Koho dnes ještě zajímá J. D. Vance? Skutečnost je mnohem děsivější

Vážení čtenáři našeho pravidelného amerického newsletteru,

události letí dopředu zběsilým tempem. Tento týden jsem chtěl psát o J. D. Vanceovi, americkém viceprezidentovi, jehož jméno v Evropě donedávna nevyvolávalo takové emoce jako jména Donald Trump nebo Elon Musk, ale minulý týden dokázal svým projevem v Mnichově otřást starým kontinentem do morku kostí.

Odkud se sebevědomý a špičkově vzdělaný politik vzal po boku obhroublého a přímočarého Trumpa? Ale hlavně, proč nachází pochopení pro evropské populisticko-nacionalistické strany, jako je německá AfD, s jejíž šéfkou se pár dní před volbami demonstrativně a proti všem pravidlům setkal? A nemůže být právě jeho plnovousem zarostlá tvář budoucí inkarnací Ameriky nebo (alespoň) trumpismu?

Chtěl jsem vyprávět o zvláštním posunu, který tento muž symbolizuje a který je důležitý k pochopení dnešních amerických postojů. Amerika vždy vyznávala zvláštní druh vlastenectví; jiný, než je obvyklý v Evropě. Američanem se mohl stát každý, kdo objevil a začal snít americký sen o osobní nezávislosti a odpovědnosti, o rozšiřování vlastních možností a vlastním úspěchu. Amerika byla spíše myšlenkou než fyzickým faktem, představou o způsobu fungování ve světě.