Kampaň před Brexitem otevřela cestu hlupákům a rasistům

Stuart Nolan, Velšan, kouzelník

Jak budete hlasovat v referendu a proč?

Pro setrvání. Přesvědčují mě zejména ekonomické argumenty.

Jste šťastný a spokojený s tím, jak EU vypadá? Nesdílíte kritiku?

Vůbec nejsem milovník EU! Má nedostatky stejně jako každá jiná komplikovaná organizace. Znepokojuje mě hlavně její hon za ekonomickým růstem na úkor sociálních práv lidí, ale současné britské vládě v tomhle věřím ještě míň.

Kampani dominovaly hněv a nenávist vůči cizincům a často těm z nových států EU, kteří se svobodně usazují a pracují v Británii. Proč jsou problémem právě Poláci, Češi a další nováčci, ačkoli představují necelé procento všech přistěhovalců na ostrovech?

Já nemám s přistěhovalci problém. Mám i svoji zkušenost. Vyrostl jsem ve Walesu a jsem zvyklý na to být považován za občana druhé kategorie. Rodina mého otce pochází z Irska a vím, jak špatně se v minulosti zacházelo s irskými přistěhovalci v Británii. Takže jsem velšský imigrant v Anglii a potomek irských přistěhovalců v jednom. Osobně tenhle multikulturní mix Británie miluju. Odešel jsem z domova v 17 letech do Londýna, protože jsem se zoufale snažil utéct té malé velšské monokultuře. Lidé, kteří se bojí přistěhovalců a cizinců, nevědí, o co přicházejí. Měli by jít ven a trochu objevovat svět.

Jak změnila atmosféru kampaně vražda poslankyně Jo Cox? Pozorujete jiný tón debaty ve svém okolí, mezi svými kolegy a přáteli?

Zrovna jsme byli s ženou na cestě v Yorkshire, když jsme se to dozvěděli. Byl to šok. Odhalilo to přesně tu nenávist, před kterou jsme varovali a které jsme se v kampani obávali. Moji přátelé a rodina budou hlasovat pro setrvání - a pokud něco, pak zavraždění Jo Cox posílilo jejich rozhodnutí vrátit Británii na místo, kde na ni můžeme být hrdí.

Britové vypadají ostře rozdělení na dva tábory. Jak podle vás zareagují ti, kteří hlasování prohrají? Stáhnou se a vrátí se před referendovou dobu, jako by se nic nestalo?

Mám strach, že referendum Británii dlouhodobě poškodí. Uvolnilo to cestu hlupákům, rasistům, homofobům a xenofobům. Média záměrně přinášela pokřivené informace, lži a jakoby anti-data. Byla to válka proti inteligenci, proti rozumu. Obávám se, že jsme se posunuli doprava a tenhle posun bude pokračovat bez ohledu na výsledek referenda.

Co by vítězství zastánců odchodu z EU znamenalo pro vás osobně?

Svoboda cestování je pro mojí práci a pro práci mojí ženy klíčová, a proto je možné, že budeme nuceni odejít z Británie, abychom si tu svobodu udrželi. Šance na vítězství zastánců EU a na to, že Británie nikdy neodejde, ale existuje; jakkoli malá.

Susan Greenberg, akademička, Londýn, v letech 1990–1994 byla dopisovatelkou několika britských novin v Praze

Jak budete hlasovat v referendu a proč?

Budu hlasovat pro setrvání Británie v Unii. Když uvažuju v rovině racionálních argumentů, myslím, že výhody členství výrazně převažují nad náklady - a rizika plynoucí z odchodu jsou větší než možné přínosy. Pokud jde o intuitivní rovinu, cítím, že odchod by posílil ty proudy ve společnosti, které obviňují ostatní za vlastní životní neúspěchy, než aby samy čelily realitě. Občas si vzpomenu na slova Václava Havla, která pronesl po rozpadu Československa. Už si přesně nepamatuju tu větu, ale řekl něco v tom smyslu, že rozdělení sice proběhlo přátelsky, ale lituje toho, protože posílilo myšlenku, že když máte problémy, vyřešíte je tím, že od nich utečete.

Jste spokojená s tím, jak EU funguje?

Na unii je řada věcí, které by se měly změnit. Například myšlenka na stále semknutější EU je nerealistická a neodpovídá tomu, co chce většina evropské veřejnosti; může vést k tomu, že se víc lidí začne od Evropy odvracet. Unie je ale v jistém smyslu lepidlo, která nás drží pohromadě víc, než si myslíme, a chybělo by nám, kdyby najednou nebylo. Takže musíme pracovat na tom, aby fungovalo správně.

Kampani dominovaly hněv a nenávist vůči cizincům - a často těm z nových států EU, kteří se svobodně usazují a pracují v Británii. Proč jsou problémem právě Poláci, Češi a další nováčci, ačkoli představují necelé procento všech přistěhovalců na ostrovech?

Je tu obava z přistěhovalců a zaslouží si být brána vážně. Je ale důležité oddělit několik rovin. Například do jaké míry souvisí problémy s kontrolou imigrace skutečně s EU a do jaké míry spíš s efektivitou britské vlády nebo se světovými trendy. Já si ani nejsem jistá, že hněv namířený proti cizincům se týká explicitně Poláků, Čechů a dalších nových Evropanů; pochybuju, že lidé tady dokážou mezi těmito skupinami rozlišovat.

Jak změnila atmosféru kampaně vražda poslankyně Jo Cox? Pozorujete jiný tón debaty ve svém okolí, mezi svými kolegy a přáteli?

Ačkoli vražda měla máloco do činění s referendem, představovala šok pro už tak vystresované voliče. Je ale těžké říct, jestli změna tónu u jedněch či druhých měla přímou souvislost se smrtí poslankyně a jaký bude dlouhodobý efekt. Může to vyztužit odhodlání lidí hájit principy otevřené společnosti, ale stejně tak to může vést k více iracionálnímu a mstivému chování.

Britové vypadají ostře rozdělení na dva tábory. Jak zareagují ti, kteří hlasování prohrají? Stáhnou se a vrátí se před referendum, jako by se nic nestalo?

Ani náhodou. Pro zastánce setrvání, a často k jejich vlastnímu překvapení, přinesla referendová kampaň poznání, že jim na členství jejich země v Unii záleží - a ti nezůstanou nečinní. Stoupenci odchodu jsou vnitřně velmi rozdělení a hlasování tohle neusmíří. Považuju za zásadní Cameronovu chybu vyhlásit referendum s tím, že smíří znepřátelené proudy konzervativců. Mám obavu, že žádný výsledek torye neuspokojí, chovají se jako posedlí. I kdyby vyhráli, budou se hádat o každý detail rozvodu s EU a házet problémy na všechny ostatní.

Co by vítězství zastánců odchodu z EU znamenalo pro vás osobně?

Nevím přesně, ale mám hluboký pocit strachu, co by případné vítězství tábora Leave znamenalo, protože jejich argumenty, které dominovaly kampani, jsou zničující pro zdraví politického prostředí. Postavily je na lžích, na konspiračních teoriích, na tom, že každý, kdo s nimi nesouhlasí, musel být někým “koupen” a zkorumpován. A to je strašně špatně.

David Evans, malíř a ilustrátor, Devon, jihozápadní Anglie

Jak budete hlasovat v referendu a proč?

Pro setrvání. Jsem přesvědčený, že to je v bytostném zájmu celé země i v mém osobním. Nechci žít v zemi, která se dobrovolně odstřihne od svých nejbližších sousedů a bude považovat ignoranci a monokulturní izolovanost za ctnosti, jež je třeba slavit, spíš než za zdroj studu.

Takže jste šťastný a spokojený zastánce EU?

Zamilovaný euroobčan? To ne. Rozhodně nejsem vůči Unii nekritický. Instituce se ale v čase proměňují a my nemůžeme doufat, že tenhle vývoj ovlivníme nebo s ním jen udržíme krok, pokud budeme sedět za kanálem a trucovat.

Kampani dominovaly hněv a nenávist vůči cizincům - a často těm z nových států EU, kteří se svobodně usazují a pracují v Británii. Proč jsou problémem právě Poláci, Češi a další nováčci, ačkoli představují necelé procento všech přistěhovalců na ostrovech?

Zastánci vystoupení rozhodně udělali všechno pro to, aby hlasování o EU změnili na referendum o přistěhovalcích; ale upřímně řečeno, já si nemyslím, že se jim to podařilo. Rozhodně ne způsobem, že by byli stigmatizováni a osočováni migranti z Unie. Naposledy to brexitáři zkoušeli se strašením před záplavou válečných uprchlíků, která se žene na Británii, a hráli si s potenciálním členstvím Turecka v EU, aby rozdmýchali rasismus a obavu z jinakosti a nahnali si tím hlasy. Ale vrátilo se jim to. Každý brexitář teď musí čelit otázkám po rasismu ještě předtím, než může zmínit jakýkoli jiný argument.

Jak změnila atmosféru kampaně vražda poslankyně Jo Cox? Pozorujete jiný tón debaty ve svém okolí, mezi svými kolegy a přáteli?

Pozoruju, že debata poté trochu vystřízlivěla, ale pořád je možné najít hlavně na sociálních sítích obviňování zastánců setrvání v Unii, že se celé věci snaží zneužít ve svůj prospěch a že si snad tu vraždu objednali.

Britové vypadají ostře rozdělení na dva tábory. Jak zareagují ti, kteří hlasování prohrají? Stáhnou se a vrátí se před referendum, jako by se nic nestalo?

Kdokoli vyhraje, rozhodne o osudu Davida Camerona a do jisté míry toryů. Referendum svolal Cameron proto, aby zabránil dezerci tradičních voličů konzervativců k UKIP, ale ten proces otevřel konzervativní stranu vnitřním bojům a pro politiky jako Boris Johnson (bývalý starosta Londýna) a Michael Gove (ministr spravedlnosti za konzervativce) posloužil coby odrazový můstek k převzetí moci nad stranou. Je to vlastně pokus o nekrvavý puč a já doufám a modlím se za to, aby nevyšel. Pokud nevyjde, zřejmě skončíme s Georgem Osbornem (ministrem financí) v roli premiéra, Johnson dostane místo ve vládě, Gove si ponechá jen poslaneckou lavici - a mojí vroucí osobní nadějí pak je, že Nigel Farage (lídr strany UKIP) bude zapíchnutý doprostřed kanálu a bude sloužit jako varování pro lodní dopravu. Jinak ale nečekám drama. Na Unii se tady vždycky brblalo a referendum jen otočilo hlasitostí doprava; po referendu se vrátíme zpátky k EU coby šumu na pozadí.

Co by vítězství zastánců odchodu z EU znamenalo pro vás osobně?

Ekonomika poklesne a v reakci na to se vyhlásí úsporné plány, takže se budeme moci rozloučit se systémem státní zdravotní péče a vším, co zbývá ze sociálního státu. To bude mít dopad na mě a další lidi s nízkým příjmem a nečekám, že by se to v brzké době mělo zlepšit.

Martin ten Houten, Londýn, vysoký manažer v nadnárodní firmě

Jak budete hlasovat v referendu a proč?

Budu hlasovat pro odchod. Unie je post-druhoválečný projekt Francie a Německa a měla ctnostný cíl zajistit mír a blahobyt v Evropě. Dnes je to hlavně projekt bruselských elit, které mají rozhodující moc na členskými státy. Tohle si já nepřeju.

Rozhodl jste se hlasovat proti členství Británie v největší mírové a prosperující zóně na světě kvůli specifické zkušenosti, anebo jste obecně nespokojený s EU?

Ekonomický růst v Evropě stagnuje a eurozóna to jen zhoršuje, jsou tu obrovské rozdíly. Jak je možné, že řecký učitel může odejít do důchodu v 45 letech, zatímco německý v 65? Rozšíření eurozóny byl předčasný a špatně naplánovaný projekt. Státy, které se k ní teď přidávají, za to platí nízkým nebo záporným růstem. Británie a další nečlenské státy si doposud udržely pružnost vyhnout se těmto drakonickým podmínkám, ale není to záruka. Ekonomická zóna Evropy slouží zejména Německu, které se díky ní stává ještě mocnější, a chudší země na to doplácejí. Tohle není recept na mírovou a prosperující budoucnost.

Kampani dominovaly hněv a nenávist vůči cizincům a často těm z nových států EU, kteří se svobodně usazují a pracují v Británii. Proč jsou problémem právě Poláci, Češi a další nováčci, ačkoli představují necelé procento všech přistěhovalců na ostrovech?

Británie je historicky nejstarší demokracie, která byla vždycky tolerantní vůči přistěhovalcům a vítala je. Teď jsme ale přeplněná země. Je nás 65 milionů a jen od roku 2003 přibylo dalších 3,2 milionu imigrantů. Žádný jiný evropský stát nezažívá takový příliv lidí v tak krátké době. Představuje to velkou zátěž pro veřejné služby. Nemůžeme to tak nechat, protože se to nedá zvládnout. Zároveň nikdo nevypadá, že by chtěl Británii pomoci. Kdyby se Cameronovi podařilo dosáhnout s EU dohody na pravidle, že ten, kdo nemá práci, nemůže tu legálně přebývat a nemá nárok na sociální podporu, já I mnozí další bychom hlasovali pro setrvání.

Jak změnila atmosféru kampaně vražda poslankyně Jo Cox? Pozorujete jiný tón debaty ve svém okolí, mezi svými kolegy a přáteli?

Tragická smrt poslankyně Jo Cox nezmění výsledek referenda. Dostane ale víc lidí k volebním urnám.

Jak si představujete první týdny a měsíce poté, co Británie případně odejde z EU? V co věříte, že bude jinak?

Exit bude mít krátkodobý negativní dopad na libru a na hospodářství. V delší časové perspektivě se to srovná, Evropa a Británie se dohodnout na vzájemných pravidlech. Také věřím, že se britský exit přiměje unii ke změně, jinak z ní odejde více zemí. Pokud jde o migraci, nevěřím, že ji lze vyřešit prostým odchodem z EU. Přistěhovalectví je globální problém, který se musí řešit mírovou spoluprácí mezi státy a odstraňováním překážek – například společné zemědělské politiky EU, které nutí obyvatele chudších států migrovat do bohatších zemí. Do těchto států, které jsou zdrojem přistěhovalectví, musíme víc investovat - jak politicky, tak ekonomicky jako například odstraňováním obchodních bariér.

Co by vítězství zastánců odchodu z EU znamenalo pro vás osobně?

Žádné velké změny v mém životě plynoucí z exitu neočekávám.

Joe Cook, bývalý zpravodaj týdeníku The Economist v Praze, majitel soukromé PR agentury, žije v Praze a Bruselu

Jak budete hlasovat v referendu a proč?

Nemůžu hlasovat kvůli tomu skandálnímu britskému pravidlu. Zákon zabraňuje britským občanům účastnit se voleb, pokud žijí 15 a více let v zahraničí, což já žiju. Ale kdybych mohl, hlasovat bych pro setrvání.

Jste spokojený s tím, jak EU vypadá?

Jsem rád, že Británie je součástí Evropské unie, ale – jako všechno v životě – unie není perfektní. Ostatně ani Británie není perfektní.

Kampani dominovaly hněv a nenávist vůči cizincům a často těm z nových států EU, kteří se svobodně usazují a pracují v Británii. Proč jsou problémem právě Poláci, Češi a další nováčci, ačkoli představují necelé procento všech přistěhovalců na ostrovech?

Můj švagr říká, že bude hlasovat pro odchod a jedním z těch důvodů, které uvádí, je, že přistěhovalci z nových států EU, kteří tam pracují, snížili v Británii mzdy. Podle mě ale argument o cizincích z EU není důvod opozice vůči Evropě. Unijní imigrace slouží jen jako fíkový list pro pravici, za nějž schovává svoje anti-přistěhovalecké, xenofobní i otevřeně rasistické pohledy ve veřejné debatě. Tohle otrávilo atmosféru a zprimitivnělo diskusi a tábor zastánců odchodu vybičovalo k takovým prohlášením, že věci začaly vypadat ošklivě.

Jak změnila atmosféru kampaně vražda poslankyně Jo Cox? Pozorujete jiný tón debaty ve svém okolí, mezi svými kolegy a přáteli?

Tón se zmírnil, protože kampaň začínala být opravdu ošklivá. Já mám za to, že atmosféra té debaty v kampani – jestli je “debata” to správné slovo – přispěla k její vraždě. Byla to tak šokující událost, že vedla k reflexi, a přechod hlasů směrem k táboru zastánců v posledních průzkumech je částečně dán její smrtí.

Britové vypadají ostře rozdělení na dva tábory. Jak podle vás zareagují ti, kteří hlasování prohrají? Stáhnou se a vrátí se před referendovou dobu, jako by se nic nestalo?

Pokud Británie zůstane v Unii, myslím, že se věci vrátí k normálu relativně brzy. Vítězství tábora Odejděme existenčně ohrozí Británii. Nakonec proč by měli Velšané, Skotové a obyvatelé Severního Irska zůstat mimo EU kvůli Angličanům? Referendum bylo vyvoláno Angličany, konkrétně Konzervativní stranou, ne žádnými jinými politickými stranami nebo národy v Británii. Toryové budou mít hodně o čem přemýšlet, ať už hlasování dopadne jakkoli, ale to je jejich problém.

Co by vítězství zastánců odchodu z EU znamenalo pro vás osobně?

Bylo by to obrovské zklamání a zcela vážně bych uvažoval, že požádám o druhé občanství, o druhý pas.