Proč politici nemluví o tom, že jsme zaplatili výkupné za uprchlíky

Nebyl jsem sám, kdo byl překvapen vstřícností západních států EU i Evropské komise, jež přestaly trvat na kvótách pro uprchlíky a na summitu v Bratislavě tuto vstřícnost potvrdily. Proč tak najednou?

Jedním z důvodů může být to, že východní státy EU se v rámci „flexibilní solidarity“ - příšerný pojem, ale budiž - minulý týden vzdaly docela velkých peněz z eurofondů ve prospěch zemí, které nesou největší břímě uprchlíků.  Vzpomínáte si ještě, jaké protesty vyvolal v květnu návrh Evropské komise, aby se země, které nechtějí přijímat uprchlíky, vykoupily sumou 250 tisíc eur za každého nepřijatého? Slovenské ministerstvo vnitra tehdy protestovalo, že „někdo dává cenovku za lidský život“ a co si prý o takových sumách mají myslet občané našich zemí, které se „jen pomalu zotavují z hospodářské krize“. Česká vláda byla rovněž ostře proti těmto „pokutám“.

A hle, Evropská rada (tedy vlády států, které na jednání zastupovali pověření diplomaté) minulé pondělí schválila škrty ve Fondu soudržnosti, který je určen chudším zemím EU (je jich 15), o téměř 24 %. (Škrty byly navrženy už v červenci, ale schváleny až teď.)

Nejde o drobné. Z Fondu soudržnosti má Česko získat během let 2014–2020, tedy během sedmi let přes šest miliard eur, Slovensko přes 4 miliardy eur. Počítal jsem sumy z těchto tabulek a vychází mi, že Česko by mělo příští rok přijít o téměř 214 milionů eur (necelých 6 miliard korun), Slovensko asi o 140 milionů eur. Ušetřené peníze půjdou do fondu na zvládání migrace (bude mít rozpočet 5,2 miliardy eur).

Tyto sumy se už přibližují oněm „pokutám“. V případě Česka, které by podle kvót mělo přijmout téměř 1600 uprchlíků, je obětovaných šest miliard korun v přepočtu téměř 140 tisíc eur na jednoho nepřijatého uprchlíka. Podobné propočty platí i pro další země střední a východní Evropy.  A to ještě možná není konec, další škrty z eurofondů budou podle agentury Reuters následovat.

Překvapuje mne však, že tímto diplomatickým úspěchem se naše vlády nepyšní. Slovenská vláda vede jednání o rozpočtu EU pro příští rok, ale na stránce slovenského předsednictví EU je informace o škrtech ve Fondu soudržnosti ukryta pod bravurní větu, že Evropská rada „vymezila několik oblastí, v nichž snížila zvýšení finančních prostředků“.

Nezaregistroval jsem ani jeden výrok ministrů, natož premiérů našich zemí, jímž by se hrdě hlásili k tomu, že našli způsob, jak uplatnit „flexibilní solidaritu“, a za ochranu svých zemí před uprchlíky zaplatí vysoké výkupné, jež je s uznáním přijato západními partnery.

Dobrá, dosti ironie. Pořád jsem přesvědčen o tom, že povinností našich zemí je uprchlíky přijímat a být vůči svým partnerům v EU solidární pevně a spolehlivě, ne „flexibilně“. Pořád si myslím, že naši politici mají významný podíl na protiuprchlické hysterii, jež vnáší do našich společností nenávist, jakou jsme od pádu komunismu nezažili, a do Evropské unie spor, jaký nepamatuje.

A přesto všechno si naše vlády zaslouží pochvalu za to, že za své nemravné jednání přijaly (nebo samy navrhly?) alespoň finanční oběť. Znamená to, že přes všechny hloupé řeči o selhávající EU a nátlaku Bruselu jsou schopny udělat něco pro uvolnění napětí, jež samy vyvolaly. Problém však vidím v tom, že naše vlády o tom mlčí. Finanční oběť totiž přijaly jménem obyvatel našich zemí, a ti by měli vědět, že solidarita – i ta flexibilní – není levná.

Politici by jim měli vysvětlit, že cenou za jejich odpor vůči přijímání uprchlíků budou nižší příjmy z eurofondů, a že je to mravní kompromis, který má svoji logiku. Že s touto „obětí“ souhlasili, protože je v našem společném zájmu přispět k řešení hluboké evropské krize. Pokud mají strach, že jim budou lidé nadávat, neměli chodit do politiky.