Vzdělávací centrum Charity ČR v Ulánbátaru

Právě Mongolsko, někdejší socialistický satelit, je pro ČR jednou z osmi prioritních zemí, do nichž je cílena rozvojová pomoc. Charita Česká republika v mongolské metropoli Ulánbátar druhým rokem úspěšně řídí projekt Příprava a zavedení studijního programu Sociální práce, jehož výsledky přispějí k nutným společenským změnám.

Populace dnes milionového Ulánbátaru se za poslední tři desetiletí ztrojnásobila. Město nezvládá záplavu někdejších nomádů, kteří se sem stěhují v touze po lepším, modernějším životě a za prací. Ve skutečnosti zde pro nekvalifikované pastevce práce není – a není tu ani fyzický prostor pro lidi, jejich dobytek, jejich základní potřeby.

Jako v mnoha jiných rozvojových metropolích, i zde vznikají slumy, kde se špatná sociální situace těch nejchudších ještě zhoršuje. Ve věčném prachu vyprahlé země před jurtami, ve frontách na vodu z veřejných studní, u oltářů nádherných buddhistických chrámů stojí Mongolové, z nichž třetina žila v roce 2006 podle Populačního fondu OSN pod oficiální hranicí chudoby s příjmem kolem 50 USD na měsíc. Doufají, že se něco změní.

Někteří potřebují i jinou pomoc než finanční. Mnozí místní lidé trpí chorobami přímo spojenými s nedostatkem vody, jsou alkoholiky nebo dětmi alkoholiků, přežívají v kanalizačním systému a v leckdy čtyřicetistupňových mrazech se hřejí o potrubí s teplou vodou. Kvůli drobným krádežím často končí na léta ve vězení – a při tvrdém trestu za sebrání chleba v obchodě není hlad ani v případě dětí polehčující okolností. Tihle lidé potřebují radu, oporu, někoho, kdo je vyslechne a pomůže jim postavit se na nohy, kdo jim vysvětlí, jaká jsou jejich práva a jak se jich domoci.

Ulánbátar dosud nebyl schopen svým obyvatelům zajistit potřebnou síť sociálních služeb, a to nejen kvůli nedostatku peněz. Chybí totiž to nejdůležitější, lidský kapitál. Je třeba začít od základu – vzděláváním sociálních pracovníků. Obor sociální práce je v Mongolsku velmi mladý, nemá tradici a donedávna neměl ani pevné vyučovací osnovy. Zákon o sociálním systému, o sociálním zabezpečení pro osoby se zdravotním postižením a pro seniory byl schválen v Mongolsku až roku 2005.

Do té doby prakticky neexistovala legislativa, podle níž by se řídily ústavy sociální péče, ale například i vysoké školy při tvorbě programů sociálních prací. Při budování základů studijního oboru se objevil další problém: ve státě není dost dobře vyškolených sociálních pracovníků. A není, kdo by je učil. Lidé nejsou motivovaní k hledání zaměstnání v oblasti sociálních služeb, neziskové organizace neumějí vytvářet pracovní místa a vymýšlet pracovní příležitosti.

Musíme si pomáhat

Charita ČR se snaží čelit podobným problémům a zlepšit sociální a ekonomickou situaci těch, kteří jsou nejvíce ohroženi a vytlačováni na okraj společnosti. Na počátku února 2008 otevřela ve středu města vzdělávací centrum pro studenty sociální práce. Při té příležitosti do země zavítal i biskup Václav Malý a setkal se se třemi mongolskými pracovníky centra.

Do malé učebny, vybavené kvalitní literaturou čítající téměř tisícovku svazků odborných studií mongolské i zahraniční (většinou anglické a ruské) provenience, denně přichází i padesátka mladých lidí. Nejen kvůli vyhledávání informací na jednom ze šesti počítačů připojených k internetu, ale i proto, že ve školních knihovnách je odborná literatura rozpůjčovaná.

Navíc studenti na ubytovnách sdílejí pokoje s dalšími třemi lidmi a nemají klid na vypracování úkolů. V Ulánbátaru jsou desítky univerzit a vysokých škol, ale jejich úroveň je velmi nízká, ať už pro nedostatek financí nebo proto, že zemi schází vhodná metodika, učebnice, prostory. Mnohé základní školy ve městě mají vyučování na etapy – polovina žáčků se chodí vzdělávat ráno, druhá půle je po polední pauze v učebnách vystřídá.

Nejzásadnějším záměrem centra Charity ČR však není zpřístupnit studentům teorii, ale naučit je pracovat s lidmi přímo v terénu. Proto centrum zprostředkuje zatím zhruba třiceti studentům ze čtyř participujících univerzit stipendium a měsíční stáže v některé z místních neziskových organizací, jež se poskytováním sociálních služeb klientům zabývají. Vedoucí centra Zolzaya Suchbaatar předpokládá, že se počet stážistů bude časem zvyšovat a také že se bude rozšiřovat nabídka služeb centra.

Už nyní centrum pracuje nad rámec svého původního záměru. V dubnu například uspořádalo přednášku o možnostech studia v ČR, o něž je vzhledem k těsným vazbám obou států veliký zájem. Věřili byste třeba, že více než 12 000 Mongolů hovoří česky, protože v naší zemi buď studovali, nebo pracovali? Autory příspěvků o studiu v ČR byli Denisa Braunerová a Vojtěch Gottwald, studenti oboru sociální a humanitární práce na Caritas – Vyšší odborné škole sociální v Olomouci.

Oba jsou nyní v Ulánbátaru na tříměsíční praxi, napůl jako stážisté, napůl jako administrátoři. Představili publiku pět českých vysokých škol a vysvětlili studentům i jejich rodičům, jak získat víza, jak se na školu přihlásit, jak zažádat o stipendium. Oba Češi se snaží přispět k zlepšení studijních programů sociálních prací v Ulánbátaru a sami se něco přiučit, proto doprovázejí mongolské studenty při trénincích v neziskových organizacích i v terénu.

„Největším problémem Ulánbátaru jsou odloučená místa, jurtoviště. Venkované, kteří nenajdou práci, často skončí v nedůstojném ubytování v odloučených lokalitách, kde trpí nedostatkem vody a výpadky elektrického proudu,“ popisuje Vojtěch problémy, jež se snaží řešit pět tisícovek neziskových organizací působících na území Mongolska.

Centrum poslední záchrany

V úterý těsně po druhé hodině sedí v lavicích ztichlého centra Charity třicet mladých lidí. Každý něco čte nebo píše, ticho čeří jen údery do klávesnice.

Stisnegjargala, jednoho ze studentů čtvrtého ročníku sociálních prací na Mongolské státní univerzitě, tu potkáváme už potřetí: „Trávím tu dvakrát třikrát týdně tak pět hodin. Většinou do centra zajdu před zkouškou. Zdejší knihy si totiž nelze půjčovat domů, takže mám jistotu, že je tu vždy najdu, a navíc je tu relativní klid na studium. Ve všech ostatních knihovnách jsou odborné publikace rozpůjčované. Tohle centrum je moje poslední záchrana.“

Stisnegjargal v centru absolvoval stejně jako většina ostatních studentů čtrnáct hodin přednášek o tom, jak přistupovat k různým cílovým skupinám sociálních pracovníků – k dětem ulice, k alkoholikům, k lidem mentálně či tělesně postiženým, k obětem domácího násilí, k lidem starým a přestárlým.

Následující semestr stráví Stisnegjargal alespoň 160 hodin v terénu. Nejenže sám získá praktickou zkušenost, ale navíc pomůže státním i nestátním organizacím a zařízením, které jeho prostřednictvím bezplatně získají kvalifikovanou a hlavně motivovanou pracovní sílu, informace o nových poznatcích a trendech v oboru. O benefitech pro samotné klienty zařízení ani nemluvě.

Koncem minulého roku centrum Charity ČR vyškolilo 30 vyučujících oboru sociální práce a pracovníků nevládních organizací s pomocí vlastní metodické příručky. V příštím roce by se měla ochranná ruka české organizace podle plánu stáhnout a předat dobře fungující centrum místním.

Projekt Příprava a zavedení studijního programu Sociální práce – Ulánbátar je součástí zahraniční rozvojové spolupráce ČR a Mongolska. Loni naše republika pomohla Mongolsku částkou vyšší než 57 milionů Kč. Leckdy však nezáleží ani tak na množství peněz, jako spíše na zprostředkování informací, metod, technik a samozřejmě i vyškolených odborníků. Projekt Charity ČR je plánován na pět let a jeho finanční podporu zajišťuje Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR – celkový rozpočet akce je přes 12 milionů Kč. Projekt dobře koresponduje s osmi Rozvojovými cíli tisíciletí (Millennium Development Goals), které vyhlásila Organizace spojených národů a jejichž splnění do roku 2015 by mělo svět zbavit mnoha palčivých problémů – zejména snížit počet extrémně chudých, zajistit povinnou školní docházku, omezit dětskou úmrtnost a zlepšit zdraví matek.

Článek byl pořízen během autorčina týdenního pobytu v Mongolsku díky podpoře Rozvojového programu OSN (UNDP). Rozhovor s koordinátorkou ulánbátarského vzdělávacího centra Charity ČR Zolzayou Suchbaatar a další texty o rozvojové pomoci doma i ve světě si můžete přečíst ve speciální příloze Charity ČR, která vyjde v týdeníku Respekt 23. června.