níže). Za jejich „výhodné vybavení“ světovou slávou a mediálním zájmem do dalšího boje s ruským „medvědem“ patří dík hlavně Vladimiru Putinovi.